"Po pěti letech budu zase klidně spát," vysvětluje Helena Kopečná z Olomoucka, proč chce k soudu podat návrh na "osobní bankrot".
"Už nyní dáváme většinu našich příjmů na splátku dluhů, ale konec trápení je stejně v nedohlednu, díky novému zákonu bude za pět let po všem," dodává Kopečná.
Kvůli svému podnikání se dostala do pozice, kdy třinácti věřitelům dluží dohromady přes půl milionu korun a situaci sama dál není schopna řešit. Jako jedna z mnoha zájemců tak chce využít možnosti, kterou jí dává nový insolvenční zákon.
Podle něj dlužník vyhlásí "bankrot" a soud mu nechá životní minimum. Zbytek příjmů použije na úhradu dluhů a podle jejich výše se také určí, kolik z dlužné částky nakonec věřitelé dostanou zpět – v případě nízkých příjmů může dlužník splatit jen třicet procent a zbytek mu věřitelé po pěti letech odpustí. Na vše dohlíží soud a takzvaný insolvenční správce.
Z padesáti doručených žádostí však soud asi třicet žádostí vrátil na přepracování kvůli formálním nedostatkům. "Nejčastěji je návrh odmítnut kvůli nesrozumitelnosti. Často také není opatřen úředně ověřeným podpisem nebo není podán na předepsaném formuláři či formulář není řádně vyplněn a chybí požadované přílohy," popisuje nejčastější chyby mluvčí ministerstva spravedlnosti Zuzana Kuncová.
"Je to nový zákon, vždy si na něj bude praxe zvykat a vždy budou vznikat problémy, které se časem vyřeší," říká Bohumil Havel, jeden z autorů zákona.
Kuncová tak radí před unáhleným podáním "odbyté" žádosti raději si řádně pročíst materiály na stránkách ministerstva nebo se obrátit na specializovanou poradnu. Ale ani odborná rada mnohdy k bezproblémovému podaní návrhu nestačí.
Zárukou má být čestnost
Paní Helena Kopečná se obrátila na občanské sdružení SPES, které jí s žádostí pomáhalo, přesto jí soud žádost několikrát vrátil. "Je to dáno tím, že některé věci jsou nesrozumitelné i v ministerských příručkách, ze kterých vycházíme při našich konzultacích," vysvětluje Andrea Běhálková, předsedkyně Rady sdružení SPES.
Při nezkušenosti všech zúčastněných oborníci upozorňují na větší riziko zneužívání a podvodů. Největšími "hlídači" by měli být sami věřitelé, ale především insolvenční správce, kterého určuje soud.
"Nebezpečí zneužití určitě hrozí. Zákon dost sází na čestnost dlužníků," říká insolvenční správce, právník Jaroslav Barák z Brna.
Podle Baráka však má čtyři tisíce správců, které eviduje ministerstvo, dost účinné nástroje na to, aby si majetkový stav dlužníka v případě podezření zkontrolovali. Správce může prakticky cokoliv, vstupovat kamkoliv a vyžádat si veškerou dokumentaci. Podobně jako správce konkurzní podstaty v případě likvidace firem.
