Co se děje v Argentině
Ačkoliv se Argentina potýká s ekonomickými problémy již řadu let, sled událostí vzal v posledních dnech rychlý spád. Počátkem týdne zavedla centrální banka rozsáhlá omezení bankovních operací, jejichž cílem je zamezit odlivu bankovních vkladů a zabránit útoku střadatelů na banky. Vláda omezila výběr hotovosti z bankovních účtů na 1000 dolarů za měsíc. Rovněž na 1000 dolarů byl omezen převod peněz do zahraničí vyjma obchodních plateb.
Ve čtvrtek byla argentinská vláda nucena zabavit peníze penzijních fondů(!!), aby měla na výplatu mezd ve veřejném sektoru, na důchody a v neposlední řadě i na výplatu úroků z emitovaných dluhopisů. Významný zdroj financování – pomoc Mezinárodního měnového fondu (IMF) – totiž mezitím odmítl poskytnout další půjčku ve výši 1,3 mld. USD do doby, než bude jasný státní rozpočet na příští rok a dokud nebudou omezeny výdaje. Následovala finanční panika, kdy většina Argentinců v očekávání devalvace pesa vybírali své vklady a měnili je na dolary. Objem úspor v argentinských bankách se tak letos snížil již o zhruba 17 procent.
Určité uklidnění přinesla včerejší dohoda Argentiny s IMF, kdy se Argentina zavázala k omezení daňových úlev pro podniky. Tím se sníží výdaje státu o zhruba 4 mld. dolarů (zhruba 10%). Mezinárodní fond na oplátku poskytne zadlužené zemi další půjčku.
V čem tkví jádro problému?
Jak je možné, že se jedna z nejvyspělejších zemí Jižní Ameriky dostala do takových potíží? Primárním důvodem je vysoké zadlužení země – Argentina dnes dluží více než 132 mld. dolarů. Dalším důvodem je zvolený měnový režim. Jelikož Argentina trpěla na konci 80. let vysokou inflací (až 200% měsíčně), rozhodla se v roce 1991 pro fixaci kurzu pesa k dolaru v kurzu 1:1. Tím sice velice rychle došlo k poklesu inflace, zároveň ale argentinská centrální banka ztratila možnost regulovat domácí ekonomiku prostřednictvím aktivní měnové politiky. V konečném důsledku se Argentina ocitla v začarovaném kruhu, kdy si pro udržení ekonomické stability byla nucena neustále půjčovat více peněz ze zahraničí. Účinný recept, známý z příkladu Brazílie či Mexika – devalvaci měny – nelze v současné situaci použít.
Kvůli neudržitelnosti stávající situace nabídl IMF zemi dvě možné varianty řešení – buď země opustí od fixace pesa k dolaru (tj. znehodnotí peso) anebo naopak přijme americký dolar jako svoji národní měnu. Obě tyto varianty jsou zatím pro Argentinu, zastoupenou ministrem hospodářství Domingem Cavallo, nepřijatelná.
Vývoj argentinských akcií od roku 1987
Zdroj: MSCI
Můžeme se dostat do podobné situace?
Stejně jako v Argentině, i v naší zemi v posledních letech výrazně narůstá zadlužení státu. Oficiální státní dluh je sice nižší než 10 mld. dolarů, pokud ale započteme skryté zadlužení státu (obsahující například budoucí závazky státu na ekologii či zatím neuplatněné garance státu), dostaneme se k mnohem vyšší částce. Značný rozdíl je ale v měnovém režimu české koruny, jejíž kurz je plně flexibilní. Centrální banka tak má mnohem volnější ruce při výkonu měnové politiky. Pokud například zemi hrozí stagnace či deprese, může banka snížením úrokových sazeb zvýšit investice i výrobu. Navíc pro českou ekonomiku hraje i blízkost vyspělých západních ekonomik a proces postupného začleňování do Evropské Unie.
Je tedy zřejmé, že podobná krize České republice v dohledné době nehrozí. Přesto však může být varovným mementem pro příští českou vlády, kam by se mohla česká ekonomika dostat, pokud by i tato vláda pokračovala v dalším zadlužování. Zásadním krokem přitom bude reforma důchodového zabezpečení, které je ve stávající podobě dlouhodobě neudržitelné. První signálem svědčícím o budoucím snižování výdajů státu je i nedávné prohlášení ministra financí Rusnoka, ve kterém poukázal na neúnosnost čtyřapůltisícové státní podpory na stavební spoření.
Jak chránit své úspory před krizí?
I když je krize české ekonomiky nepravděpodobná, argentinský příklad ukazuje, že i ve fungující tržní ekonomice může stát „zkonfiskovat“ soukromé úspory. Pokud je stát v krizi, jako první šáhne po dlouhodobých nelikvidních vkladech, jakými jsou například penzijní fondy. Proto lze těm, kteří se obávají podobného scénáře v domácích podmínkách, doporučit ukládat peníze pouze do krátkodobých produktů (tedy ne na termínované vklady nad jeden rok, do penzijních fondů či do stavebního spoření). Tím se ale tito lidé „okradou“ o vyšší výnos, plynoucí z dlouhodobějších spořících produktů. Alternativním řešením je uložení peněz do zahraniční měny, v tomto případě ale zase výrazně narůstá riziko devalvace zahraniční měny vůči koruně.
Bojíte se podobné krize jakou dnes zažívá Argentina? Co byste v podobné situaci dělali? Napište nám svůj názor!
