Studujete na gymnáziu. Jak často odbíháte z hodin vyřizovat si obchodní telefonáty?
Někdy i dvakrát za hodinu, vždycky se omluvím na záchod. Když volá nějaký klient, musím to vyřídit hned.
Tolerují vám to učitelé?
Profesoři se dělí na dvě skupiny. Ti první jsou přející a chápající, ti druzí to chápou méně, občas mají nějaké připomínky. Ale rozumím jim, oni nemají žádný důvod mě zvýhodňovat před ostatními.
Kdy jste se rozhodl, že budete podnikat?
Vždycky jsem chtěl mít vlastní byznys, něco, co bude fungovat. Motivoval mě k tomu můj táta. Začal jsem už ve třinácti, když jsem na polských webových stránkách našel UV taháky. To v česku vůbec nebylo, tak jsem objednal padesát pět balení a začal s nimi ve škole kšeftovat. Byla to tehdy bomba, všichni je chtěli. Objevil jsem díru na trhu a řekl si: Na tomhle by se dalo něco vydělat, abych měl na kafčo…
UV taháky?
To byla taková věcička do školy. Byly to dvě speciální tužky: Jednou napíšete tahák a písmo za deset vteřin zmizí. Druhá tužka má zabudovanou speciální diodu, jejíž světlo zase udělá písmo čitelným.
Jak obchody vypadaly?
Dal jsem dobrou cenu, a abych toho prodal víc, chodil jsem s kamarádem o volných hodinách i do okolních škol. Tam jsme o přestávce vešli do namátkou vybrané třídy a začali seznamovat lidi s novinkou ve světě školních lavic… Byli nadšení.
Prasklo to?
Asi za půl roku dva učitelé taháky našli.
Co se dělo?
Na kobereček k řediteli jsem nešel, učitelé se spíš smáli. Byli překvapení, kam až vývoj podfuků ve škole může zajít. Navíc se neprofláklo, kdo to prodával.
Jak jste se pak dostal ke svému současnému podnikání?
Kromě kšeftování s taháky jsem ve čtrnácti začal i s webovou grafikou. Pracoval jsem pro jednu firmu, kromě webových stránek jsem třeba navrhoval i billboardy pro plzeňskou zoo... Pak jsem ale zjistil, že je spousta lepších webových grafiků a že nejlepší nikdy nebudu.
A co dál?
Tehdy jsem si vzpomněl na tátu, který říkal: Podnikatel není ten, kdo dělá grafiku a pak ji prodává, podnikatel je ten, kdo ty grafiky zaměstnává. Takže jsem si loni založil firmu a začal shánět zakázky. Myslím, že tohle mi jde ze všeho nejlíp…
Čemu všemu se vaše firma věnuje?
Děláme webové prezentace, internetové systémy, loga a plakáty firmám, reklamní kampaně...
Přemýšlel jste někdy, co byste dělal, kdybyste se narodil o dvacet let dřív a nemohl podnikat? Stál byste někde na rohu a prodával bony?
Asi jo, asi bych byl nějakej šmelinář (smích). Určitě bych něco vymyslel, a pokud by to bylo nelegální, bylo by to jen proto, že legálně podnikat za komunistů nešlo.
Jakým problémům čelí teenager, který v Česku zakládá vlastní firmu?
Tak samozřejmě škola, pak někdy překvapení lidí, jak jsem mladej… Ale když jsou spokojení s mou prací, tak jim nízký věk většinou nevadí.
Co administrativa a daně?
Samozřejmě, že daně jsou moc vysoké. Vadí mi i to, že současný systém funguje tak, že čím víc se snažíte a pracujete, tím vyšší daně platíte. To není fér. Ať nám dá vláda pro podnikání dobré podmínky a my už se o sebe postaráme sami.
Předpokládám, že jste pozorně sledoval reformy Topolánkovy vlády, které minulý týden schválil parlament.
Sledoval jsem to a myslím, že situace bude kvůli nim lepší a spravedlivější. Podnikatelům se sníží daně a to je pro mě to nejhlavnější.
Jak se dá skloubit denní docházka do školy a vedení vlastní firmy?
Snažím se dělat ve škole všechno, co mám, abych neměl příliš špatný prospěch, nevyrušoval… Ale je to složitá věc, často jsem na vyučování přítomen fyzicky, ale ne duševně, protože přemýšlím o nových projektech, dělám si taky jejich náčrtky... Teď třeba jsme udělali nový elektronický program pro laboratoř, která měří kvalitu vody. Nebo mám nápad, jak zjednodušit dálkové ovládání elektroniky v domácnostech, ale to ještě nemám promyšlené.
Jak se na vaše aktivity dívají spolužáci?
