V případě plnění bez právního důvodu půjde například o zaměstnavatelem omylem vyplacenou peněžitou částku zaměstnanci, nebo naopak o částku bezdůvodně zaplacenou zaměstnancem zaměstnavateli. Plněním z neplatného právního úkonu bude plnění z takového úkonu, který se svým obsahem nebo účelem příčí zákonu nebo jej obchází nebo se jinak příčí dobrým mravům; který nebyl učiněn svobodně, ale z donucení například pod pohrůžkou fyzické újmy; který nebyl učiněn vážně, ale v žertu a podobně.
Získá-li zaměstnanec bezdůvodné obohacení na úkor zaměstnavatele nebo zaměstnavatel na úkor zaměstnance, musí je vydat.
Vrácení neprávem vyplacených částek může však zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat.
Ale jen v tom případě, jestliže dotyčný věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené. Vrácení lze nárokovat ve lhůtě tří let od data mylného vydání výplaty.
Částky vrací zaměstnanec jen tehdy, jestliže při jejich přijetí nebyl v takzvané dobré víře. Určujícím hlediskem pro posouzení této dobré víry je okamžik, kdy přijal neoprávněně vyplacenou částku. Pokud byl zaměstnanec v dobré víře, není zaměstnavatel oprávněn vymáhat po něm neoprávněně mu přiznané a vyplacené finanční částky. A to ani v tom případě, dozvědělli se zaměstnanec později (nebo to později s ohledem na další skutečnosti musel zjistit), že přijal finanční prostředky buď neurčené správně (například ve vyšší úrovni, než by mu měly náležet), nebo že mu byly vyplaceny v důsledku omylu ze strany zaměstnavatele (například že vůbec neměly zaměstnanci náležet).
Neplatnost právního úkonu nemůže být zaměstnanci na újmu, pokud neplatnost nezpůsobil výlučně sám. Vznikne-li zaměstnanci následkem takového neplatného právního úkonu škoda, je zaměstnavatel povinen ji nahradit.
 |
Pomluvy jsou jako jed, otravují dobré vztahy. Jak se bránit pomluvám? Čtěte ZDE. |
