Čím jste chtěli být jako malé děti? Pokud vaše dětské plány zůstaly zahrabány mezi hračkami, přečtěte si alespoň několik příběhů lidí, jimž se podařilo je naplnit.
Vysněné profeseO jakých profesích sní děti nejčastěji * popelář Perličky mezi vysněnými povoláními * jezdit s poutí |
První obrázek jsem prodal v deseti letech
Tvořit, hrát si, prožívat a zaznamenávat. Tak si Petr Hilský v dětství představoval práci umělce. Jak vypadá jeho život teď? Úplně stejně. Je tvořivý, hravý, plný zážitků a jejich hmotné podoby - obrázků a písniček. Ale touha po malování ho neprovázela po celou dobu. Když mu bylo asi pět, viděl Petr o osm let staršího bratra tvořit obrazy. Chtěl být jako on, jenže malování v lidušce ho nebavilo a kreslení vzápětí opustil. K pastelům a křídám se vrátil až ve dvanácti. A zůstal u nich dodnes.
Ne peníze, nýbrž přirozenost
Malováním se však Petr Hilský neživí. Ani tak o tvorbě nikdy nepřemýšlel - nebyla pro něj cestou k výdělku. "Nejdůležitější je tvořit - črtat nebo zpívat - o svých zážitcích. Tím se mi neustále plní můj sen," říká umělec, který má svou bigbeatovou kapelu.
Přesto občas obrázek prodá, ať už kresbu rodného pražského Břevnova nebo Písku, města, kde žije s rodinou. "První obrázek jsem prodal už v deseti letech, když si zájemci vybírali mezi bratrovými díly," vzpomíná malíř s tím, že ho prodej obrázku vždy překvapí.
petr hilský (48)Živí se grafikou, ale žije malováním, hudbou a rodinou. Pendluje mezi Prahou a Pískem, kde s partnerkou Evou vychovávají téměř dvouletou Taťánu. Z předchozího manželství má patnáctiletou dceru Barboru. Vystudoval scénické výtvarnictví na DAMU a své obrázky vystavuje například v Knihkupectví a antikvariátu U Slona v Písku, v kulturním centru Kaštan v Praze a na svých internetových stránkách. |
Črta a vzpomínky
Petr rád vystavuje jinde než v soukromí, zajímají ho reakce návštěvníků výstav. "Jsem rád, když můj obrázek někoho obohatí," přiznává výtvarník. Kdysi vytvořil skicu zobrazující vzpomínky z dětství, které zachytil tak věrně, že rozplakal starší paní.
Přesto, že to dnešní doba žádá, Petr nic neplánuje: "Plány člověka svazují. Jediným mým cílem je vždy dokončit rozpracované dílo."
Nyní prý touží hlavně po svobodě. "Snil jsem o ní jako malý kluk a doufám, že s postupujícím věkem si každý den najdu o něco víc času sednout si k řece nebo vyjít do ulic města a tvořit," mluví o svém snu.
V policejní čepici chtěla i spát
Když jí byly tři roky, rozeběhla se po náměstí, skočila kolem krku příslušníkovi Veřejné bezpečnosti a sen o policejní uniformě byl na světě. A už ji neopustil.
Krátce po svých jedenadvacátých narozeninách si ho Adéla Valouchová splnila, když šla poprvé fasovat stejnokroj a vybavení městské policie. "Nevím, jestli jsem si policii zamilovala tehdy na tom náměstí nebo díky strýci, který pro mě byl vždy vzorem poctivého policisty," vzpomíná, jak jí nosíval policejní čepice, jež odmítala sundávat z hlavy.
adéla valouchová (27)Pokud zrovna nemusí do služby, věnuje se fitness nebo plavání. Za pošmourného počasí si ráda lehne s kočkou do postele a čte si. Nejraději má knihy ze svého oboru, které se věnují aktuálním kriminálním kauzám z českého prostředí. S manželem, taktéž policistou, žijí již čtyři roky v Praze. |
Srdeční záležitost
Po střední veřejnoprávní škole pracovala nadstrážmistryně Adéla Valouchová pro městskou policii, Vězeňskou službu a teď je řadovou policistkou na Pohotovostním a eskortním oddělení Policie ČR.
Tam její dětský sen nekončí. Mladá policistka se jednou chce, až získá vysokoškolské vzdělání, dostat do Národní protidrogové centrály: "To je pro mě opravdu srdeční záležitost," říká.
U policie se dokonce seznámila i se svým manželem.
Pohádka pro pachatele
A jak se na ženu v typicky mužském povolání dívá její okolí? "U spolupracovníků z městské policie jsem si musela vybudovat důvěru, musela jsem je přesvědčit, že i jako žena dokážu zabrat v krizových situacích. Teď mám ale výborné kolegy, kteří žádné rozdíly neřeší. Ani lidé nebo zadržení se mi nesnaží vemlouvat, třeba tím, že mám pěkné oči," vypráví policistka Adéla.
Jak říká, nejdůležitější je, aby člověk věřil sám sobě a uměl si poradit: "Baví mě práce s problémovými lidmi. Jednou jsme převáželi duševně nemocného člověka, dokázala jsem ho uklidnit až vyprávěním pohádek," vzpomíná.
Svého rozhodnutí Adéla nikdy nelitovala. "Pokud bych pracovala jinde, stejně by mi poskočilo srdce a stoupl adrenalin, kdykoli by mě minulo policejní auto," přiznává s úsměvem.
Učaroval jí svět svateb a plesů
Snad každá dívka v dětství toužila být princeznou. Dnes se takové sny neplní lehko, musí se na ně oklikou. Když bylo Janě Šmitmajerové osm let, vzali ji rodiče na svatbu. Ten "bílý svět" jí učaroval - šaty, květiny, radost... Rozhodla se zasvětit život práci, která by lidem přinášela štěstí.
jana šmitmajerová (22)Kromě studia Ekonomické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích se pohybuje ve dvou pracovních světech. Mimo organizování společenských akcí s firmou Glamorous.cz se věnuje také kreativnímu projektu Flowears, pod jehož hlavičkou vyrábí bižuterii, mýdla nebo ručně dělaná fotoalba. Již od střední školy jezdí z rodného Písku do Protivína za přítelem Martinem. Ve volném čase společně rádi sledují dobré seriály a filmy. |
Rovnýma nohama do podnikání
A kdy se z dětského snu stala realita? "Starala jsem se o maturitní ples své gymnazijní třídy a známí mě pak prosili, abych i jim pomáhala s organizováním dalších akcí," vzpomíná Jana.
Po ukončení bakalářského studia si zařídila živnostenský list a začala podnikat oficiálně. Díky přátelům, kteří jí pomáhají se studiem, na škole zůstala dál. Tím také ukázala rodičům, kteří měli pochybnosti, že kvůli práci studovat nepřestane.
Pohádka versus průmysl
Jak se liší realita, ve které Jana Šmitmajerová podniká, od pohádkového světa svateb a plesů? "Samozřejmě, člověk si vysní velké peníze, ale svatební průmysl v Česku mě naučil své. Nejsem překvapená, vždy jsem se na to dívala očima realisty, ne princezny," dodává.
A kdy začne připravovat vlastní svatbu? "Až ji přítel uzná za vhodnou. Vlastně až ho přesvědčím, aby svatbu uznal za vhodnou," směje se studentka a podnikatelka v jednom.
Zajímavé profeseV rubrice Práce a podnikání zveřejňujeme rozhovory se zástupci zajímavých profesí, například s orlojářem, kamnářem, perníkářem, principálem nebo včelařkou. |
