V novinách se o vás na přelomu roku začalo psát jako o podnikatelce-květinářce. Jak ta myšlenka vznikla?
Modeling jsem nikdy neplánovala jako plný úvazek na celý život. Sice mě to bavilo, ale uvnitř mě to nenaplňovalo. U nás to ani není "modeling“ v tom pravém slova smyslu, to bych musela odjet do zahraničí. A já jsem hlavně spíš introvert, ráda poznávám nové věci, baví mě manuální práce. Vystudovala jsem střední zahradnickou školu, což jsem chtěla od malička a vždycky jsem si myslela, že bych se k tomu mohla v budoucnu vrátit.
|
Připravili jsme pro vás seriál rozhovorů se zajímavými osobnostmi, které se pustily do netradičního podnikání a uspěly. V jednotlivých dílech se s vámi podělí o své zkušenosti ze světa byznysu mimo jiné i známí herci, zpěváci či modelky. V předchozích dílech jste se mohli například dočíst, jaké je podnikat v showbyznysu, obchodovat s kávou či prodávat zbraně. |
Co bylo tím hlavním impulzem, že jste si řekla, udělám to teď?
Přišlo to samo. Říkala jsem si, že už je čas. Já jsem se chtěla do něčeho pustit už dávno, ale měla jsem strach. Pomáhala jsem druhým, to mě naplňovalo, ale nakonec jsem tu sílu našla. Teď mám radost, že se celkem daří, i když podnikání nevěnuju takovou reklamu jako ostatní.
Čeho jste se bála nejvíc? Měla jste v okolí nějaké odstrašující příklady?
To je hlavně o sebevědomí. Já jsem byla vždycky spíš v pozadí, nikam jsem se netlačila, nemám moc ostré lokty. Cítila jsem se slabá a neprůbojná. Ale pak se to zlomilo.
Musela jste dát do podniku nějakou vstupní investici?
Ježíš – já myslela, že se nedoplatím. To bylo tady pět tisíc, poplatky, právník, notář, docela sranda.
Pomáhal vám někdo v začátcích?
Živnostenský list už mám od osmnácti let, takže o papírování a daních jsem měla docela představu. Firmu jsem si zakládala sama, všechno jsem si osobně oběhala. Lítání po úřadech mi trvalo asi dva měsíce. Sice jsem občas jak malé dítě volala kamarádům, co a jak, ale nakonec to šlo. Chtěla jsem si to vyzkoušet sama a ne někomu dávat plnou moc.
Takže firmu jste založila a co bylo dál? Jak funguje ten váš obchůdek pod Karlovým mostem?
Obchůdek jsem teď zrušila. Baví mě totiž komunikace s lidmi a fyzická realizace zakázek. Na obchod jsem neměla čas, vydržel tři měsíce. Přišla jsem si tam spíš jako závozník. A na to, abych tam byla celý den a kytky vázala, jsem neměla čas. Nyní funguju už jenom na objednávku a práce je dost. Nemrzí mě to. Nechci dělat věci napůl. Baví mě hlavně terén. Člověk si domluví schůzku, jde se podívat na prostor, sedne si, dá si kafe, chvilku kouká, pozoruje, co a jak by se dalo kde udělat.
Jak sháníte klienty?
Musím to zaťukat, ale všichni se mi zatím ozývají sami, takže nemusím nikde nikoho nahánět. Zabývám se hlavně výzdobou plesů, interiérů, dělám vazby na narozeniny, svatby. Oslovili mě například, abych udělala výzdobu Golfové jachty, což je docela unikátní projekt u Rohanského ostrova. Celé to navrhoval pan Miro Pištěk, z čehož jsem měla ze začátku trochu strach, protože pan Pištěk je osobnost.
Nakonec to ale dopadlo dobře. Když proběhla otvíračka a tisková konference, začaly se nám nabalovat další zakázky. A to nikdo nevěděl, že jsme do dělaly my. Začali nás kontaktovat. Ozval se Holiday Inn, hotel Prezident, salon thajských masáží. Hodně také dělám kytky na objednávku, svatby, narozeniny.
Kolik toho tak děláte?
My fungujeme krátce, asi od ledna. To jsme zatím dělaly tak dvacet akcí.
Říkáte my, kdo to tedy vlastně je?
My jsme dvě. Kolegyni Stanislavu Šimkovou znám od malinka. Je to maminka kamarádky ze základní školy. Perfektně si rozumíme, máme hezký vztah, skvěle se doplňujeme.
Máte práci nějak rozdělenou?
Všechno děláme dohromady.
Kde vlastně pracujete, vážete květiny, děláte aranže, na to je asi potřeba docela dost místa?
V Příbrami. Spolupracujeme tam se zahradnictvím, takže o zázemí není nouze, máme perfektní vztahy.
Květiny berete všechny od nich?
Fajn spolupráci máme také s velkoobchodem pana Molnára. Vždycky když je potřeba nějaké kytky speciálně objednat, je nám k dispozici.
Jak je to v Česku s dodavateli květin − je jich dost?
V dnešní době už jo. Díky Holandsku se dováží, cokoli si kdo vymyslí. Dost se liší ceny. Dodavatelé nakupují na burzách a třeba před Valentýnem nebo jinými svátky vyletí ceny nahoru, klidně o sto procent.
