|
Připravili jsme pro vás seriál rozhovorů se zajímavými osobnostmi, které se pustily do podnikání a uspěly. V jednotlivých dílech se s vámi podělí o své zkušenosti ze světa byznysu mimo jiné i známí herci, zpěváci či modelky. V předchozích dílech jste se mohli například dočíst, jaké je podnikat v showbyznysu, obchodovat s kávou či prodávat zbraně. |
Nebudeme začínat rovnou těmi bylinkami, protože vaše podnikání odstartovalo orientálním tancem. Jak došlo na to, že jste založila vlastní taneční školu?
To bylo v roce 1997, kdy jsem se účastnila lekce orientálního tance u jedné pražské lektorky. Ta ženská nic moc neuměla, a přesto učila – a brala za to docela slušné peníze. Vůbec jsem nechápala, že jí na to ty lidi skočí, že jim stačí ten její neprofesionální styl. Napadlo mě, že je to skoro až hanba, že se tady vlastně lidi nemají šanci naučit ten správný tanec, tak jak má. A tak sem si založila školu tance.
To víš, zpočátku to nebyla žádná sláva, měla jsem jen tři žákyně, protože mě nikdo neznal, nikdo netušil, co jsem zač. Ale už další rok byly mé kurzy narvané, chodilo tam až 300 zájemkyň!
Chápu správně, že jste podnikat začala coby neznámá osoba – ještě před svou veřejně známou kariérou umělkyně?
Ano, byla jsem naprosto anonymní, což mělo sice své výhody, ale taky problém v té obsazenosti kurzu. Jenomže lidi naštěstí dají na to, co člověk umí a jak se na těch lekcích cítí. U mě vládne velmi přátelská pohoda, která není jen o tanci, ale také o povídání si, dáváme si různé rady a po lekci zajdeme třeba na skleničku.
Jediné, co mě mrzelo, byla skutečnost, že nemám vlastní studio. Jenomže sehnat v centru odpovídající prostory v rozumné ceně, to je fakt problém. Buď musíte mít hodně dobrou protekci, nebo někoho prostě podmáznout. Protekci nemám a na podvody zase nemám žaludek.
Je tu ale ještě jedno řešení: dlouhodobý pronájem, jakoby dočasné vlastnictví. Do toho jsem se pustila s jednou mou známou, ale nedopadlo to. Pronajaly jsme si takhle v centru prostory, které jsme sice získaly za docela slušnou cenu, podmínkou ale bylo je trochu zrekonstruovat.
Věděly jsme to dopředu, tak jsme se toho nebály a prostory jsme vylepšily tak, že by leckdo mohl závidět. Když ale začala taneční škola prosperovat, lidi k nám chodili, majitel nám zvedl dost zásadně nájem. Na to jsme už neměly a ani se nám nechtělo takového člověka podporovat.
Brala jste si na rekonstrukci toho objektu půjčku nebo úvěr?
Kdepak, nikdy bych si peníze nepůjčila! Když na něco nemám, tak to prostě mít nemusím. Raději se uskrovním, než se zadlužit. Navíc tady, v Čechách, vládne taková byrokracie, že jen představa, jak lítám po úřadech, mi stačí. Měla jsem toho fakt dost při shánění vhodných prostor ke koupi, jak už jsem říkala.
Musím ale říct, že podnikání, ať už je o čemkoli, je vždycky o tom, že do něj musíte průběžně investovat, abyste nezůstala pozadu za vývojem. Takže na tohle já myslím a vždycky si nějaké peníze dávám stranou.
Vyučujete sama, nebo máte lektorky?
Samozřejmě mám lektorky, nezvládla bych vyučovat sama, vždyť hraji v divadle, jezdím na šňůry po republice... Lektorky si ale vybírám sama z žen nebo dívek, které přijdou ke mně do kurzu. Naučím je, co je potřeba, pak udělají zkoušky, na jejichž základě obdrží právoplatný certifikát. Bohužel se mi stalo i to, že se do závěrečných zkoušek dostala jedna podvodnice, se kterou jsem pro svou taneční školu nepočítala. Když jsem to zjistila, bylo už pozdě. Dodnes učí v jiné taneční škole.
Jak se bráníte před lidmi, co vás podvedou?
Musím přiznat, že to moc neumím. Ty ženy většinou chodí na lekce, a přitom nemají zaplaceno. Já to bohužel ne vždycky zaregistruji včas. Když pak takovou hříšnici objevím, místo placení se vytratí a začne chodit na kurz jinam.
Nebo se mi stalo, že mi jedna mladá paní ukradla mé osobní věci z kanceláře, a dokonce mě připravila i o honorář z jedné akce. Tohle mi bere energii, proč to ty lidi dělají, když k nim já mám tak přátelský přístup.
