Jak by tedy mělo vypadat asertivní chování?
Není to jednoduché a většina lidí se ho musí naučit. Buď samostatným tréninkem nebo návštěvou specializovaných kurzů. Uveďme si alespoň jednoduchý příklad chování, které pomůže zajistit pohodu při práci vám i kolegům. Čím dál více lidí dnes pracuje v takzvaných open-space kancelářích. V jedné místnosti je mnoho lidí oddělených pouze nízkými přepážkami. A vy v takovém pracovním prostředí potřebujete vypracovat náročnou několikastránkovou zprávu. Ve vedlejší kóji se kolegové baví tak hlasitě, že absolutně nemáte šanci soustředit se na svoji práci.
Co v takové situaci uděláte?
Zkuste si vybrat ze dvou možných odpovědí. Která vám je bližší?
- „Můžete být laskavě zticha? Tady se nedá pracovat, je to šílený!“ (Vyřčeno podrážděným hlasem či téměř křikem.)
- „Moc se omlouvám, vím, že to je tady nepříjemné místo, ale já bych potřeboval něco vyřídit a špatně slyším. Mohli byste jen trochu ztišit svůj hovor, prosím? Já vím, jsem trochu přecitlivělý, tak se nezlobte. Děkuji moc.“ (Vyřčeno tiše s tónem, který dává vinu vám samým.)
Ať už patříte do první, nebo druhé skupiny, máte se asertivitě ještě co učit. Ani jedna odpověď vám totiž nepřinese nic dobrého. V prvním případě vás kolegové budou nenávidět a dá se čekat, že vám naopak začnou dělat naschvály, aby vám práci ještě více znepříjemnili. Ani lítost ve druhém případě není na místě, ostatní vás budou považovat za podřízený typ a možná vás nechají pracovat za ně.
Příště proto zkuste jednoduché:
„Nemohli byste se prosím ztišit? Ruší mě to při práci.“ Pak už mlčte, ono to zabere.
MANAŽER:
