Stanislav Bernard pochází z Opavy, ovšem téměř dvě desetiletí "patří" k Humpolci a Vysočině. V roce 1993 stál u zrodu Českého svazu malých nezávislých pivovarů, získal titul Brand manager roku 2000 ČR a zdaleka se nespokojí s průměrným pivem. Tolik alespoň malý výběr z životopisu a úspěchů.
Když jste rozbíhali pivovar, doufali jste v úspěch?
I v našem případě platilo, že všechno se vytváří dvakrát. Jednou v hlavě a podruhé fyzicky. Bez falešné skromnosti nutno říci, že to, kde jsme dneska, vyplývá podle mého soudu z toho, jakou jsme měli představu. Kdybychom chtěli vytvořit malý regionální pivovar, byl by to regionální pivovárek, pakliže by přežil. Od začátku jsme ale měli představu, že chceme podnikat a být úspěšní. Velkou roli také hrály peníze. Když jsme začínali, věděli jsme, že chceme dělat špičkový pivovar, ale nezačínali jsme z nuly, naopak hluboce z mínusu. Pivovar jsme koupili za víc než pětinásobek zůstatkové účetní hodnoty, byla to vražedná kombinace. Neberu v potaz, jaká byla pravděpodobnost, že uspějeme. Jednou z našich vnitřních představ bylo, že jestli budeme úspěšní, přijdou peníze a budeme spokojeni. To ale bylo do značné míry nepřesné, protože spokojenost zdaleka nesouvisí výhradně s penězi.
Jste rád, že jste do koupě pivovaru tehdy šel?
Určitě ano. Bylo po revoluci a já neměl vyhraněnou představu, v jakém oboru podnikat. Zrovna dnes jsme se shodli se synem, který šéfuje obchodu a financím, že od začátku je pro nás "výhodou", že jsme vždycky byli v obrovské konkurenci. Po revoluci tady bylo 70 průmyslových pivovarů, tedy těch, které nevyrábějí pro jednu nebo pár hospod, ale produkují objem až po několik miliónů hektolitrů. Momentálně je takových pivovarů přes čtyřicet. Nastal sice značný úbytek, ale pořád jsme ve velmi konkurenčním prostředí. To navíc nebylo zpočátku rovné: největší pivovary měly absolutně rozdílnou startovní pozici. Pivovary, které byly v minulosti určeny pro export: Prazdroj, Budvar, částečně Radegast a Staropramen, měly podmínky jiné. Investovalo se do nich. V případě humpoleckého pivovaru jsme skutečně kupovali ruinu. Nešlo ale jen o investice do technologií, ale i možnost být celostátní značkou, kterou lze prodávat všude. To byl opět případ protěžovaných značek, kdežto ostatní pivovary měly tzv. rajonizaci a nesměly prodávat jinde než ve vymezeném regionu.
Konkurence vás tedy naučila přežít…
Vždycky byla obrovská a hodně nás naučila. Když se na situaci podívám dnes a srovnám naše podmínky s firmami ve strojírenství atp., které jsou řádově na 50 % stavu oproti minulému roku, my jsme zhruba na stejné úrovni jako loni. V době krize se paradoxně jeví, že pivo se drží, což je příjemné zjištění. Nechci odhadovat, co bude za půlroku, ale lze říci, že v tuto chvíli je pivo odolné vůči aktuální náladě, která je do velké míry vytvářena i mediálně…
Kdo je tedy cílová skupina pivovaru Bernard?
Opakovaně jsme se pokoušeli naši cílovou skupinu definovat a vyšlo nám, že jí jsou lidé aktivní a pozitivní, kteří mají rádi život. Co se věku týká, míříme primárně na kategorie od 18 do 45 let. Faktem také je, že pro mladé už třetím rokem vaříme nealko pivo a nově také švestkový osvěžující nápoj, který začíná milovat především něžnější polovina lidstva. Cílovou skupinu přesto spíše vážeme na vlastnosti lidí: jsou vzdělanější a inteligentnější, s čímž také souvisí příjem. Jejich pozitiva a radost ze života souvisejí se způsobem myšlení.
Funguje to, jak jste definoval cílovou skupinu, také interně, ve firemní kultuře?
Neumím to přesně srovnat, protože neznám kulturu v dalších firmách, ale nutno zmínit, že jsme sdílené firemní hodnoty definovali spolu se zaměstnanci. Našimi interními hodnotami jsou otevřenost, důvěra, spolupráce, zodpovědnost a pozitivita. Je to možná pět jednoduchých slov, ale každé z nich musí fungovat. Jakmile tomu tak není, celý systém se začne bortit. Dalšími, podobně důležitými, hodnotami jsou orientace na zákazníka, na zaměstnance a růst hodnoty firmy. Troufnu si říci, že zapojení lidí do nastavení interních hodnot a možnost vyjádřit se k nim mělo velký význam.
Společnosti se daří: jakým směrem chcete jít dál, aby se vás úspěch držel?