Někdy mě ty hříšnice i vyvedou z míry. Jako jedna paní, která se na lekcích nikdy nezapojovala do diskusí, nikdy si s námi nešla sednout, byla prostě taková ušláplá, pořád jen stranou nás všech. Co bylo nejpodivnější, po lekci na sebe vždycky hodila nějaký plášť a mizela pryč.
Až po čase jsem ji úplnou náhodou objevila jako lektorku kurzů tance ve stejné ulici, jako mám já kurzy. Ona se u mě učila a vzápětí, hned po lekci, měla svoji hodinu, kde své žákyně učila to, co právě získala u mě. To mi fakt vyrazilo dech!
Anife, vy jste ale ke kurzům tance přidala ještě semináře. Není problém začít s něčím odlišným?
No, já začnu tím, jak jsem se k nim vůbec dostala, protože i tohle byla taková náhoda. Vystupovala jsem někde v kulturáku na semináři, který kdosi pořádal. Měla jsem jen krátký prostor, ale lidi chtěli slyšet víc. Já jim povídala věci z historie orientu, náboženství a tradice toho světa a samozřejmě i o tanci.
Když to skončilo, přišly za mnou nějaké ženy s prosbou, jestli bych nemohla uspořádat podobný seminář i u nich. Tak jsem je vyzvala, ať seženou další zájemce o seminář, řekla jim svou cenu – a ony to vážně zařídily.
Pak už jsem na podobné semináře jezdila pravidelně, takže není divné, že jsem je začala pořádat sama. Rozděluji je na dvoudenní, což je o víkendu, a týdenní. Ty pořádám na statku u Sedlčan. Ten dvoudenní je jen o tanci a všeho, co se ho týká. Je určen pro ty, které se chtějí rychle naučit orientální tanec.
Ten druhý seminář je ale úplně jiný. Tam je to celé o pohodě, o atmosféře odpočinku, i když i aktivního. Vyprávím o historii, náboženství, tureckém sultánovi nebo o Buddhovi. Na semináři se zájemkyně dozví i o bylinkách, o jejich používání a o tom, jak se užívaly v historii. Samozřejmě si i uvaříme, aby věděly, jak se bylinky používají v praxi. To ženy opravdu baví.
Abych ale odpověděla na tu otázku: není žádný problém změnit náplň podnikání, pokud je alespoň trochu podobná nebo doplňuje tu, kterou už člověk dělal. No, a to je můj případ.
Mluvila jste o aktivní složce svých seminářů; tou je tanec?
Nejenom tanec, ale také procházky, plavání, jízda na kole nebo na koni. To je ale za příplatek. Každá žena si tu najde něco svého a na tanec pochopitelně dojde také. Těm věnuji večery. Co je pro většinu z nich ale nejpřitažlivější, je skutečnost, že se statek nachází v překrásné krajině. Tady se relaxuje samo, všichni si hrozně chválí tu přírodu a ticho. Proto na kurzy stále častěji jezdí i maminky s dětmi. Zatím tyhle kurzy nepořádám v zimě, ale kdoví – když bude zájem...
Co chystáte do budoucna?
V taneční škole chci od září začít s naprosto novým tancem – bhangra raj. Je to v podstatě sloučení orientálního tance s americkým fittness. Je to sice netradiční, ale výsledky stojí za to. Spaluje tuky, formuje postavu, posiluje nejen tělo, ale také mysl, kde uvolňuje stres a přináší hormony štěstí. Vřele doporučuji! V Evropě je to novinka, já se jí byla učit přímo v Indii, kde jsem kvůli tomu strávila únor a březen.
Kromě tance a seminářů mě ale láká ještě něco. Chtěla bych mít svůj vlastní butik s orientálním zbožím. Víš, takové to, jak tam přijdeš – a odejdeš úplně nová, jiná. To je ale hudba budoucnosti, tak uvidíme.
|
V roce 1995 navštívila Českou republiku a souhrou náhod zde o rok později při další návštěvě zůstala. Přestože má biotechnologickou školu a vzdělání přes počítače, v České republice se věnuje orientálnímu tanci, vystupuje v zábavných televizních pořadech a v divadle. |
Pochází z malé bulharské vesničky, z oblasti Deli-Orman, kde žijí převážně etničtní Turci. Anife je osmanská Turkyně a její předkové zůstaly v Bulharsku i po Osmanské říši. Název oblasti Deli Orman znamená v překladu Divoké lesy a životní osudy Anife i její temperament plně koresponduje se jménem jejího rodiště. Jako dítě zažila komunistické násilné přejmenovávání Turků na bulharská jména, což zdaleka nebylo pouze selankovitou výměnou jména na místním úřadě.
