V porovnání se západní Evropou jsou Češi ke korupci a podvodům velmi tolerantní. Celkem 80 procent českých manažerů považuje korupci v Česku za velmi rozšířenou. V západní Evropě považuje korupci za rozšířený jev pouze 22 procent manažerů. Vyplývá to z průzkumu Ernst & Young o podvodech a korupci se zaměřením na Českou republiku.
"V toleranci úplatků obsadila Česká republika třetí příčku v Evropě, předčí nás jen Řekové a Belgičané," říká Tomáš Kafka z Ernst & Young, ředitel oddělení investigativních služeb a řešení sporů.
Čím si vysvětlujete, že je tolerance českých manažerů ke korupci tak vysoká a téměř třetina manažerů je ochotná dát kvůli zakázce úplatek?
Pravděpodobně na tom velký podíl viny nese prostředí, ve kterém se manažeři pohybují. Zdá se, že v České republice mají lidé menší morální zábrany a nejsou tolik odolní proti pokušení využít výhod, které se před nimi v podobě korupce objevují. Manažeři tak často ospravedlňují své korupční praktiky ve smyslu "Vždyť to dělá každý" nebo "Jinou možnost, jak získat byznys, nemáme". Úplatek pro ně představuje pojistku úspěchu v těžkých časech.
Co odhalil průzkumKolik procent manažerů je ochotno nabídnout kvůli zakázce úplatek:
Zdroj: Průzkum o podvodech a korupci 2012, Ernst & Young |
Může se tato situace ještě zhoršit, můžeme dostihnout Řecko, kde úplatky přiznává polovina manažerů?
Nemyslím si, že se korupce v České republice může vyrovnat úrovni Řecka. Výsledky našeho průzkumu ještě nezohlednily intenzivnější nasazení policie a státních zástupců v posledních měsících, které jsou pozitivním impulsem podobně jako odvážná investigativní aktivita médií.
Dá se řádově odhadnout, kolik korun ročně vydají české firmy na úplatcích?
Výše úplatků, které ročně české firmy vydají, se odhaduje řádově v miliardách korun.
Jak se díváte na aktivitu české vlády, která chce prosadit whistleblowing, tedy aby za upozornění na korupci či podvody ve firmách nedostal člověk vyhazov, ale naopak odměnu? Nemáte obavu, že by to Češi brali jako práskání?
Myslím si, že zavedení přiměřené ochrany whistleblowerů je krok správným směrem. Riziko nepravdivých obvinění tu bylo vždy, nicméně kvalitní whistleblowingový systém napomáhá jednotlivé podněty účinně přijímat, třídit a prošetřovat. Takový systém musí především získat důvěru potenciálních whistleblowerů a jeho součástí musí být i vzdělávací a informační kampaň.
V jakých zemích whistleblowing funguje a s jakým úspěchem?
Spojené státy jsou vnímány jako průkopník whistleblowingu. První zákony týkající se whistleblowingu se tam objevily již v 19. století a nejslavnější whistlebloweři pocházejí právě ze Spojených států. Jenom pro zajímavost, časopis Time zvolil právě whistleblowery v roce 2002 Osobností roku.
WhistleblowingZ anglického sousloví "blow the whistle" (pískat na píšťalku). Jde o označení, které se vžilo pro upozornění na protiprávní praktiky na pracovišti. O aktivitách české vlády prosadit ochranu "whistleblowerů", tedy těch, kteří poukáží na trestný čin u zaměstnavatele, čtěte zde. |
V řadě případů, které prošetřujeme, podal český whistleblower hlášení nikoliv svým nadřízeným v České republice, ale obrátil se rovnou na americkou mateřskou společnost. Z vlastní zkušenosti víme, že ve Spojených státech neberou whistleblowingová hlášení na lehkou váhu a vždy je důkladně prověřují.
Jak vysokou odměnu může ohlašovatel podvodu či korupce dostat?
Před dvěma lety vznikl v USA zákon, který přiznává ohlašovatelům podvodů finanční odměnu ve výši 10 až 30 procent z pokuty, kterou musí usvědčená společnost uhradit za oznámené protiprávní jednání. Vzhledem k tomu, že například v roce 2010 byly pokuty udělené americkými úřady ve třech případech vyšší než 300 milionů dolarů, lze jednoduše spočítat, o jak významný motivační prvek se jedná.
V České republice zatím odborníci o účinnosti odměn pochybují, protože se obávají neopodstatněných oznámení. Na druhou stranu dvě třetiny oslovených manažerů nejvýznamnějších českých firem by dle našeho průzkumu přivítalo finanční odměny pro oznamovatele.
Ve kterých zemích se staví k oznamování korupce a podvodům ve firmách negativně a proč?
Oznamování korupce a nekalých praktik není běžné zejména v zemích třetího světa, kde lidé berou korupci jako běžnou součást života, a kde je boj proti korupci zatím takřka nemožný. Z jiných zemí má silný negativní postoj Francie, a to z historických důvodů, nebo například Japonsko, kde je celkově téma podvodů a korupce tabu.
Pokud dojde ve firmách k podvodům, často se stává, že zaměstnanec, který podváděl, není potrestán. Proč zůstávají takové praktiky pod pokličkou?
Dalo by se říct, že některé firmy k podobnému jednání vedou zejména dva důvody. Myslí si, že riskují negativní publicitu a možné poškození reputace. Také se obávají odvetných akcí ze strany propuštěného zaměstnance – ten může například nabídnout citlivé informace konkurenci, případně tisku. Hrozba takového jednání pak vede firmy k tomu, že sáhnou po zdánlivě snazším řešení a problém ututlají.
Podvody a korupce jsou běžná věc – pokud je firma aktivní v prevenci tohoto nekalého jednání a umí se s ním rychle a řádně vypořádat (identifikovat, prošetřit, minimalizovat ztrátu, potrestat viníka), pak se opravdu nemusí za ojedinělý výskyt podvodů stydět.
Měli byste odvahu ohlásit korupci či podvod?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 středa 22. srpna 2012. Anketa je uzavřena.
