Většina lidí přitom bývá schopna i ochotna pomoci a vaši prosbu rádi vyslyší. Ostatně málokdo má rád siláky", kteří si se vším "vědí rady". Nepožádáte-li však o radu, jak má vaše okolí vědět, že vůbec nějakou pomoc potřebujete?
Uvědomte si, že vaši spolupracovníci nemusí registrovat, že si nevíte rady. Neberte proto prosbu o pomoc jako doklad své slabosti, ale jako včasné předcházení problémům.
Kolegové zpravidla vědí, že požádání o pomoc může být jednak cestou, jak náročnější problémy snadněji zvládat, jednak také určitou cestou k sounáležitosti pracovního týmu.
Pomoc může mít různou podobu, někdy třeba jen odpovědi na včas položenou otázku. Jindy může jít o spolupráci na řešení problému, který se prostě lépe řeší ve dvou. Za pomoc se dá považovat také to, můžete-li se s někým poradit o svých osobních či rodinných problémech. A konečně může být pomocí i to, když vás šéf zprostí úkolů, které jsou nad vaše síly.
Často lidem brání v požádání o pomoc jejich nadbytečná soutěživost. Zdá se jim, že by tím ztratili v očích druhých potřebné body. A naopak, soutěživí jedinci nebývají ani pomoc ochotni poskytnout. Podobně jako sobci, mrzouti či cynici ironizující své okolí.
Rádi zase pomáhají ti, kteří pak dají v širším okolí najevo, že nebýt jich, kdoví jak byste dopadli. Nebojte se tedy požádat o pomoc, nevíte-li si s něčím rady. Važte však dobře, o jakou pomoc, jak často a také, a to hlavně: koho.
Záleží samozřejmě i na tom, jak svou prosbu či žádost budete formulovat. Za vhodné formulace se dá považovat: Byl byste tak laskav a poradil mi s ..." nebo Nevíte náhodou, jak by se mělo postupovat..." či Rád bych se zeptal na ...". Pomoci se přece nemusíte doprošovat. Zjistíte-li, že jste na nesprávné adrese, nenaštvěte se a jděte jinam.
