Kolik nejlepších kamarádek prošlo vaším životem? Že to je divná otázka, když ta nej přece může být jenom jedna? Moje zkušenost je jiná. Do čtyřiceti let jsem měla přesně pět nejlepších kamarádek – jednu po druhé podle životních etap, kterými jsem zrovna procházela. A třeba moje sestra tak netituluje žádnou. Kamarádek měla a má hromady, ale tu opravdovou „nej“ prý prostě nepotkala. Ptala jsem se jí, jestli jí nechybí. „Na začátku jsem byla já a na konci budu zase já. Partner, děti, kamarádi jsou bonus. Musím se kamarádit hlavně sama se sebou.“
V takových chvílích si vždycky uvědomím, jak moc obdivuju selský přístup své sestry. A jak mi jsou ty dvě vysoké školy ve skutečném životě vlastně k ničemu.
