Jeho snem bylo odjet na zkušenou někam daleko. A sen se mu splnil. Od ledna působí v pobočce ve městě Šen-čen, pár kilometrů od Hongkongu.
"Čínský trh neustále roste a expanduje, je tady více možností než v Česku. Získám tu nové zkušenosti a mohu uplatnit to, co jsem se dosud naučil. A v kariéře postoupím zase o kus dál," říká jedenačtyřicetiletý muž, který se do exotického prostředí odstěhoval s manželkou a čtyřletou dcerou.
VizitkaJan Oplatek
|
Čtvrt roku uplynulo. Jak si zvykáte?
Než jsme odjeli, přečetl jsem toho na internetu hodně o životě a práci v Číně. Bavil jsem se také s řadou lidí, kteří tady byli nebo jsou. Ale nikdy nevíte, jak to bude v praxi působit na vás. Jediná jistota byla v tom, že to bude náročné, ale zajímavé. A tak to přesně je.
A co lidé?
V místě, kde žijeme, je velká koncentrace cizinců a ti jsou velmi ochotní pomáhat, poradit, ukázat co a jak. Takže i díky tomu nebyl kulturní šok tak velký, jak jsme se obávali.
S manželkou jste kolegové - pracuje také v šenčenské pobočce Home Creditu. Jak jste vyřešili péči o dcerku?
Dcera chodí do mezinárodní americké školky, kde se jí líbí. Trochu problém je jazyková bariéra, ale ve školce jsou na to zvyklí. Děti mezi sebou často nemluví ani anglicky, ale čínsky, jelikož má většina z nich čínské chůvy. Julince zatím všechny jazyky splývají.
S ohledem na provozní dobu školky, která je od 8 do 15 hodin, v pátek dokonce jen do 11.30, hledáme teď aktuálně "ayi" - tak se zde říká chůvě. Dcera se zde aklimatizovala dobře, jen některé věci vnímá trochu jinak - například restaurace považuje za zverimex, protože často v nich kromě akvárií s rybami, krevetami, želvami anebo třeba i hady mívají i klece s drůbeží.
Jaké bylo přijetí v práci?
Bez komplikací. Vnitřním fungováním je to stále Home Credit, jen s místními specifiky, takže se tu cítím dobře. Před odjezdem jsem se učil čínsky, ale na centrále se bez problémů domluvím anglicky bez tlumočníka.
Ano, občas přijde e-mail se znaky, říkám tomu "rozsypaný čaj", takže musím poprosit někoho z kolegů o překlad, ale to je asi jediná komplikace. Drtivá většina zaměstnanců jsou místní, nás cizinců je malá hrstka. A vycházíme spolu všichni dobře.
A jak jste ohodnocen? Podle českých, nebo čínských tabulek?
Řeknu jen to, že mzda reflektuje moji pozici ve zdejších podmínkách.
Město je velmi moderní. Jaké máte kanceláře a jak funguje pracovní režim?
Vypadá to tu a funguje to tu v podstatě úplně stejně jako v Česku. Takže i tady jsem v práci od rána až do večera. Kanceláře jsou ve finanční čtvrti, kde je spousta restaurací, kam chodíme na obědy. Můžete si dát oběd od zhruba 30 korun v místní variantě fast foodu s guandongskou kuchyní nebo třeba za 90 korun výborné sushi.
Někdy si koupím oblíbené obědové bagety ve vietnamské restauraci, teppanyaki s mořskými plody a chobotničkami. Jediné, co si nedávám, jsou místní polévky. Ne že by mi nechutnaly, jsou výborné, ale jíst je jen s hůlkami tak, abych si nemusel brát čistou košili, prostě vyžaduje delší trénink.
Co vás nejvíce překvapilo?
Dosud jsem třeba netušil, že nejoblíbenějším nápojem v Číně není čaj, ale horká voda. A přišlo mi to divné do té doby, než jsem to vyzkoušel. Od toho okamžiku to chápu. Rychle zažene žízeň. Navíc ji dostanete téměř automaticky k jídlu v každé restauraci.
Jak se žije ve městě s devíti miliony obyvatel?
Neoficiální odhady mluví dokonce až o 14 milionech lidí. Vzhledem k tomu, že je velmi blízko Hongkongu, jedná se o speciální ekonomickou zónu a ještě v roce 1979 zde žilo jen pár set tisíc lidí, je to trochu netradiční město. Všechno je tady nové a velké.
Sluníčko tu svítí velmi málo, město je prakticky pořád v mlžném oparu a nikdo není schopný přesně odlišit, jestli se právě jedná o smog, anebo je to mlžný opar způsobený mořem a horami nedalekého Hongkongu. Ale vzhledem k tomu, že dcera s náběhem na astma zde po vysazení všech léků funguje bez problémů, nevnímáme zdejší ovzduší jako problém.
Byl problém obstarat si bydlení? Pomohla vám firma?
Dostali jsme tipy. Nakonec jsme se rozhodli pro zařízený byt, který je sice dál od práce, ale v pěkném prostředí a s dobrým zázemím pro rodiny s dětmi. Je tu vše, co by člověk našel v evropském bytě, a pak i něco navíc, třeba rýžovar, ten jsme doma neměli - naštěstí se dal návod stáhnout z webu.
Jak se dopravujete do práce?
Čína neuznává mezinárodní řidičské průkazy, takže auto nemáme. Ale ani mi to moc nevadí, doprava je tady celkem dynamická, auta mezi sebou mají mezery v řádu centimetrů. Jezdíme metrem, které je připraveno i na cizince - má anglické nápisy. Případně vezmeme taxík. Když ovšem nevyslovím destinaci se správnými tóny, musím řidiči ukázat kartičku s čínsky psanou adresou nebo iPhone a Google mapy.
Dobře tu fungují i autobusy, ale jízdní řády jsou pouze v čínštině, takže je trochu složitější zjistit, který je ten správný.
Stýská se vám?
Na stýskání zatím moc času nemáme. S rodinou i přáteli jsme v kontaktu díky Skypu a e-mailům. Jenom je potřeba správně sladit vysílání našeho "rádia Šen-čen" s časovým posunem plus 6 hodin.
A když jsme u té Číny - vnímáte nějakou cenzuru?
Na některé webové stránky, jako je třeba Facebook, se odsud jednoduše dostat nedá, manželka má i problém s e-mailem na Seznamu. V daném případě je to ale spíš přístupem Seznamu, který naopak blokuje přístup z Číny.
Spíš než cenzuru zatím řešíme byrokracii, ta je tu velká. Vyřízení povolení k pobytu a pracovního povolení není vůbec jednoduché a trvá dlouho.
