Nové nařízení vlády tyto problémy řeší, ale protože platí teprve dva měsíce, řada nájemníků i pronajímatelů v tom nemá zatím jasno.
Příkladem je paní Alena z Ostravy. Před necelým rokem se přestěhovala do pronájmu. Kromě vlastního nábytku si do nového bytu vezla i zánovní lednici a pračku. Na místě ale zjistila, že lednice i pračka už v bytě jsou. Lednice byla součástí kuchyňské linky a pračka byla majitelem zakoupená tak, aby se do miniaturní koupelny vešla.
Nepřehlédněte |
„Bylo mi jasné, že kdybych tam dala svou pračku, neotevřela bych dveře. S lednicí to bylo podobné,“ vysvětluje čtyřiasedmdesátiletá žena, která navíc nechtěla dělat ochotnému nájemci problémy. Svou lednici i pračku tedy věnovala vnukům.
Už když podepisovala nájemní smlouvu, dožadovala se, aby v ní bylo i to, že oba elektrospotřebiče jsou součástí bytu a že za případnou poruchu neodpovídá. „Zvláště lednice už byla staršího data a mě tehdy napadlo, že mi asi dlouho sloužit nebude,“ vypráví žena a dodává, že jí majitel tehdy řekl, že to nebude problém a vyřeší se to, až taková situace nastane.
To, čeho se paní Alena obávala, se nedávno stalo. Lednice přestala mrazit a ona musela zavolat opraváře, kterému zaplatila za výměnu součástky 1 320 korun. „Myslím si, že vzhledem ke stáří lednice by měl opravu zaplatit pronajímatel,“ míní Alena a čeká, jak to dopadne.
Bojler nefunguje, majitel bytu nechce za opravu zaplatit
Podobný je i případ pětašedesátiletého Karla z Brna. V pronájmu žije už pět let a koncem letošního ledna se mu porouchal bojler, který slouží v koupelně pro ohřev vody na sprchování a koupání. Pan Karel si platí za byt v nájmu pět tisíc korun měsíčně, za energie, tedy i za teplou vodu, další dva tisíce.
„Bojler prostě přestal fungovat, proto jsem to nahlásil majiteli bytu. Ten ale tvrdí, že kotel musím nechat opravit na vlastní náklady já, protože ho používám,“ vysvětluje důchodce a má za to, že ohřev vody si už platí v nájemném, a tudíž by ho měl nechat opravit nájemce.
Rozhodují vyjmenované a nevyjmenované opravy
Jak mají nájemníci v daných případech postupovat? Podle pražského advokáta Romana Moussawiho nové nařízení výslovně říká, že nájemce provádí a hradí pouze drobné opravy, které souvisejí s užíváním bytu.
Nové nařízeníVymezení pojmů běžná údržba a drobné opravy související s užíváním bytu ošetřuje Nařízení vlády č. 308/2015 Sb. S účinností od 1. ledna 2016. |
„Problém byl, že před účinností nařízení nebylo nikde uvedeno, co to ta drobná oprava vlastně je. Mohlo se jen odkazovat na zrušené neplatné dřívější nařízení. Po dvou letech ́mlčení zákonodárců ́ konečně vstoupilo od 1. ledna letošního roku v účinnost nové nařízení vlády, které jasně stanoví, co je drobná oprava, kterou hradí nájemce,“ vysvětluje advokát s tím, že opravy jsou nově rozděleny do dvou skupin.
Pro výpočet je důležitá velikost bytu
V první skupině jsou výslovně „vyjmenované“ opravy a patří sem například opravy podlahových krytin, prahů, oken, dveří, zásuvek, jističů, zvonků, měřidel, sprch, ohřívačů vody či kamen.
Drobné opravy podle věcného vymezení
|
„O nich nařízení v podstatě stanoví jen to, že celkové náklady všech oprav, tedy i těch, které v nařízení vyjmenované nejsou, nesmí ročně přesáhnout určitý finanční limit. Ten je pro každý byt různý, záleží na jeho velikosti,“ vysvětluje Moussawi a dodává, že výpočet je jednoduchý.
„Počet čtverečních metrů vynásobíme stem. V praxi to znamená, že v bytě, který má například padesát metrů čtverečních, nesmí částka, kterou nájemce zaplatí ročně za opravy, přesáhnout pět tisíc korun. U bytu velkého osmdesát metrů čtverečních je limitní částka osm tisíc korun,“ uvádí příklady.
Nevyjmenované opravy platí nájemce jen do tisícovky
Do druhé skupiny patří všechny ve vládním nařízení nevyjmenované opravy bytu a jeho vybavení. „Pokud se něco z toho porouchá, zaplatí opravu nájemce, ale jen v případě, že ta nepřesáhne částku jednoho tisíce korun. Do ceny se nezapočítávají náklady na dopravu,“ dodává Moussawi. „To kdyby nějakého nájemce napadlo přivézt chybějící šroubek třeba z Německa,“ upozorňuje na možné fígle pronajímatelů.
Roční limit nákladů
|
Paní Alena opravu lednice platit nebude
Kdo tedy zaplatí opravu lednice, kterou používá Alena? „V tomto případě se nejedná o „vyjmenovanou“ opravu, a protože paní Alena zaplatila více než tisíc korun, platí ji pronajímatel. Pokud by lednička paní Aleny potřebovala opravit dvě věci, aby fungovala, a jedna oprava by stála pět set korun a druhá pět set jedna korunu, obě částky se sečtou, a protože je to víc než jeden tisíc korun, zaplatí to i v takovém případě pronajímatel,“ zdůrazňuje advokát.
Z vlastních zkušeností ví, že mnozí pronajímatelé bývají v těchto věcech pěkně vykutálení. „Přehodí tak povinnost na nájemce s tím, že jde o drobnou opravu,“ vysvětluje Moussawi.
Pan Karel za opravu bojleru zaplatí
Pan Karel má naopak smůlu, protože bojler spadá do skupiny „vyjmenovaných“ oprav, jedná se totiž o ohřívač vody. „Opravu by měl tedy zaplatit sám, ale jen pokud částka nepřesáhne již zmíněnou maximální částku odvozenou od plochy jeho bytu, anebo pokud už jinými drobnými opravami (počítají se všechny, i ty nevyjmenované) za kalendářní rok této částky nedosáhl,“ vysvětluje advokát.
Další možnost je, že se nájemce a pronajímatel ve smlouvě předem dohodnou, kdo co bude platit. „Pokud se lidé stěhují do už vybaveného bytu, například ledničkou a pračkou, měli by při podpisu smlouvy trvat na tom, že případné opravy těchto elektrospotřebičů zaplatí pronajímatel sám,“ doporučuje Moussawi.
