Jak se tedy připravit například na rozhovor se zaměstnancem, kterého musíte propustit? Pokud nejste v takové přípravě nováčky, možná víte, že je třeba zpočátku pochválit. A vždy respektovat také důstojnost partnerovy osobnosti. Zkuste to aplikovat v praxi. Posaďte budoucího propuštěného před sebe, nabídněte mu kafe a začněte medovým hlasem zpívat písničku, jak je on (ona) dobrý pracovník, jak mnoho dobrého pro podnik za ta léta vykonal, jak jste si ho vždy považovali a ctili...
Jenže úzkostlivý zrak dotyčného vás stále více ujišťuje, že on dobře ví, k čemu vaše řeč směřuje, že se s každou vaší další úvodní pochvalou zoufale psychicky chystá na závěrečnou ránu kladivem. Zkuste to jinak. Na lidskou psychiku totiž neplatí absolutní argumenty, ale relativita. Je-li určité sdělení špatné, přijme je adresát docela dobře, když předtím předchází sdělení ještě horší.
Sdělte tedy co nejšetrnějším tónem, ale pevně, partnerovi ihned po pozdravu a usazení do židle, že se s ním firma musí rozloučit. Dále nezapomeňte na určitou pauzu, jistou chvíli ticha. A pak zavalte propouštěného argumenty, jak mu účinně pomůžete s novou prací, jak bude mít pěkné odstupné, jak může hodit za hlavu všechno to negativní, čeho bylo na jeho zaměstnání jistě dost a dost.
Pochopitelně záleží na konkrétních okolnostech a vašem citu pro situaci. Argument, který je někdy velmi vhodný, může v jiné situaci mít účinek slona v porcelánu. Ale principy zůstávají. Respektujte identitu člověka, začněte tím nejhorším a pak soustavně vylepšujte a povzbuzujte.
