Na okraji německého městečka Mauth, jen pár kilometrů od státní hranice, stojí velká sklárna. A v ní můžete klidně mluvit česky. "Glasbläserkunst" totiž patří českých sklářům. Tedy, přesněji, lenorským sklářům, jak to Pavel Filo a Václav Sobotka zdůrazňují.
"Říkáme to všem návštěvníkům, že jsme z Lenory. Ještě před lety to mělo váhu i u nás. Jenže pak se tamější sklárny privatizovaly, následně vytunelovaly a bylo po 160leté tradici," říká mi Václav Sobotka a vzpomíná na své začátky. "Učili jsme se řemeslo v Chlumu u Třeboně a do praxe šli právě v Lenoře, odkud oba pocházíme."
Po revoluci dostal nabídku od kamarádů jít pracovat do Německa. A přijal ji. Odešel s ním i Pavel Filo. Přesvědčila je nejenom zajímavá finanční nabídka, ale i to, jakou tam má jejich povolání prestiž. "Lidé si tady sklářů váží. My jsme navíc měli oproti Němcům tu výhodu, že umíme všechno od píky, od nabrání skla až po finální výrobek. Oni se učí jen jednotlivé postupy, například jen nabírání skla přes baňky nebo výrobu stonků neboli štílků, jak my říkáme," vypráví Václav Sobotka. Češi se tak velmi rychle zapracovali a zaměstnavatelé si je považovali. Němčinu se učili za pochodu, na začátku uměli pouze "dobré ráno" a "na shledanou". Teď ale mluví plynule.
Jdeme do toho za 15 eur
Ve sklárně v Mauthu pracovali řadu let jako zaměstnanci. Jenže v roce 2007 podnik zkrachoval a Pavel a Václav stáli před rozhodnutím: vrátit se do Čech, ale to se jim moc nechtělo, nebo zkusit podnikat v oboru na vlastní pěst.
"Tak jsme jednoho dne zašli na zdejší městský úřad, ukázali tam výuční list, zaplatili 15 eur a během pár minut jsme měli založenou vlastní firmu. Za týden jsme si vyzvedli veškerá povolení, která za nás úřad vyřídil, pronajali jsme si halu a vrhli se do práce," vzpomíná Pavel Filo a dodává: "Byli jsme z toho úplně v šoku, jak jednoduché to bylo. V Čechách rozjížděli podobný projekt známí a trvalo jim skoro rok, než oběhali všechna potřebná povolení."
První návštěvníky přivítali v roce 2008, tedy v době ekonomické krize. Strach, že jim to nevyjde, prý měli, ale riskli to. A zákazníků postupně přibývalo. Dnes jdou skleněné výrobky do celého světa. Zrovna nedávno posílali zásilku skleněných tučňáků na Aljašku. Kupují u nich jednotlivci i firmy, které výrobky použijí třeba jako dárky pro obchodní partnery.
Ceny jsou o 20 procent vyšší než v Čechách
Vybudování sklárny stojí spoustu peněz. Pavel a Václav měli úspory, které do nového projektu vložili. "Dali jsme do toho všechno a začali od nuly. Ale zvládli jsme to. Slušně se uživíme a děláme práci, která nás baví," říká Václav Sobotka a vede mě k tomu nejcennějšímu, co tu mají - k peci. Jen její pořízení vyšlo na půl milionu korun a každý rok do ní investují další stovky tisíc, na opravy, vylepšení a provoz. Žhne stále, 24 hodin denně, přičemž v noci ji hlídá bezpečnostní systém napojený na hasiče i na telefony obou majitelů. Je to srdce sklárny, které musí bít pořád.
Může se hoditNajděte si práci, která vás bude opravdu bavit. Aktuální volné pracovní pozice na jobDNES.cz |
Provoz, plyn a elektřina, je tu dražší než v Čechách. Takže je tu dražší i sklo. "Pokud bych srovnal naše ceny s českými, tak je máme o 20 procent výš," říká mi sklář a k nákladům připočítává pronájem haly - měsíčně 600 eur. Možná ale tahle částka letos zmizí, halu by chtěli podnikatelé koupit a možná i rozšířit. Jen bydlet zatím v Německu nechtějí. Každý den dojíždějí za svými rodinami do Čech. "Máme to ale jen 30 kilometrů," upozorňují.
Zákazníky lákají i na zážitek
Když do sklárny vejdete, trochu vás oslepí záře všech těch různobarevných sklíček. Vybírat si můžete ze zhruba dvou stovek druhů uměleckého skla. Jejich výrobky jsou jedinečné, každý sklář má svůj "podpis", který se nedá napodobit. Největší konkurencí je lenorským sklářům Čína, která chrlí sklo v obrovském množství do celého světa. "Můžeme konkurovat pouze kvalitou a originalitou. Musíme prostě pořád vymýšlet nové a nové věci," dodává Václav Sobotka.
Turistům, se kterými sem přijede každý měsíc několik autobusů, nabízejí možnost vyfouknout si vlastní skleněný výrobek. Před tím skláři ještě zájemce seznámí s historií skla a výrobou. A kolik za vyfouknutou barevnou kouli zaplatíte? Zhruba osm až devět eur, podle počtu zájemců. Zvláště pro děti je to prý úžasný zážitek.
V Čechách zatím vyrábět nechtějí, ale snaží se upoutat na svou práci. V Lenoře otevřeli krámek a do budoucna plánují postavit i malou pícku, aby veřejnosti předvedli, co jejich práce obnáší. A možná přesvědčili v kariéře nerozhodné mladé lidi, že tohle řemeslo stále ještě žije.
