Porady, meetingy a brainstormingy k manažerské pozici jednoduše patří. Někdy jsou jednotvárné, nudné, bez rozumných výstupů, jindy zase pomohou vyřešit otázky, do kterých je třeba zapojit tu správnou skupinu lidí. Postoj lidí k poradám se přitom velice různí.
Zatímco někteří vidí v poradách možnost, jak se blýsknout před kolegy a šéfy, jiní je zase vnímají jako nutné zlo, kterému je třeba pravidelně čelit, ať už jsou plodné, nebo ztrátou času. Existuje ovšem početná skupina jedinců, kteří, ať už mají porady rádi, nebo nemají, je jejich největším nepřítelem, když dostanou čas od času na poradě slovo. Jejich výstup však vypadá rozličně – roztřeseně, nedůvěryhodně, zmateně, prostě všechno možné, jen ne profesionálně.
Tito lidé mohou mít výborné nápady, které mají samy o sobě na to, aby přinesly firmě užitek (tedy v konečném výsledku zvýšily zisk divize, nebo celé firmy), ovšem pokud je neumí předložit a obhájit, nemají jejich podněty šanci na realizaci. A to je přeci veliká škoda.
Na tento problém se můžeme podívat dvěma úhly pohledu. Očima šéfa oddělení, divize atd. (šéfa porad) a očima daného pracovníka, jehož problémem je většinou tréma, strach mluvit před skupinou lidí. Ovšem může jím být i pouhé nezvládnutí řečnických technik.
JAK SE PODÁNÍM RUKY
NEZNEMOŽNIT: první dojem může zhatit vaše jednání
Šéfe, nenech mluvit jen křiklouny
Manažer, který vede porady, by si měl být dobře vědom, k čemu porady slouží – tedy k tomu, aby názory jeho kolegů pomohly ke zkvalitnění výsledků týmu. Ne jen pro realizování se výřečných členů týmu. Proto by měl dobře naslouchat všem.
Neměl by se soustředit pouze na jedince, kteří na poradách jednoznačně dominují díky své výřečnosti a schopnosti se prosadit. Měl by si všímat také reakcí těch ostatních, tichých kolegů, kteří mohou nabídnout řadu podnětných návrhů, inovací - prostě pomoci týmu svými nápady. A právě tito by měli dostat konkrétní prostor své názory sdělit.
Je možné toho dosáhnout tím, že se právě na tyto jedince manažer zaměří a bude je cíleně vyzývat k tomu, aby na poradách svůj názor přednesli. Samozřejmě ani tato cesta nemusí být ve všech případech ideální. Jsou také lidé, kteří byť mají v hlavě velmi dobré nápady, neumí je ze sebe na poradě dostat, ačkoli k tomu dostanou konkrétní prostor. V takových případech stojí za to vyzkoušet se scházet s nimi mimo porady, ptát se na jejich názory z očí do očí, dát jim šanci mimo tu stresující „arénu“ porad.
BEZ VIZITKY ANI KROK:Naučte se mluvit nahlas před skupinou
A teď k pohledu z druhé strany – ze strany člověka, který na poradách trpí, dostane-li slovo. Možná to znáte na vlastní kůži, jakmile máte mluvit (a někdy i před tím, když cítíte, že se moment vašeho výstupu blíží), začnete se potit, červenat, máte nutkání si s něčím hrát, křížit prsty, nohy. Slova, která máte výborně připravená, jako by se vám vykouřila z hlavy a vy se ne a ne uklidnit.
Samozřejmě existuje řada pomůcek, jak s trémou bojovat - dechová cvičení, přesvědčení sama sebe, že nemluvím ke skupině, ale k jedinému posluchači. Často funguje, když se člověk přesvědčí, že vlastně o nic nejde a svět se nezboří, když řekne nějaký nesmysl. Nejlepší je ovšem „lék“, který je každému nejméně milý – trénink.
Chcete-li se v řečnickém umění zdokonalit, dříve, než se zaměříte na detaily typu: jak držet ruce, jak sedět, komu se dívat do očí, jak používat pro názornost ruce atd., zacilte na možnost trénovat mluvení před skupinou lidí. Nevyhýbejte se slovu na poradě, ale naopak se pokoušejte mluvit, znovu a znovu navzdory problémům, které budou vaši řeč doprovázet.
Budete-li mít příležitost, využijte možnosti mluvit na nějakém semináři, do televize, nebo alespoň ke svým kolegům v rámci kanceláře. Klidně se i zeptejte kolegy, který je vám blízký, zda by vašim výstupům něco vytkl. Je třeba chyby nejprve identifikovat, než začnete pracovat na jejich odstraňování. Základ je ovšem zřejmý. Musíte mluvit, mluvit a zase mluvit. Jedině tak si zvyknete, stejně jako jste si zvykli třeba řídit auto.
