Ty by si neměly na problémy nahrávat extravagantním oblečením, superkrátkými sukněmi, vypasovanými svetříky, ani příliš důvěrným chováním. Pokud mají tendenci své půvaby příliš zdůrazňovat, nemohou se divit.
Když je problém skutečně jen v šéfovi, je dobře si ověřit, zda jste středem jeho zájmu samy, nebo zda je vás víc. Pak se vyplatí získat na svou stranu stejně postižené kolegyně a vzdorovat "kolektivně".
Ohradit se, je na místě a určitě se vyhýbat situacím "mezi čtyřma očima ". Nejezdit s "harašícími" šéfy samy výtahem, vymluvit se v případě "přesčasů" a společných služebních cest. Určitě však k tomu budete potřebovat dostatečné sebevědomí podobně jako k odrážení dvojsmyslů a lechtivých poznámek. Čím víc se budete červenat a dávat najevo, že vám to vadí, tím víc posílíte i šéfovy počáteční nepatrné tendence.
Rozhodně není na místě defenziva a strach. Jakmile si budete jisty, že váš šéf skutečně "haraší", zkuste ho dostat do situace, kdy jeho projevy uvidí i ostatní. Pokud je však jeho posedlost příliš velká a vy nemůžete už vůbec normálně pracovat pro samé taktizování, jak se jeho "harašivě" nepřiměřenému chování vyhnout, je třeba ho zažalovat.
Naštěstí už nebudete podle platné právní úpravy jen vy muset jeho harašení dokazovat, ale i on bude muset hodnověrně dokázat, že vás neobtěžoval. Připravte se však na to, že vám možná bude šéf vyhrožovat či vás zastrašovat, například nařčením z toho, že jste ho svými projevy samy vyprovokovaly. V takové atmosféře se špatně pracuje, a tak vám možná nezbude nic jiného než odchod ze zaměstnání.
