Pořád se budete setkávat s těmi, kteří vám budou připadat natvrdlí, neschopní nebo zcela ničemní. Jak se s nimi vyrovnat? Nejdříve si je rozdělíme do tří skupin, nebo spíše stupňů:
1. stupeň: V prvním stupni jsou ti, kteří dělají věci špatně, pomalu, zdržujícím a rozčilujícím způsobem - ale uznají to. Po přistižení při chybě nezapírají a berou na vědomí, že nemohou mít takový plat a takové postavení jako vy. Jsou nejméně nebezpeční.
Všem spravedlivě a hlavně stejně
Druhý stupeň už je náročnější. Jsou to lépe řečeno zabedněnci, kteří svou chybu nepřiznají. Možná ji pro svou tupost nevidí; možná ale dospěli k poznání, že vlastní chyby se musí vždy zatloukat a zatloukat. Třeba sem tam nějaký dobrák - třeba vy - při tom jejich zatloukání vyměkne, mávne rukou, protože si nebude chtít kazit den.
2. stupeň: Zabedněnci tohoto druhého stupně bývají vehementně rovnostářští. Už od mládí využívali každou vhodnou situaci k chytračení, podvůdkům a podvodům. Počínaje například bezostyšným opisováním domácích úkolů nebo písemek přes stále větší účelové lži a výmluvy. Jen aby setřepali jakékoli riziko větší poctivé námahy. Jejich cíle jim světí jejich prostředky, i když ty jsou velmi neférové a podrazácké.
Takoví lidé vám samozřejmě bohorovně kradou čas; mailují vám zbytečné zprávy, telefonují a osobně vyrušují. Jako by vaše koncentrace na práci neměla hodnotu a její opakované narušování nebyla žádná tragédie. Jako by jim bylo srdečně jedno, lhostejno, zda dosáhnete svých nádherných životních cílů dříve, anebo - kvůli jejich zdržování - mnohem později, nebo dokonce vůbec ne.
Mají moc rádi spravedlnost - zejména když dojde na bonusy, výhody, odměny v zaměstnání. Opovažte se chtít jen pouhý dvojnásobek toho, co mají oni, a to i v případě, kdybyste si spravedlivě zasloužili desetinásobek. Budou podrážděně křičet: "Všem stejně! Žádné extrabuřty pro vás." A budou si přitom připadat jako archandělé spravedlnosti.
3. stupeň: Jednoduché řešení? Neexistuje! Třetí, nejhnusnější stupeň lidí, kteří vám jistě otravují život, jsou ti, co hází svá darebáctví na vás. Podle nich i vy zdržujete, lžete, kradete a podrážíte. A říkají to nahlas a se skálopevným přesvědčením. Psychologie tomu říká "autoprojekce". Lidově - "podle sebe soudím tebe". Nejhorší je, když se takoví sdružují do skupinek, do klik, do mafií.
Vy pracujete, až se z vás kouří - oni spolu postávají, posedávají nebo i popíjejí a intrikují. Mají dost času se domluvit na strategii, která vás poškodí. Stačí, když vás některý z jejich kumpánů na poradě zkritizuje. Pak je jasné, že i vy děláte chyby. Budou se vás všemožně snažit očernit a do něčeho namočit. Chtějí totiž zadupat do země fakt, že vy jste jejich černé svědomí. Že vy jste se svou poctivou pracovitostí jejich zrcadlo, které věrně zobrazuje, jak plýtvají s časem a jak pokřivené mají chování.
Nemyslete si, že vám teď dám jednoduchou radu, jak je změnit. Sami totiž tušíte, že to nejde. Čím jste starší a zkušenější, tím víc vám bude jasné, že zázračné řešení neexistuje ani v tomto případě. Co tedy s tím? Člověk se musí stát pánem svého času především sám v sobě. Uvnitř. Tady je devadesát procent vašich možností.
Nechtějte násilím změnit vy je - to pak často udolají, utahají oni vás. Žijte čas svého života ve vnitřní pozitivní pohodě. Pak vás i nepříjemné vnější činnosti nebudou tolik trápit. Zjednodušeně řečeno, buďte rádi, že chodíte, dýcháte a že jste zdraví. Když se nebudete nechávat ovlivňovat nepříjemnými lidmi a jinými okolnostmi, budete mít víc času. Získáte sílu a energii stihnout lépe, dříve a klidněji to, co by se vám znervóznělým či otráveným a zdeptaným sypalo pod rukama.
