Rozhodčí řízení je bezesporu v některých případech vhodná věc, avšak pouze pro stejně dobře připravené protistrany, což v případě spotřebitelských půjček nebývá. Spousta dlužníků ve spojení se spotřebitelskými úvěry podepisuje smlouvu a s ní souhlas k rozhodčímu řízení namísto soudního za situace, že pořádně nevědí, o co jde.
Můžete namítnout, že jen hodně málo inteligentní jedinec se podepisuje pod něco, čemu nerozumí, avšak odkaz na všeobecné obchodní podmínky v tuzemské praxi spotřebitelských úvěrů je přinejmenším hodně podivuhodný.
Všeobecné obchodní podmínky s lupou, někde je ani nedostanete
Odkaz na rozhodčí doložku by klidně mohl být přímo ve smlouvě o úvěru. Bohužel tomu tak nebývá a spíše ve smlouvě najdeme odkaz na všeobecné obchodní podmínky, které jsou součástí smlouvy. Zatímco smlouva o úvěru bývá vcelku srozumitelné čtení, tak související obchodní podmínky již nikoli. V první řadě jde o dokument většinou vyhotovený v tom nejmenším písmu, takže jen tato skutečnost zpravidla odradí klienta od jejich studování.
Další komplikující překážkou v jejich rozboru bývá délka. V případě zvětšení písmen na obvyklou velikost se již všeobecné obchodní podmínky rozrůstají do velkého množství stran a ani jejich pochopitelnost pro běžného občana není zrovna ideální. Je evidentní, že jejich rozbor si zaslouží několikahodinovou práci pro právníka a běžný člověk nad nimi nejspíše mávne rukou.
"Třešničkou na dortu“ bývají finanční společnosti, které na všeobecné obchodní podmínky odkážou v tom smyslu, že jsou součástí smlouvy a jsou zveřejněné pouze v provozovně podniku (například na nástěnce ve vestibulu). Klient je vůbec nedostane fyzicky do ruky se smlouvou. Je smutný fakt, že to není povinností daných firem. Obchodní podmínky musí pouze někde existovat (zmíněná nástěnka na pobočce, web firmy atp.)
| Takové smlouvy nepodepisujte! Nepodepisujte nabízené formulářové smlouvy přímo na pobočce, ale odneste si je domů k prostudování. I na poli poskytovatelů spotřebitelských půjček panuje ostrá konkurence a vyplatí se navštívit více společností. Není nejlepší si vybírat automaticky nejmenší úročení úvěru, ale požadovat po poskytovateli úpravu smlouvy ve váš prospěch (vypustit rozhodčí doložku apod.). Vždy se držte zásady, že něco, čemu nerozumím nebo je pro mě nevýhodné, nepodepisuji. Věřím, že část populace se tímto pravidlem řídí, avšak drtivá většina lidí, kteří si berou půjčky, se klidně pod takto nevýhodnou smlouvu podepíše, aniž by znali důsledky svého pochybení nebo přemýšleli nějakým způsobem o budoucnosti. |
Samozřejmě forma všeobecných obchodních podmínek (malá písmena nebo pouze odkaz na nějakou vývěsku ve společnosti) podněcuje myšlenku, že poskytovatelé úvěrů ani vlastně nemají zájem, aby se klienti kvalifikovaně seznámili s přesným obsahem svých závazků.
Hájit se v rozhodčím řízení je těžší než v soudním, šanci máte minimální
Přestože se laik může domnívat, že rozhodčí řízení je nějaké mnohem příjemnější jednání než být u soudu z důvodu porušení svých smluvních povinností, tak v případě těchto úvěrových smluv bude mít celé řízení velmi rychlý proces.
Obvyklým podnětem k rozhodčímu řízení je nějaké provinění dlužníka. Nejčastěji jde o zpoždění s úhradou splátky na základě sjednaného splátkového kalendáře. Věřitel v takovém případě podá žalobu k rozhodci uvedenému ve všeobecných obchodních podmínkách a ten zahájí rozhodčí řízení.
Samotné rozhodčí řízení je na rozdíl od řízení soudního mnohem náročnější na právní znalosti spotřebitele (dlužníka) a zejména také na schopnost reagovat. Po žalobě ze strany věřitele následuje výzva rozhodce adresovaná dlužníkovi k vyjádření k žalobě. Dlužník dostává v této výzvě pouze několikatýdenní prostor k reakci, a pokud nereaguje, tak se předpokládá jeho souhlas k obsahu žaloby věřitele. Výsledkem je velice rychlý rozhodčí nález ve prospěch věřitele s velmi ostrými sankcemi.
|
Pozor! |
Trest za chyby je správný, ale co přiměřenost
Je správné potrestat dlužníky, kteří neplní svoje závazky. Bohužel se z těchto rozhodčích doložek stal neadekvátní hon na dlužníky. Mám tím na mysli skutečné případy, kdy si lidé půjčili částku kolem třiceti tisíc korun a nespláceli ji. V současné době se ovšem jejich závazky (původně v řádu několika málo desítek tisíc) v některých případech (úroky, sankce, poplatky rozhodcům) vyšplhaly do řádů několika set tisíc korun a dále narůstají. Je to skutečně adekvátní potrestání dlužníků?
Nesouhlasím s názorem mnohých představitelů věřitelů, že jde o standardní a spravedlivý postup vůči dlužníkům. Jednak nemají zájem uzavírat smlouvy s vypuštěním rozhodčí doložky nahrazené možností běžného soudního řešení sporů a zároveň ani nemají zájem klienta seznámit se všemi důsledky, kterou taková doložka má (obchodní podmínky s nečitelným fontem písma).
