Zlato ve funkci peněz může vyjadřovat ceny všech zboží, zlato jako prostředek akumulace a tezaurace umožňuje přesouvat akumulovanou kupní sílu v čase. Zlato je lokálními, lokálně národními, mezinárodními a světovými penězi. To jsou zhruba funkce, které penězům přisuzovala klasická politická ekonomie. Tyto funkce zlato plnilo nejen v dobách historicky vzdálených, ale prakticky až do druhé poloviny 20. století a ani dnes se nedá z mezinárodního měnového systému jen tak vyloučit. Nutnou historickou podmínkou byl vznik peněžní směny.
S rozvojem pravěké společnosti docházelo k několika fázím dělby práce. V rámci tohoto dlouhého procesu vznikla potřeba statky v rukou jedněch směňovat za statky v rukou jiných, kteří rovněž měli potřebu směnit svoje zboží. To nebylo vždy snadné, a proto se hledal prostředek, který by to ulehčil. Hledalo se zboží, které by se směňovalo za většinu jiných zboží, čímž by se jednak překlenula strnulost prosté směny, jednak by bylo možné přesouvat „kupní sílu“ v čase.
 |
Pražská burza v roce 2005: Nadchla i zklamala? |
Hledalo se zboží, které by každý člověk přijímal
Zprvu to byly komoditní peníze, zboží, které mělo všeobecně uznávanou hodnotu. Známý je příklad z časného Říma, kdy tuto funkci převzal snadno počitatelný a snadno „směnitelný“ dobytek (pecus) – odtud pecunia, peníze. V našich zemích kdysi frekventované platidlo plátno zase dalo vznik slovesu platit. Ze všech komoditních peněz se ukázaly být nejvhodnějšími kovy. Německý ekonom Karl Marx (1818–1883) k tomu kdysi poznamenal: „Tou měrou, jak směna zboží prolamuje své úzké lokální hranice, jak tedy hodnota zboží vyrůstá v materializaci lidské práce vůbec, přechází forma peněz na ta zboží, která se svou zvláštní povahou dobře hodí pro společenskou funkci všeobecného ekvivalentu, na drahé kovy.“
Všechny tyto vlastnosti najdeme u zlata, i když k jeho použití jako peněz nedospělo lidstvo přes noc. Zlato je neobyčejně kujné. Je také neomezeně dělitelné, má možnost vyjádřit jakoukoli velikost hodnoty. Vyznačuje se homogenností – všechny části mají stejnou, velmi přesně měřitelnou ryzost. Když k tomu připočteme vysokou hustotu kovu, tedy vysokou hustotu hodnoty, a jeho faktickou nezničitelnost, máme ideální všeobecný ekvivalent.
Zmíněná nezničitelnost a neznehodnotitelnost činí ze zlata ideální prostředek akumulace a tezaurace. Přeměna formy nemá vliv na hmotnost kovu, ani na jeho hodnotu, pokud snad neuvažujeme o tzv. ážiu u některých výrobků ze zlata. Ažio (agio) označuje cenový rozdíl mezi prodejní cenou například zlatých mincí, někdy i šperků, a cenou zlata v nich obsaženého. Vyjadřuje vlastně zhodnocení práce mincovny nebo zlatníka.
Peníze
- fungují jako prostředek směny – v penězích jsou uhrazovány platby za směňované
- statky, v penězích jsou spláceny dluhy;
- slouží jako účetní jednotka – vyjadřuje ceny všech zboží;
- slouží jako prostředek akumulace majetku – tvorby pokladu;
- umožňují přesouvat v čase vytvořenou kupní sílu. Na tom vyrostlo bankovnictví a
- ultiplikace rozvoje ekonomiky a společnosti vůbec.
Aby peníze mohly plnit svoji funkci:
- musí být všeobecně akceptovatelné pro všechny účastníky směny;
- musí být tvořeny matérií standardní kvality, aby vždy stejné jednotky peněz mohly mít všude identickou hodnotu;
- musí mít vysokou odolnost a trvanlivost;
- musí se vyznačovat vysokou koncentrací hodnoty na jednotku váhy;
- musí být efektivně dělitelné, aby mohly vyjadřovat různé ceny a hodnoty, a přitom si zachovat svoji homogennost.
|
Ukázky z knihy |
Úryvek je z knihy "ZLATO: Příběh neobyčejného kovu" vydané nakladatelstvím Grada Publishing, které vydává další publikace v edici FINANCE jako např:
Naučte se investovat, 2. rozšířené vydání
Investování pro začátečníky
Finanční matematika pro každého, 5.vydání
