Proč nás stavební spořitelny omezují?

Často se setkávám s otázkou, na co a v jaké časové lhůtě lze využit stavební spoření. Mnoho klientů by určitě uvítalo větší flexibilitu tohoto produktu. I zde však platí heslo: něco za něco. Kde nás stavební spoření tlačí ke zdi a proč? Odkud přijde pomoc?

Pravidla hry jsou vymezena jednak ze strany státu, který poskytováním státní podpory činí ze stavebního spoření zajímavý nástroj pro zhodnocování peněz, z druhé strany stavebními spořitelnami, které jako každý podnikatelský subjekt reagují na situaci na trhu. V určitých fázích jsou zájmy obou stran shodné, jindy se podstatně rozcházejí.

Stát si pomocí stavebního spoření řeší nedostatek finančních prostředků, určených k investicím do bytové výstavby a zároveň se snaží stimulovat vlastní iniciativu svých občanů s cílem řešit bytové potřeby. Stavební spořitelny jsou banky, které na trhu působí s cílem dosáhnout zisku a k tomu využívají specifický finanční produkt – stavební spoření. Stát má zájem, aby se ve fondu stavebních spořitelen vytvářely potřebné zdroje, které jsou určené pro poskytování levných úvěrů ze stavebního spoření. Na co největší alokaci prostředků mají zájem i spořitelny, protože jimi nakumulované finance jsou základem jejich finanční stability a jedním ze zdrojů zisku.

Příliš dlouhá doba: pro koho?

Aby tento finanční polštář mohl fungovat, stanovil stát institut vázací lhůty. To znamená, že občan dostane svou „odměnu“ v podobě státní podpory pouze v případě, jestliže ponechá své prostředky ve spořitelně dostatečně dlouho. V praxi se dříve jednalo o pět let, nyní po novele zákona o stavebním spoření platí pro smlouvy uzavřené po 1. lednu 2004 vázací lhůta šest let. Z pohledu klienta je to určitě nepříjemné. I když je stimulován státní podporou, nesmí po tuto dobu se svými vklady nikterak nakládat. Každé nakládání s naspořenými prostředky na jeho účtu stavebního spoření je sankcionováno tím, že stavební spořitelna musí již připsanou zálohu státní podpory, jako pouhý její správce, vrátit Ministerstvu financí.

Jediná možnost, jak použít své prostředky před uplynutím vázací lhůty a neztratit nárok na státní podporu, je žádost o poskytnutí překlenovacího nebo řádného úvěru. V této formě lze získat poměrnou část státní podpory od doby počátku spoření do doby přidělení řádného úvěru. Podmínkou je, že žadatel dokladuje, že jak úvěr, tak i uspořené prostředky včetně státní podpory použil na řešení bytových potřeb. Samozřejmě existuje možnost, že klient jako majitel uspořených prostředků může tyto kdykoliv vybrat, tzn i před uplynutím vázací lhůty. Tato varianta je však spojena s největší finanční i časovou ztrátou. Klient získá zpět své prostředky zhodnocené pouze úrokem spořitelny a navíc ztratil čas, kdy je mohl využít podstatně lépe v produktu, který by to v daném časovém horizontu umožňoval.

Jak na úvěr ze stavebního spoření? Více ZDE.

Z pohledu dodržení vázací lhůty mají klienti často pocit, že se stávají rukojmím stavebních spořitelen. Pravidla hry a důvody poskytování státní podpory jsou logické a klient je může a musí akceptovat jako nezbytnou součást tohoto finančního produktu. Co ale podmínky druhé strany, tj. samotných stavebních spořitelen. Neposkytuje jim relativně dlouhá vázací lhůta dost prostoru na to, aby zákazníka vměstnaly i do svých pravidel hry? Do určité míry ano.

Ukázala to i nedávná situace, kdy spořitelny pod tlakem klesajících úrokových sazeb osladily některým svým klientům život prostřednictvím mimořádných poplatků za vedení účtu. Jednalo se o smlouvy, které byly uzavřeny s vyššími úrokovými sazbami z úspor, které  odpovídaly  situaci na finančním trhu v době jejich sjednání. A protože sazba z úspor byla garantována v obchodních podmínkách a nemohla být přizpůsobena aktuální situaci, využily stavební spořitelny možnost zvýšení poplatků za vedení účtu. Výše poplatků není v obchodních podmínkách, které jsou součástí smlouvy mezi zákazníkem a stavební spořitelnou, obsažena. V poslední době mají stavební spořitelny tendenci vyvázat z obchodních podmínek i informaci o úrokových sazbách z úspor a z úvěru ze stavebního spoření. Tyto údaje se stávají obsahem různých dodatků, např. v podobě „Vyhlášení sazeb“ aj.

Kdy bude stavební spoření skutečně flexibilní?

Jistěže jsou úrokové sazby z úspor a z úvěru ze stavebního spoření pro klienta po uzavření smlouvy neměnné, ale situace je pro něho opět o něco méně transparentní.

Neřešila by tuto situaci a jiné podobné možnost změny stavební spořitelny? Nebylo by možné zapracovat do novely zákona ustanovení, kdy by zákazník mohl během vázací lhůty přejít k jiné stavební spořitelně, aniž by přišel o státní podporu? Lze přece vyměnit stávající stavební spořitelnu za tu pro mne výhodnější bez toho, abych nakládal se svým vkladem. Podobně to přece funguje i u penzijního připojištění.

Stavební spoření je jistě výhodný a potřebný produkt. Možnost změny stavební spořitelny za předem daných podmínek, aniž by klient ztratil nárok na státní podporu, by jeho atraktivitu jistě dále zvýšilo a přispělo by i k větší transparentnosti této části finančního trhu.

Stavební spořitelny: každá má jiné podmínky. Věnujte čas na výběr stavební spořitelny, ještě než se některé z nich upíšete. V čem se nejčastěji liší stavební spořitelny? Více čtěte ZDE.

Jak by podle vás měl fungovat systém, který by umožňoval přejít během vázací lhůty k jiné stavební spořitelně beze ztráty státní podpory? Jaké by měl výhody a nevýhody? Změnili byste si svou stávající stavební spořitelnu za jinou, pokud by to bylo možné?