Vy však také máte coby padesátník nad třicátníkem jednu nedostižnou výhodu. Vám třicet někdy bylo, zažili jste tento věk se vší parádou. Ovšem třicátníkovi padesát nikdy nebylo. Máte tedy oproti němu něco navíc, jste životně bohatší.
Určitě vám nechybí opatrnost, po prožitku řady životních karambolů na vlastní kůži se nevrháte už tak bezhlavě do nejistých projektů. Záležitosti řešíte promyšleně, umíte účelněji vynaložit energii, jste rozvážnější, život vás naučil kompromisům a toleranci. A tyto schopnosti využijte i ve vztahu ke svému mladému šéfovi.
Vzpomínáte, jací jste byli kolem třicítky mistry světa? Nelamte tento pocit přes koleno ani u svého šéfa. Ano, buďte zdravým skeptikem, soustavným kritickým oponentem jeho smělých až riskantních plánů a představ, ale znejte meze svého působení.
Pokud vám nejde o život, prostě nechejte šéfa vyzkoušet riskantní manévr, nabít si ústa a získat takto nesdělitelnou zkušenost. Pokud mu pak připomenete, že jste dávno věděli, jak to dopadne, učiňte tak maximálně taktně. Jen se jemně zeptejte, zda si šéf pamatuje, co jste tehdy namítali. A ujistěte jej, že ani tehdy jste to nevěděli jistě a že to mohlo klidně dopadnout i dobře.
Využijte vervy a elánu svého šéfa ve vlastní prospěch. Svou opatrnost, danou životními zkušenostmi, zapojte do společné hry tak, aby úspěch nehatila, ale naopak jej ochraňovala před možnými zádrheli.
Nelpěte příliš na tom, aby vám mladší šéf za každou cenu vykal. A už vůbec jej nenuťte do jednostranného vykání. I při vzájemném tykání se můžete čas od času ohradit, pokud si je šéf plete se snížením úcty k vám.
