Může jít o patálii s dětmi, které se neučí, ale i s těmi, co se naopak učí dobře. Kam s nimi? Co udělat, aby se tam dostaly? Budeme stavět? Nebudeme stavět? Proč cestovat? Proč necestovat? Práce mě nebaví. Šéf mi jde na nervy. Co s tím?
Potíž spočívá v tom, že všechny skutečné i domnělé těžkosti tito lidé řeší jen akademicky, tedy spíš v poloze komunikační než reálné, a to je vlastně jejich hlavní problém. Pokud se s problémy někomu svěří, může to mít i pozitivní efekt. Přispívá to k určité relativizaci či zmenšení vlastních těžkostí porovnáním s těžkostmi druhých.
Nejvíc pomůže, snažíte-li se vidět věci spíše příznivě. Zkuste se těšit, že věci dopadnou dobře, a pokud ne, vypěstovat si pocit, že si s tím poradíte. Pokud totiž již předem váháte či máte obavu, dobře to asi nedopadne. Navíc si tím pocitově znepříjemníte i dobu, kdy ještě nebyl důvod prožívat věci nepříznivě, a předem se oddáváte obavám.
Vše je tedy otázkou vašeho prožívání. Máte běžně ve zvyku prožívat různé záležitosti hlavně jako nepříjemné, obtížné povinnosti, riskantní jednání, překážky, katastrofální situace či nepříznivé problémy?
Nebo vás nové skutečnosti spíš lákají k řešení, zvou vás do akce, připadají vám dobrodružné, napínavé, anebo třeba jen neobvyklé, a proto zvlášť zajímavé?Pozor, v prvním případě vás mohou i nepatrné problémy zcela vyřídit. V druhém případě jste naopak těmi, kteří si poradí pokud možno se vším. A problémy vlastně nemáte, protože je aktivně řešíte a přílišným prožíváním si je nezvětšujete. Prostě nemáte tendenci dělat z komárů velbloudy.
