Psal se únor 1848. Spojené státy vyhrály válku s Mexikem a získaly Kalifornii. První zlato zde bylo objeveno jen pár týdnů poté. Američané na novém území neměli správní úřady, ale stačilo jim právní zajištění vlastnictví půdy. Nalezené zlato patřilo vlastníkům půdy a nikoli státu.
Historie financí
Čtěte také: Historie financí: Nero přikázal otevřít ústřice. Co to znamenalo? |
Největší naleziště byla v okolí bezvýznamné „ospalé díry s malým přístavem“ s názvem San Francisco. V polovině roku 1848 zde žilo pouhých 800 obyvatel. Na konci roku 1849 to bylo již 30 tisíc lidí a o rok později 90 tisíc lidí. Samozřejmě nešlo pouze o zlatokopy, ale také o stavaře, obchodníky, lékaře, učitele a lidi dalších profesí, kteří se podíleli a profitovali na neuvěřitelně rychlém rozvoji města.
Nevraživot vůči přistěhovalcům
Rozkvět San Franciska měl také odvrácenou stranu. Neexistence správních úřadů včetně soudů vedla k používání práva Divokého Západu. Lidé si zákony tvořili sami. Nejčetnějším trestem bylo lynčování. Teprve v listopadu 1849, po prvních všelidových volbách a schválení samostatné ústavy, se právní situace začala zlepšovat. Když se v září 1850 Kalifornie stala 31. státem Americké unie, dobové komentáře vstup hodnotily velmi rozporuplně: Označovaly Kalifornii za místo zářící zlatem, ze kterého kape krev.
Pověsti o bohaté zemi se rychle šířily do jiných zemí i na další kontinenty. Příliv imigrantů narazil na nevraživost Američanů. Ta dosahovala až hysterie a rasového násilí, kdy prakticky každý trestný čin byl připisován především Mexičanům, kteří pak začali z území Kalifornie prchat. Tomu také od jara 1850 výrazně napomohlo speciální zdaňování cizinců.
Skvěle se přizpůsobili imigranti z Číny, kteří se velmi rychle organizovali a řádně platili daně. Navíc šlo o obchodníky a jiné profese než zlatokopy. Počet čínských obyvatel v roce 1852 dosáhl 20 tisíc.
Indiáni přišli o vše
O autoroviZbyněk Revenda
|
Touha po zlatě vedla k zabírání území osídlených Indiány. Později již nešlo ani tak o nalezení dalšího zlata jako spíše o získání území pro původní americké zlatokopy a jejich rodinné příslušníky, především za účelem farmaření. V období 1850 až 1870 tak došlo k „legálnímu“ vyhlazení 120 000 Indiánů, čtyř pětin všech Indiánů na území Kalifornie.
Pokud jde o zlato, v roce 1851 byla situace jiná než před třemi lety. Většina zlatých dolů byla v rukou těžařských společností, kterým individuální zlatokopové nemohli konkurovat a stávali se námezdními dělníky v dolech.
Volná konkurence jednoznačně směřovala k oligopolizaci, kdy v oboru působilo jen pár firem, které si mohly domlouvat společnou cenovou politiku. Povrchové zlato bylo téměř vytěženo či vyrýžováno z řek a jeho těžba byla stále náročnější a nákladnější. Na druhou stranu těžařské společnosti mohly zlato těžit samozřejmě mnohem efektivněji než individuální zlatokopové.
Zatímco v letech 1849 až 1852 bylo v průměru vytěženo 80 tun zlata ročně, rekordní byl rok 1853 s 95 tunami. Od roku 1854 začalo množství vytěženého zlata výrazně klesat a zlatá horečka skončila.
V tomto období je možné nalézat neuvěřitelné lidské osudy, převyprávěné literaturou i filmem. Ekonomicky nejpodstatnější je souvislost mezi množstvím vytěženého zlata, respektive množstvím peněz, a ekonomickým růstem. Pokud lidé nechtěli platit přímo fyzickým zlatem, bylo zlato odprodáváno bankám, a do oběhu se dostávaly papírové bankovky. Zlato tak mělo zásadní vliv na růst množství peněz v oběhu.
