V její rodině se všichni dožívali devadesáti let. Edith Zweifelová loni oslavila 57. narozeniny, ale do důchodu se nechystá ani náhodou. "Mám třetinu života před sebou. A tak ještě něco vyzkouším," říká energická blondýnka, která dnes pracuje v turistické kanceláři ve švýcarském Zermattu. A sní o tom, že na důchod bude správcovat v nějaké horské chatě v okolí.
VizitkaEdith Zweifelová
|
Máte stále hodně pracovních plánů?
Mám. Než půjdu do penze, tak bych si ráda pronajala horskou chatu a vedla ji. Chci si také pořídit muly, které by nahoru nosily zboží potřebné pro provoz. Právě se rozhlížím, kam bych se mohla vypravit, abych se o ně naučila starat. Jsou to hrozně zajímavá zvířata a tady v horách mohou být velice užitečná.
Ne každý chce začínat novou práci v šedesáti letech.
Neumím si představit, že dalších 30 let budu jen sedět doma a nic nedělat. Takže si plánuji třetí věk. A mám kamarádku, která by se ke mně ráda připojila. Ženy ve Švýcarsku chodí do důchodu v 64 letech, muži v 65 letech. A bude se to prodlužovat. Lidé se dožívají vyššího věku, mladých není tolik, proč bychom tedy měli sedět doma?
Už hledáte tu správnou chatu?
Ano, ale nespěchám na to. Vím, co chci. Neměla by být vysoko v horách – chci totiž vidět květiny a zelenou trávu. Ale měla by být už trochu nad hranicí lesa, aby tam lidé mohli chodit tak na tříhodinové procházky. Nechci, aby to byla jen chata pro horolezce.
Proč?
Zjistila jsem totiž, že žijí docela asketicky a já si s klienty ráda dám skleničku vína. Myslím, že bych zvládla starat se o 30 až 40 lůžek, a pokud do toho půjdu s kamarádkou, klidně i o 70 lůžek. O jedné chatě vím, uvidíme, jak to dopadne.
A jaké bude menu?
Ráda bych pracovala s bylinkami, které tu rostou. Používala místní sýry, sušené maso a taky bych si chtěla udělat lovecké zkoušky.
Lovecké zkoušky?
Když jsem pracovala na farmě v Itálii, starala jsem se i o drůbež a králíky. Byla jsem zvyklá je sama zabíjet. Není to sice pěkná práce, ale každý, kdo jí maso, by to měl umět.
Může se hoditI vy můžete najít práci, která vás bude bavit a naplní vaše představy. jobDNES.cz |
Co jste vlastně dělala předtím?
Vystudovala jsem žurnalistiku a 25 let pracovala jako novinářka – v novinách i v rádiu. Dlouho jsem dělala tiskovou mluvčí švýcarské centrály pro cestovní ruch v Curychu. A to se dobře doplňuje, když dnes mluvím s novinářem, přesně vím, co ode mne potřebuje, jak mu mohu pomoci. Měla jsem také pronajatou restauraci v centru Curychu, a pracovala jsem dokonce jako zedník.
Zedník? To není typicky ženská práce...
Už jsem nemohla vydržet v kanceláři. A potřebovala jsem změnu, tak jsem to zkusila. Mám mnohem více síly než většina žen a možná i mužů. Hodně jsem sportovala, závodila na běžkách, trénovala judo, zápasila jsem také s muži. Měla jsem vždy štěstí, že jsem se dostala k různorodé práci, která mě bavila.
To je kariéra na několik životů. Tady váš profesní životopis končí?
Ne, přidám ještě jedno zaměstnání: dělala jsem také průvodkyni v cestovní kanceláři, která se specializuje na túry. Jezdila jsem do francouzské Normandie, na italskou Sicílii, do rakouských Alp. Před dvěma lety jsem si udělala diplom, že mohu vést horskou chatu, která je součástí Swiss Alpine Clubu. A loni jsem si to hned vyzkoušela a nechala se najmout na práci v několika chatách.
Novinářka a tisková mluvčí šla uklízet horskou chatu?
Dělala jsem tam všechno. Vařila jsem, uklízela, stlala postele, zametala. Hodně se bavila s turisty a plánovala s nimi jejich výlety.
Máte opravdu hodně energie...
To mám. Nedávno jsem si to ověřila na pouti do Santiaga de Compostela. Potkávala jsem mladší lidi, než jsem já, kteří to nezvládali. A já se cítila výborně.
Jak se vlastně díváte na lidi, kteří se prostě těší do důchodu a nechtějí už o práci ani slyšet?
Pozitivně. Potřebuji totiž hosty. Teď si dělám legraci. Každý je jiný, má rozdílné množství sil, takhle lidi nelze srovnávat. Já vím, co chci dělat, ale nehodnotím, když to má někdo odlišně.
Znáte hodně lidí ve vašem věku, kteří nechtějí jít do penze?
Ano, je jich mnoho.
