Psal se rok 1953 a prezident Antonín Zápotocký veřejně prohlašoval, že měnová reforma nebude. 30. května 1953 však dostala veřejnost odlišnou zprávu: "Měnová reforma bude!"
Nové bankovky se utajeně tiskly v Sovětském svazu.
Na svou příležitost již v tom okamžiku čekala zbrusu nová pětikoruna. Byla vytištěna ofsetem za nejvyššího utajení v Moskvě. Spolu s ní byly připraveny i bankovky hodnot 100, 50, 25 a státovky v hodnotě 3 a 1 koruna. Do oběhu putovaly nové bankovky rychlostí blesku, již 1. června 1953. V sobotu tomu bude 60 let.
Na reformě roku 1953 bylo v dějinách ojedinělé, že stát určoval rozdílné podmínky při přepočtu a neměřil všem stejným metrem. A číslice 5 sehrála při likvidaci hotovosti a vkladů obyvatel klíčovou roli.
Výměna hotovosti na osobu se provedla v poměru 5:1, tedy pět starých korun za jednu novou. Tento kurz však platil jen pro třísetkorunovou hotovost. Vše nad 300 korun bylo vyměněno v poměru 50:1.
V poměru 5:1 byly přepočítány všechny platy, důchody a stipendia a také daně, půjčky a pojistné. V poměru 5:1 se přepočítaly také vklady na knížkách závodního spoření, spoření žáků a laureátů státních cen. Ostatní vklady měly daleko horší přepočet, čím byly vyšší, tím dostali střadatelé méně. Úložka nad 50 tisíc korun se měnila v poměru 30:1.
Použité zdroje:
|
Špatně dopadli i lidé, kteří si peníze uložili do banky mezi 16. až 30. květnem 1953, poměr pro směnu těchto vložených úspor byl rovněž nesmlouvavý: 50:1! Bez náhrady byly zrušeny všechny státní dluhopisy, i ty, které byly vydané po roce 1945. Zatímco organizacím stát ztráty kompenzoval, lidé se zrušením státních dluhopisů přišli o peníze nenávratně.
Tajně vytištěné bankovky a státovky, které odstartovaly měnovou reformu roku 1953, zůstaly v peněženkách Čechoslováků hodně dlouhou dobu. Pětikoruna spolu s tříkorunovou státovkou v nich vydržela nejdéle, staženy z oběhu byly až v roce 1972. Nominály těchto dvou posledních platidel tvoří symbolické číslo 53...
