On sám začínal od píky a jeho nástupní plat byl třináct tisíc. Během dvou let se ale dopracoval k platu nadprůměrnému. Osm let pracoval v automobilovém průmyslu, a když dosáhl funkce manažera, velmi slušně placený post opustil. Vyřídil si živnostenský list a začal prodávat ovocné kytice.
Lukáš Václavík (35)
|
Jak je možné, že někdo opustí manažerskou pozici a jistotu stálého a velmi slušného příjmu? Navíc v prosperující zahraniční firmě?
Pracoval jsem ve výrobní logistice v automobilovém průmyslu. Pod sebou jsem měl padesát lidí, komunikoval jsem s několika dalšími odděleními, s několika nadřízenými a dělal vše pro to, aby se kvalitní výrobky včas odeslaly tam, kam mají. Byla to velmi náročná a složitá práce, navíc v korejském podání byla složitá dvojnásob.
Ale co mi vadilo víc, unavoval mě pocit, že nestojím na svých nohou, že nemůžu vést firmu směrem, kterým bych si představoval. Prostě jednoho dne nastal čas na změnu a já jsem se rozhodl, že založím vlastní firmu, do které budu moci promítnout své vlastní hodnoty a své vlastní vize.
V té době už jste měl ženu a dítě, nerozmlouvala vám to manželka?
V té době už jsem měl dvě děti a třetí bylo na cestě. Ale manželka mě podpořila a i díky tomu byl tento krok jednodušší.
Měl jste od začátku jasno, v čem budete podnikat?
Abych řekl pravdu, tak vůbec ne. Nápad vydat se vlastní cestou vznikl na začátku roku 2014 a více než půl roku jsem zvažoval, v čem budu podnikat. Své podnikání jsem chtěl založit na jedinečnosti a originalitě produktu, který bych nabízel.
Jak vás tedy napadly právě ovocné kytice?
Před pár lety jsem byl na dovolené u známých v Dánsku, a tam jsem viděl krásný krámek s vystavenými ovocnými kyticemi. Už tehdy mě to nadchlo. A vloni o podnikání začala uvažovat i moje švagrová. Vymyslela si, že v Ostravě – Hrabové otevře cukrárnu s kavárnou, takže spojení těchto dvou činností bylo naprosto ideální. I proto, že právě v její cukrárně jsem vybudoval prostor výrobny kytic.
Říkáte tomu kytice. Já jsem vaše výrobky poprvé viděla na gastrofestivalu. Zdálky to vypadalo jako sušená vazba, zblízka jako něco sladkého. Takže co je vlastně v kytici?
Je to opravdu ovocná kytice. Tedy kytice vyrobená z ovoce, které je namáčeno v kvalitní belgické čokoládě a dozdobeno kokosem nebo oříšky. Takže kytice je krásná, je voňavá a ještě ji můžete sníst. Celou, dokonce i to zelené, co tady vidíte, není umělé, ale je to čerstvý salát.
Kdo ovocné kytice vyrábí? A jak se to naučil? Je k tomu potřeba nějaký kurz nebo stačí talent, zručnost, fantazie?
Ovocné kytice vyrábíme společně s manželkou, která je na mateřské dovolené. Je z umělecké rodiny, kde rádi tvoří, takže ona patří do oddělení „vývoje“ a dodává mi inspiraci na další, nové kytice. Já mám raději pravidelné, souměrné kytice, moje žena naopak kytice asymetrické, které ukazují jakousi volnost a svobodu. Právě proto, že jsou kytice jedlé, a někdo je třeba alergický na jahody, nebo nemá rád bílou čokoládu, vždy respektujeme přání zákazníka. Takže vlastně každá kytice je originál.
Já sám jsem žádným kurzem neprošel, ale výrobu jsem konzultoval s profesionály v oboru gastronomie. A při výrobě je potřeba asi hlavně trpělivost, a co je nejdůležitější - výběr kvalitních surovin. To byl vlastně největší problém a docela dlouho trvalo, než jsme našli dodavatele opravdu kvalitního ovoce.
To nechápu. Ovoce přece dnes koupíte v každém supermarketu.
