Je to vždy velmi obtížné naznačit nebo přímo upozornit svého spolupracovníka, že zrovna nevoní. Nebo že jeho mastné vlasy či ulámané špinavé nehty na kráse firmě nepřidají, případně na jinou ryze osobní věc.
"Kolegyně velmi páchla potem. Byla hodně silná a zřejmě si s hygienou příliš hlavu nelámala," vypráví o bývalé spolupracovnici účetní Lenka Blažková. Protože její tělesný zápach byl pro většinu lidí v "open space", tedy otevřené kanceláři, velký problém, rozhodli se taktně na něj upozornit.
"Říct jí o tom přímo do očí se nikdo neodvážil. Natolik jsme se neznali. Když měla narozeniny, koupili jsme jí sadu mýdel, deodorant a parfém. Přijala dárek s úsměvem a slovy: Jéé, díky, ale já tohle nepoužívám. Ale má maminka ano, dám to jí," hovoří o neúspěšném pokusu Lenka Blažková. Nedovtipná kolegyně brzy zaměstnání opustila a s ní zmizel i ožehavý odér. Jenže ne každý má takové štěstí.
Pověřte kamaráda
V poradenské firmě musela zakročit kamarádka. Asistentka této společnosti byla pohledná mladá žena a taky matka dvou malých dětí. Kdo někdy vařil zeleninovou polévku a škrábal brambory, ví, co dokáže tahle práce udělat s rukama. Praskliny, v nich zadřená špína, ulámané nehty. Mladá sekretářka takové polévky vařila denně... a své zničené nehty se snažila překrýt gelovými náhražkami a ještě je vylepšit ozdobou v podobě blyštivých motýlků. Výsledek byl přímo otřesný.
Kdyby pracovala jako zahradnice v rukavicích, žádný problém, jenže její ruce si prohlédla každá návštěva, které přinesla kávu. Kolegové si začali šuškat, že to není vůbec hezké. Úkol taktně sdělit, že takhle tedy ne, padl na její starší spolupracovnici a zároveň přítelkyni.
Zuzano, řekla, máš příšerné ruce. Nemusíš se stydět a maskovat, že dětem škrábeš každý den brambory, ale upracované ruce a olámaná nepořádná paráda k sobě prostě nepatří. "Mohla jsem si dovolit být k ní upřímná," vzpomíná. "Brala mě jako svou rádkyni a výtku nevzala vůbec osobně." Gelové nehty načas zmizely a asistentka začala při domácích pracích používat gumové rukavice. Ruce zanedlouho vypadaly "jako nové".
Psycholog Tomáš Vašák přiznává, že takové rozhovory patří mezi kolegy v zaměstnání k těm nejtěžším. "Je to vždycky velmi problematické, protože jde o intimní záležitosti," říká.
Výběr toho, kdo má ošemetnou námitku sdělit, je důležitý. "Měl by to být někdo, od koho kritizovaný člověk výtku vezme a s kým jinak vychází dobře. Tedy jeho blízký známý nebo přítel," míní psycholog. Jestliže se nikdo takový nenajde, pak doporučuje, aby na sebe toto břímě převzal vedoucí. "Kdyby o tom měl mluvit stejně postavený kolega, se kterým dotyčný není v bližším vztahu, může celá záležitost vyvolat napětí a třenice," uvádí.
Nevhodné, co obtěžuje
A na co se vlastně "smí a nesmí" upozornit? Tomáš Vašák se domnívá, že pokud záležitost vybočuje z běžných norem, je dovoleno řešit ji. "Není možné někomu určovat barvu košile, ale v rámci interních předpisů může firma stanovit například to, že by její zaměstnanci neměli chodit do práce v krátkých kalhotách. Může vyžadovat tmavý oblek a podobně," říká. A dává ještě jeden návod, jak nepříjemný rozhovor zvládnout. "Je to varianta pro kamarády a blízké známé. Zkuste na problém upozornit přes příklad," navrhuje.
Kupříkladu: Můj manžel/ka se strašně potí. Moc mu/jí tenhle handicap ve společnosti vadí. Mluvili jsme o tom doma, a dokonce se radili s lékařem. A víš, že má tahle potíž docela jednoduché řešení? Poradili nám několik triků, jak pocení předejít.
A taky jsme se dozvěděli, že existují injekce, které odstraní nadměrné pocení na několik měsíců. Zkrátka mluvte o problému svého kolegy, jako by byl váš. Možná jen čeká, až mu někdo nabídne řešení problému, o kterém se sám stydí hovořit.
I tato metoda však může selhat u člověka, který o své potíži neví, neuvědomuje si ji nebo nepřipouští. V takovém případě se narážky minou cílem a od dotyčného odrazí jako pingpongový míček od stolu. A nezbývá než všechno říct citlivě, ale zcela otevřeně. "Přestože je to skutečně komunikačně velmi obtížná situace," dodává Tomáš Vašák.