Když jsem začal podnikat, měl jsem tendenci se tím ve škole chlubit. Prožíval jsem to silně, můj život se obrátil vzhůru nohama. Někteří lidé mi to přáli, někteří záviděli… Jednou na školním výletě jsem se proto celé třídy zeptal: Máte dojem, že machruju, nebo ne? Tak jsme si to vyříkali a teď už nejsou problémy.
Příští rok vás čeká maturita. Budete se na ni učit i jindy než o svaťáku?
Trochu se toho bojím, protože mám hodně plánů. Na přelomu roku bych rád uvedl na trh úplně nové reklamní médium, které jsem vymyslel. Bude to malá revoluce ve vizuální komunikaci mezi inzerentem a zákazníkem. Navíc se teď poprvé stěhujeme do kanceláře, dosud jsem dělal jen z domova... Ale chci si na maturitu najít čas, odhodlání je velké. Moje škola je výborná a jsem tam spokojený.
Co přesně je ten váš „zázračný“ vynález?
Kdybych vám to prozradil, tak bych už asi nebyl první, kdo to uvede na trh. Bude to velká investice, momentálně na to shromažďuji peníze.
Prý také stříháte hiphopovou hudbu.
To je spíš koníček, dříve jsem tancoval na hip hop a r'n'b. Dodnes míchám hudbu pro taneční skupiny, ale trénovat už nestíhám kvůli práci.
Kolik hodin denně pracujete?
Přijdu ze školy a dělám až do večera…
Jak se vám bojuje s velkými hráči na trhu webového designu? Těm přece vaše firma, která má pět zaměstnanců, nemůže konkurovat.
Snažíme se dávat špičkovou kvalitu, když jim nemůžeme konkurovat v kvantitě. Když mi klient zavolá ve dvě ráno, že v osm potřebuje něco dát na své stránky, tak to tam v těch osm prostě bude. To je důvod, proč vás pak klienti doporučí dalším lidem. Táta říká: To nevadí, že zatím chytáš malý ryby, jednou přijde ta velká.
Pro kolik klientů jste už pracovali?
Jelikož jsme dost mladá společnost, počet našich klientů není nijak výrazný. Zatím je to v desítkách, ale určitě to brzy bude víc.
Co je váš největší dosavadní úspěch?
Spokojený zákazník.
A plány do budoucna?
Rád bych se přesunul z Plzně do Prahy. Kvůli klientům a vůbec. Je to skoro nutnost. Přemýšlím také, že začneme vyvážet naše služby do zahraničí, protože za tu samou práci se tam platí daleko víc, a my proto můžeme být levnější. Teď jsem cestoval po Evropě a potkal tam nějaké zajímavé lidi, se kterými bych mohl dále spolupracovat.
Chystáte se na studium na vysoké, nebo to k podnikání nepotřebujete?
Na vysokou chci. Zajímalo by mě něco se zaměřením na marketing a management, nejvíc by mi asi vyhovovala nějaká soukromá škola. Mít jen střední by byl takový polotovar.
Co říká k synovu podnikání jeho otec Petr Sládek
Podnikání bere jako cestu ke svobodě, proto k němu přivedl i svého syna. Pětačtyřicetiletý bývalý zootechnik po revoluci založil stavební firmu, kterou vede dodnes.
Nezávidíte někdy synovi, že mohl začít podnikat už v osmnácti?
Za vás to kvůli komunistům nebylo možné. Přeju mu to. Já jsem v jeho věku trávil čas po lesích, po horách a žil jsem bezstarostný klukovský život. A víte, že to taky vůbec nebylo špatné? Ale pokud syna podnikání baví, ať ho dělá. Bylo by chybou mu v tom bránit.
Prý jste Roberta od mládí hecoval, ať dělá vlastní byznys
Chtěl jsem, aby můj syn byl v životě nezávislý a samostatný. A právě podnikání a vzdělání je nejlepší cestou, jak téhle svobody dosáhnout.
V čem všem synovi radíte?
Hodně času jsme spolu strávili diskusemi o obecných principech podnikání a jsem rád, když se i dnes přijde Robert se mnou poradit. Je to většinou ve věcech legislativy, daní a podobně.
Kolik času tráví syn u počítače?
Pracuje hodně, má jasnou vizi a ví, čeho chce dosáhnout. To samozřejmě přináší nějaké oběti. Někdy mu trochu domlouvám, že by si měl najít čas i na školu, ale počítač mu rozhodně nevypínám. Je už dospělý a musí za své jednání převzít odpovědnost. Synovi často říkám, že doufám, že kvůli práci nezanechá dalšího studia. Podnikatelské nasazení a talent nestačí, je nutné spojit to se vzděláním.