Vyplatí se pátrat, kdo je levnější?
Dá se to, ale důležitější je vyzkoušet třeba trvanlivost kytek. Ty levnější někdy nevydrží, a to je horší.
Dají se květiny reklamovat?
(smích) No reklamovat… U řezaných asi ne. Když si ale objednáte architekta na zahradu, tak pak můžete strom či rostlinu reklamovat.
A co zákazníci, hodně si vymýšlejí?
Hlavně kvůli ceně. Ale já nechci ceny natahovat. V Čechách se všichni snaží strašně vydělávat. Já udělám krásnou vázanou kytku za sto korun a je fakt veliká, není tam jedna růže. A než bych jednala s protivným zákazníkem, udělám raději kamarádce kytku zadarmo. Nechci jít cestou přes mrtvoly.
Pracujete jen podle svojí fantazie? Máte nějaký svůj oblíbený styl?
Vnitřně se nechávám inspirovat přírodou. Používám borůvčí, vřes, kameny až šutry, trávy.
Takže chodíte po lese, sbíráte vzorky a nosíte je domů?
Mamka už nadává: “Ty nás tady zavalíš.“ Ale mně se všechno hodí... Mám třeba ráda klacky porostlé mechem. Z nich pak dělám aranžmá.
Chystáte se rozšířit firmu, třeba i expandovat do zahraničí?
Zatím ne. Já totiž chci u všeho být. Pak už bych to neuhlídala a to by se mi nelíbilo. Ale zase neříkám nikdy.
Jste hrozně pozitivní, nic vás na podnikání neštve?
Když budu negativní, tak to můžu rovnou zabalit. Nerada mám účetnictví, ale to k tomu prostě patří.
Děláte pro obživu ještě něco?
Mám firmu na organizování sportovních a společenských akcí. I to mi ubíralo čas na prodejnu. Takhle nejsem nijak vázaná a jsem spokojená.
Je to oddělená firma?
Ne, mám je dohromady, všechno pod jednou střechou. Musím mít externí spolupracovníky, někdy jsou to i stovky lidí.
Co jste třeba organizovala?
Hodně mě zajímá charita. Dělám třeba golfový turnaj na Karlštejně pro občanské sdružení Dobrý skutek. Všichni dělají ve svém volnu a zadarmo, a tak by to mělo být. Charita je charitou, a ne že se někomu stane výdělečnou činností. Letos máme turnaj naplánovaný na 31. července. Pak plánuji také golfové mezinárodní mistrovství extraligových hráčů hokeje.
Takže sport vás hodně baví…
Já jsem doteď hrála golf. Díky tomu k němu mám blízko. Sportovala jsem hodně. Závodní plavání, basketbal, volejbal, baví mě hlavně kolektivní sporty. Teď už není čas.
Ani žádná udržovačka, posilovna, ranní cvičení?
Ježíšmarjá. Já se stydím, deset let od soutěže miss jsem v posilovně nebyla. Ale budu muset začít. Léta plynou, tělo začíná být povolenější. Já jsem nikdy nedržela diety, jsme šlachovitá rodina. Potřebovala bych hlavně kondičku. Vyjdu deset schodů a jsem zadýchaná.
Umíte dobře organizovat svůj čas? Máte diář, nebo využíváte moderní elektroniku?
S elektronikou moc nejsem kamarád, ale už vím, že alespoň maily potřeba jsou, zrychluje to práci. Diář mám, ale zjišťuju, že bych stejně mohla stihnout tak o osmdesát procent víc věcí. Budu na tom muset zapracovat.
Využíváte v životě a v práci nějak své krásy?
Tak třeba policajti mě vždycky natáhnou. A já jsem si vědoma, že jsem udělala přestupek, chce se mi až brečet. Takže se ani nesnažím nějak vymluvit. Mlčím, a pak je mi líto těch peněz.
Ani při komunikaci se zákazníky známá tvář nepomáhá?
Já takovou zkušenost moc nemám. Mě naopak těší, že lidé většinou nevědí, že výzdobu dělala "ta“ Stočesová. A já nepracuju tak, že bych chodila v kožichu a na podpatcích kontrolovat výsledek. Jsem na místě a pracuju rukama. A jsem ráda, že to lidi ocení.
Chcete se v oboru ještě nějak dovzdělávat, chodit na semináře?
Mě spíš lákají soutěže. Třeba aranžérská soutěž Děčínská kotva, to by mě bavilo. Vzdělávat bych se chtěla spíš v jiném oboru. Hodně se věnuju charitě, a tak bych třeba mohla studovat psychologii. Chci se zaměřit hlavně na práci se staršíma lidma. Ale uvidím, jak to s tou školou vyjde.
Práce, charita, stíháte vůbec relaxovat?
U mě je práce s odpočinkem a zábavou propojená. A jak jsem říkala, baví mě hlavně ruční práce, zkoušela jsem i olejomalbu. Ale ještě nějak nedorazila ta pravá múza. A v létě ráda rybařím. Ale mám problém, rybu nezabiju, já nechci ani tu žížalu na háček pověsit, protože je mi jí líto. A pak jdu do toho lesa, sbírat houby a materiál na práci.
