Banky mají dobrý rating jen díky státu

Prodej českých bank způsobil po vyčištění úvěrových portfolií mnoho změn v dříve poměrně nepružném bankovním sektoru. Klienti těchto bank si zvykají na nové formy komunikace s bankou a lepšící se kvalitu jejich služeb. Nový vlastník přináší zkušenosti a jasné strategické cíle rozvoje banky, na rozdíl od udržování dobrých vztahů managementu se zástupci státu se zde objevuje motivační prvek.

Získání renomovaného vlastníka přineslo každé z velkých privatizovaných bank okamžité zlepšení jejího ratingu. Po dokončení akvizice banky např. agentura Moody´s zvýšila dlouhodobý depozitní rating těchto bank ihned o jeden stupeň a další zvýšení tohoto ratingu až na současný A1 (předstupeň druhé nejvyšší ratingové třídy) na sebe nenechalo dlouho čekat. 

Ekonomický dopad nového zahraničního vedení bude možné detailně zhodnotit až za několik let, nicméně již dnes lze zahraničnímu managementu přičíst k dobru poměrně významné úspory v oblasti provozních nákladů. Těchto úspor vyjádřených srovnáním před-akvizičního a současného ukazatele Cost/Income (C/I - podíl celkových provozních nákladů na celkových provozních výnosech) bylo dosaženo i přes „zavedení“ nové provozní položky restrukturalizačních nákladů. Velkým bankám se podařilo tento ukazatel díky restrukturalizaci dostat do koridoru 55 – 65 %, který je obvyklý v západní Evropě. O dopadech restrukturalizace, lidském rozměru privatizace a soužití českých zaměstnanců a zahraničních ředitelů by mohli vyprávět například zaměstnanci Komerční banky, jejichž počet by se měl v průběhu prvních tří let po privatizaci (do konce roku 2004) snížit o 24 %.

Banka	Rating Moody´s před akvizicí	Rating Moody´s    po akvizici	Datum změny nebo dokončení akvizice	Současný rating Moody´s
ČSOB	Baa2	Baa1	červen 1999	A1
Česká spořitelna	Baa2	Baa1	březen 2000	A1
Komerční banka	Baa2	Baa1	červen 2001	A1
Živnostenská banka	Baa1	A1	únor 2003	A1

Zdroj: Moody´s
Pozn.: Jde o dlouhodobý depozitní rating Moody´s.

Příspěvek zahraničních vlastníků k dosažení rekordních zisků českých bank lze obtížně kvantifikovat, přestože teoreticky se dá poměrně snadno vypočítat pomocí přírůstku ROE (rentability vlastního kapitálu) za období správy banky zahraničním vlastníkem. Ziskovost největších českých bank vyjádřená ROE se v současnosti pohybuje v intervalu 20 – 30 %, tedy výrazně nad průměrem v západní Evropě (okolo 15 %). Takto vysoké ROE zřejmě nelze dlouhodobě udržet zejména z důvodu tlaku na čisté úrokové marže v prostředí klesajících nebo stagnujících úrokových sazeb, popř. vytvoření konkurenčního prostředí po vstupu do Evropské unie a zavedení eura, které přinutí banky přehodnotit jejich současnou politiku strmého zvyšování poplatků a provizí.  

Banka	ROE před	ROE dnes	C/I před	C/I dnes	Kap. přim. před	Kap. přim. dnes
ČSOB	11,1 %	19,5 %	42,3 %*	59,4 %	16,5 %*	15,8 %
Česká spořitelna	ztráta	24,4 %	75,1 %	63,3 %	13,6 %	16 %
Komerční banka	ztráta	30,7 %	63,4 %	56,7 %	14,4 %	14,3 %

Zdroj: banky
Pozn.: Již včetně státní dotace, údaje za ČSOB jsou ovlivněny převzetím IPB

K lepšímu pochopení vlivu zahraničních vlastníků na zisky českých bank je třeba nahlédnout také do předprivatizační historie, zejména do let 1998 až 2000. Tehdejší masivní státní pomoc totiž ovlivnila současnou rentabilitu českého bankovního sektoru podle mého názoru více, než kroky učiněné novými vlastníky. Příkladem, jak vyvedení ztrátových úvěrů z bilancí bank může mít vliv na současnou rentabilitu, je vývoj opravných položek Komerční banky. Banky vytvářejí opravné položky ke krytí budoucích ztrát. Tyto rezervy a opravné položky redukují vykazovaný zisk v období zaúčtování, jejich použití je ale určeno ke krytí možných ztrát v budoucím období. Přestože není možné, aby se banka ve svých odhadech budoucích ztrát vždy trefila, naakumulované opravné položky za delší období by měly odpovídat naakumulovanému objemu ztrátových úvěrů v tomto období. Původní smysl tvorby opravných položek, tedy „vyhlazení“ dosahované ziskovosti hospodaření v průběhu ekonomického cyklu, dnes neplatí a banky zvyšují opravné položky ex-post, tedy v obdobích, kdy jim návratnost úvěrů již klesla. To je zřejmě také případ Komerční banky, která vytvořila v období v letech  1998 – 1999 rezervy a opravné položky v obrovském objemu 38,4 mld. Kč při současném poklesu objemu nekrytého rizika ztrátových úvěrů ve stejném období z 24,2 mld. Kč na 11 mld. Kč. Zde je třeba dodat, že existence nekrytého rizika ztrátových úvěrů vede ke 100% tvorbě opravných položek.

