Abychom mohli na tuto otázku odpovědět, je nutno nejprve vymýtit několik základních mýtů o ČNB i o měnové politice jako takové.
Mýtus první – cenová stabilita znamená nulovou inflaci
Ze zákona o ČNB plyne, že jejím hlavním cílem je cenová stabilita. Logicky uvažující člověk z toho může usuzovat, že cílem ČNB je nulová inflace – když jsou ceny stabilní, jejich růst, tj. inflace, je nulový. Tak tomu však není. Mezi ekonomy totiž panuje konsensus, že cenová stabilita není nulová inflace, ale inflace okolo dvou či tří procent. Důvody jsou dva. Prvním z nich je, že statistický ukazatel růstu cen v ekonomice, tzv. CPI (Consumer Price Index) ze své konstrukce nadhodnocuje cenový růst. Většinou je toto nadhodnocení odhadnuto na 1%. Druhým důvodem je, že ve většině tržních ekonomik existují strnulosti, zabraňující poklesu cen některých výrobků či služeb (jedná se především o monopoly nebo firmy, které čerpají monopolní vstupy). Žádnou politikou nelze dosáhnout stabilitu či dokonce pokles cen těchto výrobků, lze pouze brzdit jejich růst.
Mýtus druhý – čím je nižší inflace, tím lépe
Druhý mýtus plyne přímo z mýtu prvního. Pro ekonomiku je optimální mírně kladná inflace, nikoliv však nulová inflace. Pokud je oficiálně zjišťovaná inflace nulová, ve skutečnosti z důvodu statistického zkreslení ceny klesají. Jak ale bylo řečeno, některé ceny klesat nemohou, takže jiné klesají rychleji. V důsledku toho se mění relativní ceny, mění se spotřební chování, mnohé firmy se začínají potýkat s odbytovými problémy a ekonomika se snadno může dostat do déletrvající stagnace. Vhodnou ukázkou může být japonská ekonomika v posledních deseti letech.
Mýtus třetí – ČNB cíluje nulovou inflaci
Z výše uvedeného je zřejmé, že by ČNB škodila domácí ekonomice, pokud by cílovala nulovou inflaci. Proto cíluje kladnou inflaci, zhruba mezi 2 – 5%. Pokud je dnes inflace okolo nuly, znamená to, že ČNB je pod svým cílem a snaží se zvýšit inflaci a nikoliv ji udržet co nejnižší.
|
Jaké jsou sazby na termínovaných vkladech? V které bance dostanete nejvíce? Informace naleznete v naší specializované sekci |
Mýtus čtvrtý – ČNB je všemocná
Poslední z hlavních mýtů je, že ČNB je schopna dosáhnout za každých okolností svého cíle, a pokud tomu tak není, je to důsledkem její chybné politiky. Pravdou je, že udržet cenovou stabilitu v české ekonomice by neuměl ani Děd Vševěd, který by znal veškerou budoucnost. Měnová politika v každé malé otevřené ekonomice se totiž potýká s tím, že tato ekonomika je mnohem více ovlivňována vývojem v zahraničí než domácími úrokovými sazbami. Pokud například světová cena ropy vzroste na 50 dolarů za barel, není v silách kohokoliv udržet cenu pohonných hmot na 25 korunách za litr. Pokud v ekonomice našeho největšího obchodního partnera – Německu – dojde k recesi, a s tím souvisejícímu poklesu cen, poklesnou ceny zboží, které lze volně obchodovat, i u nás. Obchodovatelné zboží představuje přinejmenším polovinu spotřebitelského koše.
Cenová hladina se chová náhodně i v důsledku počasí – pokud je dobré počasí a výjimečně dobrá sklizeň, potravin je nadbytek a klesají jejich ceny. Potraviny tvoří zhruba 20% spotřebitelského koše. Aby to nebylo tak jednoduché, tak některé ceny, jako například nájemné a služby s ním spojené, jsou regulovány státem. Tyto položky tvoří okolo 18% spotřebitelského koše. Suma sumárum jsou mimo efektivní kontrolu ČNB takřka tři čtvrtiny cen. Pouze ceny zbylé čtvrtiny koše je ČNB schopna přímo ovlivňovat.
Její nástroj – úrokové sazby – je při ovlivňování cen velmi pomalý. Zjednodušeně lze fungování měnové politiky popsat následovně. Poté, co poklesnou úrokové sazby, banky jsou ochotny půjčovat za nižší úrok a stejně tak nižší úrok poskytují na své vklady. Podniky více investují a zvyšují své výrobní kapacity, poptávají více vstupů, cena vstupů roste a s tím roste i cena výstupu. Zároveň si spotřebitelé méně ukládají peněz a více spotřebovávají. Poptávka roste a ceny rostou. Pokud je ekonomika otevřená vůči zahraničí, nižší úroky znamenají odliv kapitálu do zahraničí a s tím spojené oslabení kurzu. Dovážené zboží je dražší, ceny rostou. Všechny tyto kroky ale trvají vcelku dlouhou dobu, takže pokles sazeb se v růstu cen projeví se značným zpožděním, které činí rok i déle. To znamená, že poslední snížení sazeb bude mít největší efekt až v roce 2004! Mezitím však může dojít k mnoha změnám v zahraničí, které ceny změní nesrovnatelně rychleji. Cílování inflace v české ekonomice tak připomíná střelení vzduchovkou na pohyblivý terč vzdálený sto metrů. Uvědomění si posledního mýtu ale neznamená, že by ČNB měla rezignovat na aktivní měnovou politiku; i špatná aktivní měnová politika je lepší než pasivní.
Vývoj repo sazby od roku 1999
Zdroj: ČNB
Proč tedy ČNB snížila sazby? Současná inflace i inflační prognóza je pod cílem. To je sice rozumný důvod pro snížení sazeb, proč ale k němu nedošlo již v listopadu či prosinci, kdy byla inflační prognóza takřka totožná? Odpověd zní – změnila se rizika prognózy. V předchozích měsících členové bankovní rady citlivě vnímali prohlubující se schodky obchodní bilance a považovali je za důsledek příliš vysoké domácí poptávky, která je uspokojována dovozem ze zahraničí. Lednová revize dat o zahraničním obchodu však ukázala, že toto riziko nehrozí a tudíž došlo k posunu ve vnímání rizik a k odsouhlasení mírného snížení sazeb. Lze věřit, že toto rozhodnutí je nejlepší na základě dnes dostupných informací. Mimochodem – podobně kriticky se analytici vyjadřovali k překvapivému snížení sazeb v dubnu o 0,5 %. Čas ukázal, že toto snížení bylo oprávněné a dokonce mohlo být ještě razantnější. Lze se domnívat, že kritický postoj některých analytiků vůči ČNB tak v mnoha případech pramení pouze z toho, že je pro ně výhodnější vysvětlit svůj nesprávný odhad vývoje sazeb jako chybné rozhodnutí ČNB než jako chybu svého odhadu.
Co si myslíte o kritice analytiků na adresu ČNB? Domníváte se, že snížení sazeb o čtvrt procenta ekonomice pomůže? Napište nám svůj názor!
