Co však předcházelo nečekanému vyhlášení měnové reformy, o níž Antonín Zápotocký prohlašoval, že nepřichází v úvahu? Doznívající přídělový systém základních druhů potravin a dalšího zboží denní potřeby měl být podle počátečních plánů zrušen k 1. lednu 1953 bez zásahů do peněžního oběhu. Na podzim roku 1952 však tehdejší ministr financí Jaroslav Kabeš prosadil, zřejmě pod vlivem sovětských poradců, aby byla tržní reforma spojena i s reformou měnovou.
Gottwaldův odkaz
Pro uklidnění obyvatel byly přídělové lístky na červen vydány ještě na konci května. To mělo navodit atmosféru, že se žádná reforma nechystá a že bude vše pokračovat v zaběhnutých kolejích přídělového systému. Po vyhlášení reformy však tento systém skončil a vydané lístky byly zbytečné.
Konečné slovo v této záležitosti měl v posledních měsících svého života prezident Klement Gottwald, který přiměl vládu, aby se 17. listopadu 1952 obrátila na vládu Sovětského svazu se žádostí o pomoc při výrobě nových papírových bankovek a mincí potřebných pro výměnu peněz.
Zmocněncem československé vlády pro jednání o smlouvě týkající se výroby nových peněz se stal Bohuslav Sucharda, kterého omezoval jen celkový počet, nikoli hodnota peněz. Bankovek a státovek mělo být až 250 milionů kusů a mincí 450 milionů kusů. Podle smlouvy podepsané 10. dubna 1953 byly nakonec vyrobeny státovky v hodnotách 1, 3 a 5 korun. Tříkoruna byla do té doby u nás nepoužívaným platidlem.
Bankovky byly dodány v nominálních hodnotách 10, 25, 50 a 100 korun. Kromě toho byly vyrobeny v Sovětském svazu i mince 1 haléř, 3 haléře, 5 haléřů, 10 haléřů a 25 haléřů. Přitom s hodnotou 25 haléřů byly špatné zkušenosti již z období první republiky - tehdy se tato mince razila jen v roce 1933.
Nové peníze ve vojenských skladech
V jakém poměru se měnily peníze
300 korun v hotovosti a vklady do 5000 korun
5:1
vklady od 5001 do 10 000 korun
6,25:1
vklady 10 001 až 20 000 korun
10:1
vklady 20 001 až 50 000 korun
25:1
vklady nad 50 000 korun
30:1
hotovost nad 300 korun, všechny vklady složené po 16. 5. 1953
50:1
Státní banka československá dostala tyto peníze v noci z 30. na 31. května. Byly na krátkou dobu přechodně uskladněny ve vojenských prostorech v jednotlivých krajích, aby se o jejich existenci veřejnost nedozvěděla. Nové peníze vyměňovalo celkem 7906 středisek pro civilní obyvatelstvo a 488 středisek pro pracovníky ministerstva národní obrany, ministerstva národní bezpečnosti (dnes ministerstvo vnitra) a také v táborech nucených prací - například v jáchymovských dolech.
Je zajímavé, že přesný počet osob, které vyměnily peníze, se uváděl jen u civilního obyvatelstva. Dohromady 4 329 036 občanů Československé republiky vyměnilo peníze pro sebe a rodinné příslušníky v celkovém počtu 12 369 042 osob. Pokud by se k tomuto číslu přidala i druhá skupina obyvatel, která využila zmíněných 488 středisek, doslali bychom asi nejpřesnější výsledky sčítání obyvatelstva v tuzemské historii.
V následujících čtyřech dnech po vyhlášení měnové reformy tak bylo vyměněno celkem 49,1 miliardy starých korun československých, za něž bylo vydáno obyvatelstvu celkem 1,4 miliardy nových korun, z toho jen 725 milionů korun v nejvýhodnějším poměru 1:5.
Na takový „výhodný“ poměr měl sice nárok každý, ale jen do výše 300 korun staré měny v hotovosti a 5000 korun vkladů. Každý občan Československa tak začínal žít po reformě s pouhými 60 Kč v kapse. Pro vklady s vyšším zůstatkem byly určeny ještě horší výměnné poměry.
Nejvíc pocítili dopad živnostníci
Obyvatelstvo při měnové reformě utrpělo značné ztráty, prakticky byli zlikvidováni živnostníci, obchodníci a drobní podnikatelé, kteří přišli o provozní kapitál, a proto své firmy zavírali sami nebo je „dobrovolně“ převáděli do státního či družstevního sektoru.
Jedete do zahraničí a potřebujete si vyměnit peníze? Zajímají vás současné směnné kurzy? Navštivte naši speciální sekci.
Státnímu hospodářství přinesla reforma zisk přes čtyři miliardy korun v nové měně. Na své si přišel i Sovětský svaz, který za výrobu nových peněz poslal účet ve výši přes 27 milionů korun. Státní banka československá utržila za kov z odevzdaných mincí 940 000 korun a za papír - celkem 153,1 tun - z odevzdaných státovek a bankovek pouhých 15 000 korun.
Dosud nepoužité bankovky a státovky staré měny byly později prodávány sběratelům za cenu mnohanásobně přesahující cenu starého papíru - přitom byly tyto papírové peníze ještě třikrát propíchnuty.
Měnová reforma přinesla zrušení přídělového systému
Spolu s peněžní reformou byl zrušen přídělový systém potravin a základního zboží na lístky. Pro ně cenový úřad stanovil nové ceny, které pak přežily desetiletí - například rohlík stál 30 haléřů stejně jako známka na pohled.
Stanovené ceny byly o něco nižší než dosavadní ceny na volném trhu, kde bylo zboží málo, ale při snížení mezd, důchodů a dalších příjmů na pětinu šlo o ceny vysoké. Projevil se tak náhlý pokles životní úrovně, neboť náklady vzrostly o 29 procent, zatímco mzdy jen o 4,5 procenta. Pokles reálných mezd v roce 1953 dosáhl 12 procent.
Výsledkem měnové reformy z června 1953 byla řada osobních a rodinných tragédií, kdy lidé přišli o celoživotní úspory, plnění z pojistných smluv a další finanční produkty. Proti měnové reformě se konala i řada stávek po celé republice - například v ostravských dolech, Třineckých železárnách, Motocyklových závodech ve Strakonicích a ČKD Praha-Vysočany. Největší odpor proti reformě vypukl v Plzni, kde škodováci - tehdy zaměstnanci ZVIL - byli již v průběhu výměny peněz zatýkáni, vězněni, propouštěni z práce, vysídlováni do pohraničí či umísťováni do táborů nucených prací.
Autor je prezidentem české sekce Mezinárodní společnosti pro bankovky.
