Paní Jitka (38) vystudovala vysokou školu ekonomickou a pracovala několik let v marketingu. Potom se vdala, odstěhovala do menšího města a porodila dvě děti. Když se chtěla vrátit do práce, zjistila, že inženýrku ekonomie nikde poblíž nepotřebují.
Nějakou dobu byla v evidenci úřadu práce, pak "vzala" místo pokladní v supermarketu. Když pracovala na kase druhý rok, v místních novinách náhodou objevila vhodnou pracovní nabídku. Hned na ni zareagovala a připojila samozřejmě životopis. Nepozvali ji ani na pohovor. Když se po telefonu zajímala proč, dozvěděla se, že ekonomku, která markuje zboží na pokladně, manažeři ve firmě nechtějí...
"Je to bohužel smutné, ale je to ze života," komentuje případ marketingový specialista personální agentury Manpower Jiří Halbrštát. Jestliže budete nějakou dobu dělat práci, která neodpovídá vzdělání a praxi, bude si potenciální zaměstnavatel myslet, že na víc nemáte.
Potvrzuje to i psycholog práce a personalista Karel Bröckl: "Potenciální zaměstnavatel není samozřejmě jasnovidec, takže bez bližšího vysvětlení nemůže odhalit důvody, kvůli kterým dotyčná paní práci v supermarketu přijala. Jistě ví jen to, co má uvedeno v životopisu."
Vysvětlujte a nelžete
Rozhodně se však nedá říct, že by všichni, kteří se nějaký čas živili jinak, než by se dalo očekávat, byli na trhu práce "odepsaní". Musí však počítat s tím, že potenciální zaměstnavatelé se v jejich případě budou velmi zajímat o podrobnosti, proč a také na jak dlouho u nich tato situace nastala.
V případě paní Jitky by například stačilo málo - kdyby potenciálnímu zaměstnavateli zdůvodnila, proč navzdory tomu, že je inženýrka ekonomie, už druhý rok pracuje jako pokladní.
Volba vzít raději práci pokladní než zůstat dlouhodobě nezaměstnaná ji nemusí diskvalifikovat, jen je potřeba ji vysvětlit již v životopisu. Ty totiž personalista prohlíží nejdřív, a když některý hned po prvním přečtení vyřadí, doplňující informace, připojené třeba v motivačním dopise, už si potom nepřečte.
Většinu lidí v podobné situaci asi napadne, zda by nebylo jednodušší životopis mírně "poupravit“, aby z něj zmizela zaměstnání, na která nejste pyšní. "To bych rozhodně nedělala," říká Barbora Tomšovská ze společnosti Touchdown.
Zamlčování údajů v životopise je neetické a navíc i krátkozraké. Vždy se totiž časem najde někdo, kdo vás zná, a když se potom ukáže, že jste o své profesní minulosti nějakým způsobem lhali, bude to pro vás mít horší dopad, než když přiznáte skutečnost.
Vždy je potřeba vysvětlovat a nespoléhat na to, že se někdo možná dovtípí. Za nevhodnou považuje většina personalistů strohou argumentaci ve stylu: "Vzal jsem to do doby, než seženu něco lepšího."
Pozor na "ujíždějící vlak"
Podle psychologa Bröckla existují povolání, v nichž jsou personalisté obecně méně tolerantní k profesním výpadkům. Týká se to hlavně vysokoškoláků pracujících v dynamicky se rozvíjejících odvětvích, jako jsou například informační technologie nebo medicína.
Nebezpečí "ujíždějícího vlaku" je v těchto případech mnohem vyšší, takže i relativně krátká ztráta kontaktu s oborem je posuzována daleko přísněji.
Naopak dobrou zprávou je, že v některých případech si lze z práce mimo obor udělat i přednost. Hlavně u mladších uchazečů ji lze vysvětlit třeba záměrem získat zkušenosti v jiných oblastech daného oboru či snahou o poznání jiného, do určité míry příbuzného oboru.
"Motivací je totiž v takovém případě váš osobní rozvoj a ten se vždy cení," říká Karel Bröckl. Typickým příkladem podle něj může být třeba úsilí o zlepšení znalostí cizího jazyka, kvůli kterému na určitou dobu přijmete třeba i špatně placenou nebo manuální práci v zahraničí.
S porozuměním mohou být v praxi personalisty hodnoceny i situace, kdy je důvodem přijetí "podkvalifikované" práce překonání určitých dočasných životních komplikací - například kvůli přestěhování, náhlé ztrátě zaměstnání, péči o nemocného člena rodiny a podobně.
