Rozhodující pro daňový odpočet je zákon o daních z příjmů nikoli zákon o stavebním spoření
Někteří poplatníci se domnívají, že nastudování zákona o stavebním spoření jim postačí k uplatnění daňového odpočtu. Zákon o stavebním spoření skutečně vymezuje účelovost použití prostředků z úvěrů ze stavebního spoření. Poplatník tudíž může předpokládat, že pokud využije získané prostředky na účely vymezené v tomto zákoně, pak může automaticky ponížit daňový základ o zaplacené úroky až do výše tří set tisíc korun za zdaňovací období. Tento předpoklad je však chybný, neboť seznam účelů použití úvěru je v obou právních pramenech sice na první pohled podobný, avšak nikoli identický.
Pravdou je, že ve většině případů se poplatník i bez prostudování ZDP trefí do účelu, který je uznáván i z pohledu tohoto zákona, avšak v určitých případech by tomu tak nemuselo být. Před uplatněním odpočtu by si tedy každý poplatník měl vzít k ruce zákon o daních z příjmů a určit, zda použití prostředků je skutečně v souladu s tímto právním pramenem. Zcela určitě nemá smysl v tomto komentáři unavovat čtenáře seznamem těchto účelů. Detailně se tomu věnuje paragraf 15, odstavec 10 ZDP.
Jak tedy na to?
Pakliže si tedy poplatník skutečně prověří účelovost úvěru ze stavebního spoření v souladu se ZDP, pak má v podstatě dvě možnosti jak si daňový základ snížit. Buď podá daňové přiznání, ve kterém vyčíslí zaplacené úroky nebo je zohlední v ročním zúčtování daně. Tuto druhou možnost mají samozřejmě pouze zaměstnanci s příjmy ze závislé činnosti.
|
Chcete se dozvědět více informací o stavebním spoření? |
Nutnou podmínkou obou těchto variant je získat od věřitele (stavební spořitelna) potvrzení o výši zaplacených úroků. Tento doklad buď poplatník přidá jako přílohu do daňového přiznání nebo jej doručí svému zaměstnavateli. Ten je následně povinen zohlednit zaplacené úroky v ročním zúčtování daně. Přestože se v tomto komentáři věnuji daňové problematice zaplacených úroků ze stavebního spoření, tak jenom na okraj dodávám, že v případě hypotečních úvěrů musí být daňové přiznání podáno vždy. Tedy bez ohledu na charakter poplatníka.
Tři sta tisíc jen pokud splácíte po celé zdaňovací období
Odstavec 10 paragrafu 15 říká, že si poplatník může snížit daňový základ maximálně o tři sta tisíc korun v rámci jednoho zdaňovacího období. To ovšem platí pouze v případě, že poplatník splácí (samozřejmě hradí úroky) ve všech dvanácti měsících zdaňovacího období. Pokud tedy poplatník začne splácet úvěr v květnu (tedy osm měsíců), pak si může poplatník odečíst pouze alikvotní částku. V našem případě tedy osm dvanáctin z tří set tisíc, tedy dvě stě tisíc korun. Na druhou stranu málokterý poplatník si bere tak vysoký úvěr z SS, že by mu takto nastavené limity v ZDP nestačily na stoprocentní zohlednění zaplacených úroků v daňovém přiznání.
Nezřídka se ovšem stává, že existuje hned několik účastníků smlouvy o úvěru z SS. Jak v takovém případě naložit s daňovým odpočtem. Poplatníci mají v tomto případě dvě možnosti. Buď odpočet uplatní pouze jedna osoba nebo potom každý účastník smlouvy, avšak výlučně rovným dílem. Velmi důležitou podmínkou nutnou pro snížení základu daně je institut vlastnictví. Zákon nutně předpokládá, že poplatník musí předmět bytové výstavby vlastnit a zároveň užívat ke svému bydlení, popřípadě k bydlení nejbližších příbuzných. Pojďme se nyní zaměřit na nejčastější chyby daňových poplatníků v souvislosti s uplatňováním úroky v souvislosti s daňovým odpočtem. Mnoho zajímavých informací a článků na téma Hypotéka, naleznete na naší speciální stránce ZDE.
Byt na úvěr z SS k osmnáctinám. Pozor!!!
Někdy se stává, že rodiče v dobré vůli pořídí svému již zletilému potomkovi buď družstevní nebo osobní byt. K financování této nemovitosti použijí úvěr ze stavebního spoření (mimochodem úvěr ze stavebního spoření na rozdíl od hypotéky může být použit i na nákup družstevního bytu). Zároveň trvají na tom, že syn či dcera budou byt vlastnit popřípadě vlastnit práva k členství v bytovém družstvu.
Pokud skutečně dojde k výše popsané situaci, tak rodič (účastník smlouvy o SS) nesmí uplatnit daňový odpočet o zaplacené úroky. Dochází k porušení nutné podmínky institutu vlastnictví. Zákon jednoznačně vymezuje, že o zaplacené úroky může ponížit daňový základ pouze vlastník nemovitosti. To v našem případě rodič není, neboť nemovitost vlastní potomek. V tomto případě by tedy bylo v souladu se zákonem, aby nemovitost vlastnil účastník smlouvy o stavebním spoření, který uplatňuje daňový odpočet.
Rychlé peníze od souseda zamáznete úvěrem z SS. Možná v dalším životě…
Život může někdy přinést i nestandardní situace. Představte si, že se vám naskytla ideální možnost koupě nemovitosti, avšak prodávající potřebuje peníze do týdne. Vaší stavební spořitelně však vyřízení a posouzení žádosti o úvěr trvá mnohem déle. Naštěstí je tady velmi ochotný soused, který kamarádsky nabídne rychlou půjčku řekněme ve výši tři sta tisíc korun. Za měsíc skutečně stavební spořitelna vám úvěr dá a vy běžíte s penězi splatit dluh sousedovi.
Zatím běží vše podle optimistického scénáře až do doby, kdy si zahrnete zaplacené úroky stavební spořitelně do daňového přiznání. Přestože z logiky věci vyplývá, že úvěr od stavební spořitelny byl (v podstatě s mezistupněm v podobě souseda) účelově vázán na bytové potřeby, tak tato dikce před finančním úřadem s největší pravděpodobností neobstojí. Bod g, odst.10 se sice jeví jako poměrně blízký „Splacení jiného úvěru poskytnutého stavební spořitelnou nebo bankou v souvislosti s úvěrem ze stavebního spoření nebo s hypotečním úvěrem a použitého poplatníkem na bytové potřeby…“. Kamarádský soused ovšem není žádná z těchto institucí poskytující jiné úvěry související s bydlením, a proto si úroky budete muset zaplatit z čistého…
Měli jste problémy se snižováním daňového základu o úroky z úvěru ze stavebního spoření? Podělte se s námi o vaše lapálie.
