Oceňuje, že do školy chodí jen jednou za měsíc, na druhou stranu jí vadí, že je kvůli tomu izolovaná od studentského života.
Co to znamená studovat kombinovaně? Jak často musíte chodit do školy?
Kombinované studium je něco mezi prezenční a dálkovou formou. Chodím do školy zhruba jednou měsíčně, vždy v pátek odpoledne od dvou do půl osmé. Rozvrh máme daný dopředu, nic si nesestavujeme. Za semestr mám většinou tři tyto páteční přednáškové bloky. Jiné školy mají přednášky třeba každou druhou sobotu, nebo jednou měsíčně delší blok výuky od pátku do neděle.
Jak dlouho přednáška trvá?
Podle rozvrhu tři hodiny, někdy jsou v pátek dvě za sebou, někdy jenom jedna. Dozvíme se požadavky ke zkoušce, zadání seminární práce, přednášející s námi probere povinnou literaturu, někdy rozdá další materiály.
Jací jsou učitelé?
Různí. Někteří nám na úvodní přednášce jenom sdělí požadavky ke zkoušce a za dvacet minut je hotovo. Jiní se zase snaží do svých tří hodin vměstnat úplně všechny informace. Což považuji za ztrátu času, poznámky se prakticky dělat nedají, protože u žádného z témat se nejde do hloubky, je to chaotické. Každý motiv je sám o sobě na hodinu, třeba studená válka, vláda Margaret Thatcherové, rozpad Československa.
Dá se skloubit studium a práce?
Právě proto kombinované studium existuje. Hodně mých spolužáků už není ve studentském věku, dodělávají si vzdělání třeba kvůli požadavkům zaměstnavatele. V posluchárně se mnou sedí i několik maminek na mateřské. Většina studentů ale naráz studuje dvě školy nebo dva obory, jeden prezenčně a druhý právě kombinovaně. Nebo studují při práci na plný úvazek.
Je kombinované studium stejně obtížné jako denní?
Dost lidí si myslí, že kombinované studium je brnkačka. Jednou za semestr si přijdu napsat test a jinak mám vlastně od školy pokoj. Přitom objem učiva, který musím znát, abych zkoušky zvládla, je stejný jako u „denních“ studentů. Možná někdy dokonce i větší, protože na klasické přednášce učitel většinou vypíchne to nejdůležitější nebo to, co by on rád u zkoušky slyšel. Kdežto já, odkázaná pouze na povinnou četbu a materiály, se musím „nadrtit“ všechno. Co kdyby náhodou.
A můžete využít konzultačních hodin?
Jistě, ale to je něco jiného než být na přednášce. Nevýhodu mají ti, kteří si informace pamatují, když je slyší. Tady jenom čtete a čtete.
Jsou na vás přednášející přísnější než na „denní“ studenty?
To si nemyslím. Jen občas počítají s tím, že víme víc. Právě proto, že jsme studovali sami z knížek a přečetli úplně všechno.
Jak samostudium vypadá?
Přečtu a napíšu, co je potřeba, ze začátku si vyměním pár e-mailů s učitelem o tématu seminární práce, o zdrojích, zeptám se, když mi něco není jasné. Pak už přípravu ke zkouškám řeším přes Facebook se spolužáky, půjčujeme si poznámky, sdílíme užitečné odkazy.
Co vám dává nejvíc zabrat?
Kombinované studium je zkouška mé disciplinovanosti. Když v říjnu dostanu třeba dvacet knížek, stovky stran povinné četby s tím, že termíny seminárek a zkoušek jsou v lednu, nesednu hned za stůl a nezačnu pracovat. Odsunu to, protože leden je daleko. Pak všechno doháním na poslední chvíli. A rozhodně nejsem jediná.
Jaké má tedy kombinované studium přednosti a nevýhody?
Výhodou je určitě větší volnost, můžu si svůj čas organizovat podle sebe, protože nemusím každý den do školy. Mám přitom také status studenta, což se samozřejmě hodí. Nevýhod je trochu víc, vlastně i ta volnost. Odsunuji povinnosti, protože průběžně se po mně nic nechce. Neznám svoje učitele, nevím, jací budou u zkoušek, protože jsem je viděla jednou. Největší problém ale vidím v izolovanosti od studentského života. Když jdu na přednášku, nikdo už ve škole není, spolužáky znám pouze od vidění, ze zkoušek a z Facebooku.
