Dnes už snad nenajdete manažera, který by neabsolvoval školení na téma, jak jednat se svými podřízenými. Všichni mnohokrát slyšeli o tom, jak důležité je své kolegy motivovat a povzbuzovat a vytvářet v práci dobrou atmosféru.
Jenže člověka nepředěláš. Jsou určité osobnostní rysy a typy chování, které jdou proti těmto doporučením. Někteří manažeři jednoduše pocházejí z rodin, kde tatínek věčně všechny kritizoval a maminka zase vyčítala. Jinými slovy jsou vychovaní zaměřovat se výhradně na chyby.
Může se hoditToužíte po změně? Najděte si novou práci na jobDNES.cz. Denně žhavé pracovní nabídky. |
Svoji manažerskou roli vnímají jako práci kontrolora. Ostřížím zrakem pátrají po vadách. Odevzdanou práci prohlížejí takřka pod drobnohledem a se zadostiučiněním objevují i malé nedostatky. Chybějící čárka v textu, dvojitá mezera mezi slovy nebo nesprávné zaokrouhlení čísel jsou pro ně lahůdkou.
Jejich filozofie je jednoduchá: "Je-li něco v pořádku, není třeba za to chválit, protože to je samozřejmé." Výsledkem je, že podřízení slyší jen kritiku a výtky, protože pokud už něco udělají opravdu dobře, manažer to přejde mlčením nebo v horším případě okomentuje lehce ironickým komentářem: "No vidíš, že to jde, když se trochu snažíš."
Čím nejvíc komplikuje práci
Manažer – věčný kritik své lidi trvale demotivuje. Ať udělají, co udělají, vždy je to špatně. Když se pracovníci o manažerovi baví mezi sebou, padají výroky typu: "Tak co se mu nelíbilo tentokrát?" "Jdeš si nechat vynadat? Tak to ti nezávidím." "Napoprvé odevzdaný úkol nevezme nikomu."
Někdy se manažer stává komickou figurou hnidopicha, který se zabývá hloupostmi místo důležitých věcí. Zásadním problémem však je, že lidi pod sebou postupně otráví. Místo aby se stávali bezchybnými stroji, začnou uvažovat, jestli jim to vůbec stojí za to. Když se pak najde příležitost, s chutí prchnou jinam. Komu by se také líbilo nechat se peskovat kvůli malichernostem.
Co by se měl věčný kritik naučit
Pokud váháte, jestli náhodou nejste takovým věčným kritikem, udělejte si jednoduchý test. Co odpovíte na otázku: "Co se vám líbilo na loňské dovolené?" Pokud začnete slovy: "Kdyby ty dva dny nepršelo…" nebo "Zklamalo mě, že ten apartmán neměl/nebyl…", je to v podstatě jasné, kritika je váš koníček. Všimněte si, kolik lidí na jasnou otázku, co se jim líbí, odpovídá tím, že popíší, co se jim nelíbí. Zajímavé, že?
Pokud nechcete své podřízené otrávit přehnanou kritikou, naučte se několik věcí. Zaprvé si pravidelně připomínejte, co je vaší rolí: že nechcete své lidi znechutit, že práce nemá být peklem. A pak se naučte být pokorní. Protože to, co vám chybí, je právě pokora k realitě. Určité procento chyb je prostě normální.
Když se vám podaří změnit postoj a přijmout drobné chyby jako realitu běžného života, je třeba se na ně naučit reagovat. V první řadě na některé nedostatky není třeba reagovat vůbec. Pokud vám podřízený přinese první nástřel práce, bavte se o obsahu, nikoli o formě a na konci se zeptejte: "Budeš to pak dávat, ještě někomu zkontrolovat? Pravopis a tak?" Dotyčný zpozorní, řekne, že ano, a je to vyřízené. Když už na nějakou drobnost upozorňujete, řekněte jednoznačně, že to je jen detail, ať neděláte z komárů velbloudy a z kolegů hlupáky.