Investujeme, poslední roky poměrně masivně do technologií, pracujeme na standardizaci, posilovali jsme kapacity a odstraňovali úzká místa. Dramaticky jsme rostli. Loni jsme byli myslím nejrychleji rostoucím pivovarem na českém trhu; rostli jsme o 20 % na trhu, který meziročně klesal zhruba o 2 %. Chceme se dál umisťovat se na stupních vítězů i v cizině. Tam se nám daří od chvíle, kdy jsme začali víc exportovat. S různými pivy jsme získali ocenění v Londýně, Göteborgu, Melbourne nebo Chicagu. V České republice se nám daří v oficiálních soutěžích, které organizuje Svaz pivovarů a sladoven, i těch pořádaných Sdružením přátel piva nebo v Žatci na Dočesné. Tato ocenění společnosti a značce pomohou a dodají lidem pocit hrdosti.
Jak je pivovar velký a co považujete za svou výhodu na trhu?
Nejsme velcí. Loni jsme prodali 188 tisíc hektolitrů, čímž se blížíme k hranici 200 tisíc hektolitrů, nad níž se pivovary označují už jako střední. Za velkou konkurenční výhodu považujeme, že ti, kdo si zvykli na chuť našeho piva, s velkými problémy najdou pivo, kterým ho mohou nahradit, aby si pochutnali. Vesměs jsou chuťově zajímavá piva z menších pivovarů: mají chuť, hořkost a plnost. Každý náš krok musí jít směrem našeho poslání: dělat vlastní cestou to nejlepší. Snaze být dražším, kvalitním a zajímavým kořením na trhu podřizujeme vše: včetně péče o pivo v restauracích. Hledáme i mezery na trhu. Příkladem je švestkový nápoj. Domníváme se, že je to zajímavý směr. Nápoj je na bázi sladového základu, který je zdravý, do něj je přidaný přírodní švestkový koncentrát, aroma. Zatím máme velmi pozitivní reakce a rostoucí prodej. "Švestku" vnímám jako jeden z možných trumfů proti krizi.
Vyrábíte pivo, logickou otázkou tedy je, jak se stavíte k zodpovědné konzumaci alkoholu?
Jako člen Svazu pivovarů a sladoven se aktivně účastníme diskusí o zodpovědnosti. Stavíme na tom, že děláme kvalitní pivo v horní cenové hladině, z čehož je zřejmé, že není naším cílem, aby ti, kdo pijí naše pivo, jich zvládli 10 na posezení. Chceme mít více zákazníků, kteří si dají denně jedno nebo dvě piva. Zastáváme také názor, že přiměřená mírná konzumace piva je zdraví prospěšná. V principu naše komunikace není zaměřena na to, aby lidé pili hodně piva každý den a stali se z nich alkoholici, ale vychází z toho, že umírnění konzumenti piva jsou zdravější než absolutní abstinenti. Pivo tvoří z 92 % voda, pak obsahuje látky vyextrahované ze sladu a chmele, které mohou částečně zkvasit, a v neposlední řadě i spoustu vitamínů a stopových prvků. Pivo je obecně hodnoceno jako poměrně vyvážený iontový nápoj. Má své negativum. Alkohol, ale obsah alkoholu v 10° pivu je pod 4 %.
Jak pivo pijete vy?
V poslední době si často dám 10° pivo. Když jdu na pivo, což je většinou v pátek, mám vypozorováno, že když si dám čtyři nebo pět desítek, vstávám v sobotu s čistou hlavou. Pokud ale piju dvanáctku a ještě má někdo narozeniny a poručí kořalku, druhý den to cítím. V mém případě je hodně znát, jestli mám pohyb nebo ne. Loni jsem hodně jezdil na horském kole a našlapal jsem vesměs v terénu nějakých dva a půl tisíce kilometrů. Když jsem byl v pohybu v hezkém prostředí v přírodě, pivo po návratu chutnalo famózně. Nejhorší je být ve stresu: alkohol sice primárně pomůže zmírnit napětí, ale chybí kompenzace sportem. Nejlepší cestou k závislosti a alkoholismu je, používá-li někdo alkohol jako "lék" na nespokojenost v životě.
Podporujete na Humpolecku neziskové organizace a projekty?
Byl jsem až překvapen, když jsme vyčíslili roční objem podpory. Především se zaměřujeme na aktivity v Humpolci a regionu; nemáme šanci podpořit jakoukoli žádost, kterou dostaneme. Podporujeme řadu věcí v regionu: sportovní i kulturní projekty, domovy důchodců a dětské domovy. Celkový objem pomoci činí skoro půl milionu ročně. Vedle dlouhodobé podpory konkrétním subjektům jednou za měsíc vylosujeme ze žádostí, které dostáváme, jednu nebo víc a věnujeme na ni 10 000 korun, neboli 120 tisíc ročně. Často tak podpoříme i jednotlivce.