Pro srovnání: za období let 2001 - 2002 by měla čistá tvorba opravných položek a rezerv Komerční banky klesnout na necelé 2 mld. Kč. Tato úroveň je tak nízká proto, že KB postupem času rozpouští více rezerv a opravných položek, než vytváří nových. Tento polštář přeoprávkování z předprivatizačního období má  několik příčin – nejčastěji uváděné jsou vyhnání „kostlivců“ z úvěrových knih před prodejem bank nebo objevení skandálů v úvěrové politice KB (např. úvěr Baraku Alonovi atd.), banky samotné naopak vyzvedávají činnost oddělení spravujících nestandardní úvěry. Málo se hovoří o pravděpodobném nadhodnocení ztrát na stát převáděných portfolií. Bohužel detailní informace o struktuře, kvalitě a tržnímu ocenění portfolií obě strany transakce (banky i stát) úzkostlivě tají, proto je obtížné domněnku o nadhodnocení dokázat. V případě Komerční banky stát během roku 1999 rozhodl o vyvedení problémových úvěrů v celkové výši přibližně 83,1 mld. Kč na Konsolidační banku (KoB).

V srpnu 1999 banka převedla na KoB ztrátové a odepsané úvěry v nominální hodnotě 23,1 mld. Kč za 60 % nominální hodnoty. Kupní cena 13,6 mld. Kč měla v roce 1999 čistý pozitivní dopad na výsledek banky 9,5 mld. Kč. Dalších 7 mld. Kč čistého dopadu v tomto roce přinesl druhý transfer úvěrů za 60 mld. Kč, který byl dokončen až na začátku roku 2000. Komerční banka v samotném roce 1999 vytvořila 17,4 mld. Kč rezerv a opravných položek na ztrátu z úvěrů, přestože při simulaci druhé transakce s KoB ze začátku roku 2000 klesl objem ztrátových úvěrů v bilanci banky na pouhých 5 mld. Kč. Tyto operace spolu s navýšením základního jmění KB o 6,8 mld. Kč na přelomu let 1999 a 2000 měly zabránit hrozbě, že ztráta banky přesáhne polovinu vlastního jmění banky. Zástupci současné vlády si zřejmě možnou souvislost státní pomoci a současné vysoké rentability českých bank uvědomují, například pan premiér Špidla se nechal slyšel, že by největší banky měly více přispívat k nastartování růstu ekonomiky.

Chcete se dozvědět detailní informace o kterékoli z tuzemských bank? Navštivte tuto SPECIÁLNÍ SEKCI.

Česká spořitelna krátce nato spustila program Top Capital, tedy jakýsi fond rizikového kapitálu, který v nejbližších pěti letech vloží do malých a středních českých firem zhruba 1 mld. Kč. Erste Bank se ke zřízení tohoto fondu zavázala jako jedné z privatizačních podmínek.  

Státní pomoc měla podstatný vliv také na skutečnost, že Komerční banka i ostatní velké banky dnes výrazně překračují limit kapitálové přiměřenosti stanovený Českou národní bankou. Výše zmíněná kapitálová injekce ve výši 6,8 mld. Kč na přelomu let 1999 a 2000 spolu s dalšími faktory pomohla Komerční bance k dosažení kapitálové přiměřenosti 14,3 % při limitu ČNB na úrovni 8 %. Kromě přeoprávkování úvěrových portfolií jsou dnes české banky také překapitalizované. Je třeba dodat, že Komerční banka nebyla jedinou českou bankou, které stát pomohl. Česká spořitelna i ČSOB (ta zejména v souvislosti s IPB) obdržely ještě výraznější pomoc, než Komerční banka. Pro drobného klienta jde o dobrou zprávu, protože u velkých bank v nejbližších letech nehrozí problémy s likviditou, které byly příčinou uzavření poboček Union Banky.

Bez státní pomoci zůstala například Živnostenská banka, která změnila svého vlastníka v posledních měsících. Se vstupem italského Unicredita do Živnostenské banky je spojeno očekávání výrazných změn s ohledem na novou orientaci banky na drobné bankovnictví. Pokud Italové splní to, co se od nich očekává, můžeme se dočkat rozvíření relativně klidných vod českého bankovnictví. Současný přibližně tříprocentní tržní podíl Živnostenské banky na vkladech klientů bude chtít Unicredito během nejbližších let výrazně zvýšit. Není proto divu, že tato pružná banka tak rychle zareagovala na zahájení řízení o odnětí licence Union Banky a snaží se této bance přebrat klientelu. Další strategií by mohlo být snížení poplatků za správu a vedení účtu s cílem akvizice nových klientů. Je zarážející, co si největší banky v oblasti poplatků a provizí v posledním období na českého zákazníka dovolují.

Graf: autor, data Bloomberg

Na privatizaci českých bank vydělali nejvíce jejich akcionáři, s výjimkou státu. Tržní hodnota akcií velkých bank se díky privatizačním očekávání a post-privatizačnímu úspěšnému vývoji fundamentů znásobila, změna vlastníků přilákala hlavně zahraniční investory. Akcie českých bank byly v uplynulých letech jednou z nejlepších investic. Aby tomu tak bylo i nadále, musejí tyto banky přidat ve svém úsilí získat a udržet svou klientelu. Penetrace bankovních služeb v České republice je ve srovnání se západní Evropou stále na nízké úrovni, což vytváří potenciál dalšího růstu českého bankovního sektoru.

Jste spokojeni se současnou kvalitou služeb tuzemských bank? Myslíte si, že bude ještě dlouho trvat, než dosáhne kvality služeb západních bank? Těšíme se na vaše názory.