Hudebník podle Marka Štilce nesmí pocítit, že mu chybí představa o tom, co po něm žádá a o co usiluje. Nesmí zaváhat a musí rychle rozhodovat. "Jinak se může stát, že hudebníci dirgenta při koncertu neberou vážně a nereagují na jeho pokyny. Dirigent je od toho, aby pomohl urychlit nastudování skladby. On jediný na nic nehraje proto, aby slyšel celkový zvuk."
Samozřejmě, že ho při dirigování bolí ruce. "Zkuste si s nimi třeba jen hodinu pohybovat ve vzduchu," směje se. "Na koncertě jeho práce vypadá lehce, ale je náročná i na soustředění… Nicméně koncert je taková třešnička na dortu, jen výsledek práce."
Pro dirigování se rozhodl v sedmnácti. Lákalo ho především to, že na rozdíl od houslisty, který se soustředí pouze na výkon, má dirigent mnohem širší záběr a větší vliv na celkový výsledek. Dirigent vybírá repertoár, členy orchestru a je i dramaturgem. "Hlavně však jde o vizi. Tou mojí bylo vytvořit špičkový komorní soubor, který bude uvádět kvalitní soudobou hudbu. Musím mít jasnou představu, jak toho cíle dosáhnout," říká.
"Je to také hodně o tom, jakou dirigent vytvoří v orchestru atmosféru. Když je dobrá, členové po čase začnou mít stejné hudební cítění. Podobně je to i ve vztazích. Například když někoho řadu let znáte, jen pouhým pohledem zjistíte, jakou má náladu."
Jak pracuje Dirigent Marek ŠtilecJeho pracovní doba je nepravidelná. Koncertuje od září do června, dopoledne a večer zkouší s orchestrem. Momentálně studuje Vzdělání v magisterském programu AMU. Dovolenou nejraději tráví jízdou na kole po Česku. |
Slyší noty
Prosadit se jako dirigent není snadné. "Zatímco v orchestru se uplatní i třeba šestnáct houslistů, dirigent je jen jeden. Musím neustále pracovat, přemýšlet nad skladbami, nad jejich provedením," vysvětluje.
První krok, který pomohl jeho kariéře, bylo právě založení šestnáctičlenného orchestru. Název si vypůjčil od skladatelské skupiny Quattro, jejíž skladby patří k jeho nejoblíbenějším.
Pak začaly přicházet nabídky, aby jako dirigent hostoval i v jiných tělesech. Za své nejprestižnější hostování považuje spolupráci se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu a Pražskou komorní filharmonií, které sklízejí úspěchy i jinde ve světě.
Koncerty mívá domluvené i na dva roky dopředu. Nejzazší plánování je dva až tři měsíce, pokud se zrovna nejedná o záskok, když někdo z jeho kolegů náhle onemocní. "Je to občas trochu schizofrenní, když v létě studuji skladby na Vánoce," říká.
Právě v prosinci je pracovně nejvytíženější. "Kolem Vánoc totiž přijdou i lidé, kteří celý rok obvykle na koncerty nechodí." Celkově má ročně až 25 vystoupení a vedle toho nahrává CD pro Český rozhlas.
. nenechte si ujít seriál o úspěšných podnikatelíchPřipravili jsme pro vás seriál rozhovorů se zajímavými osobnostmi, které se pustily do netradičního podnikání a uspěly. V jednotlivých dílech se s vámi podělí o své zkušenosti ze světa byznysu mimo jiné i známí herci, zpěváci či modelky. V předchozích dílech jste se mohli například dočíst, jaké to je, podnikat v showbyznysu, obchodovat s kávou či prodávat zbraně. |
Spí co nejdéle
Prvním krokem k přípravě koncertu je výběr repertoáru. Následuje studium symfonie, kterému věnuje nejméně dvacet dní. "Učím se vše nazpaměť jako herci scénář k divadelní hře. Všechny party musím dokonale zvládnout - housle, hoboje, klavír… Notový zápis je jen základ a dirigent jeho provedení dotváří,“ vysvětluje.
Pak přijdou na řadu zkoušky souboru, obvykle jsou tři až čtyři.
"Když mám koncert, snažím se spát co nejdéle. Vypnu mobil a ten den řeším jen to nejdůležitější. Snažím se maximálně soustředit na večer. Zpětně si v hlavě promítám skladbu, přemýšlím, kde bude třeba dát si pozor… Mám strach, aby to, co se na zkouškách vypracovalo, na koncertě vyšlo. Aby muzikanti podali co nejlepší výkon," říká.
Prasklé struny houslí se nebojí. "Takové věci mohou koncertu pomoci. Stejně jako třeba zakopnutí pěvce při opeře či jiné nepředvídatelné situace lidé v hledišti spíše ocení."