To máte pravdu, koupíte, i to jsme zkoušeli. Jenže ovoce do kytic musí být opravdu prvotřídní. Musí být čerstvé, zralé, chutné, ale musí i vypadat. Takže například nestačí, že pomeranč je sladký a šťavnatý, do kytice musí být bez pecek a musí být krásný i na řezu. Dodavatele ovoce jsme nakonec našli a jsme maximálně spokojeni. Vím, že cokoli objednám, do druhého dne přiveze a ovoce je prvotřídní.
Jak se o vás dozvěděli zákazníci? A kdo byl vaším prvním zákazníkem
Prvním zákazníkem jsem byl já sám a moje rodina, která první kytice pečlivě hodnotila, co se týče vzhledu i chuti. Jedním z prvních „opravdových“ zákazníků byla dokonce firma, u které jsem kdysi pracoval. Zpočátku jsme dodávali hlavně do firem. Ale chtěli jsme i běžné zákazníky naučit nakupovat ovocné kytice, proto naší první velkou marketingovou akcí byl prodej na slevovém portálu.
Takže jste vydělal brzy?
Tak touto akcí jsem nevydělal ani korunu, slevový portál si totiž bere čtyřicet procent z tržeb. Ale nám šlo hlavně o to představit kytice zákazníkům, a to se podařilo.
Pochopili jsme, že v případě ovocných kytic je lepší přímý prodej, zákazník prostě musí kytici vidět a pokud možno i ochutnat. Proto jsme se zúčastnili dvou veletrhů, kde jsme vystavovali. Díky tomu jsme navázali obchodní kontakty, takže v současné chvíli tvoří podstatnou část našich klientů společnosti zajišťující catering v rámci svateb nebo firemních večírků.
Musel jste do začátků podnikání investovat nebo jste začal vyrábět „na koleně“?
Žádné podnikání nemůžete začít bez investic. I já jsem vložil celkem dost velkou sumu na rozjezd firmy. Ač se to zdá jako jednoduché podnikání bez větších investic, tak se částka pohybovala ve statisících.
Zajímavé profeseV rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí. |
Kolik máte zaměstnanců?
V současné chvíli jsem jediným zaměstnancem firmy Puketa já sám. Ale velmi mi pomáhá manželka, a pokud je potřeba, tak vlastně celá rodina. Už ale sami přestáváme stíhat, takže budu muset přijmout pracovní síly a já se budu plně věnovat obchodní stránce. Ale musel jsem si vše vyzkoušet sám. Zastávám totiž názor, že pokud chcete vést lidi, musíte znát práci od nejnižší pozice. A já jsem si vyzkoušel celý proces – od výběru správného ovoce od dodavatelů, přes objednávky, výrobu až po prodej konečnému zákazníkovi.
Jak vznikl název Puketa?
To je úplně jednoduché. Patnáct let žiji v Ostravě a své podnikání a vztah k ní jsem chtěl propojit. Puketa v ostravském nářečí znamená kytice.
Vydělává Puketa?
Investice, které jsem do firmy vložil, se postupně vrací. Vlastně na to, že firma prodává zhruba půl roku, je to dobré. Zákazníci, kteří naše kytice vyzkouší, tak se k nám vracejí. Ale překvapilo mě, jak je složité získat nové zákazníky, aby vyzkoušeli něco nového, co neznají. Proto v tuto chvíli vidím jako prioritu ukázat, že ovocné kytice jsou perfektním dárkem nebo originálním doplněním rautů.
Co považujete za svůj největší úspěch?
Že jsem firmu rozjel. Skočil jsem do této činnosti po hlavě, ale Puketa prodává. Ve firmě, pro kterou jsem pracoval, jsem měl taky hodně práce a dost rozhodování. Ale měl jsem na starosti a odpovědnosti jen určitý úsek práce. Spolupracoval jsem s oddělením IT, s personálním oddělením, s oddělením údržby. Teď řeším všechno sám. A pořád se učím.
Jaké máte plány do budoucna?
Plán je jednoznačný. Vybudovat úspěšnou firmu se spokojenými zákazníky, kterou budu jen lehce usměrňovat přes dobře vybrané spolupracovníky, na které se budu moci spolehnout a plně jim důvěřovat. A právě díky tomu se mi splní můj hlavní cíl a to je trávit více času se svou rodinou. Ale to je asi ještě hodně daleko.
