Ústavní Listina základních práv a svobod stanoví, že úřad vyřizuje věci bez zbytečných průtahů. Podobnou zásadu obsahuje také správní řád, základní předpis pro činnost úřadů. Ten v § 71 uvádí, že rozhodnutí by měla být vydávána bez zbytečného odkladu. Přestože zdánlivě jde o "pružné" ustanovení umožňující úředníkům vykládat si jej po svém, v praxi naopak hraje pro vás. Rozumí se jím totiž rozhodování co nejrychleji, obratem, okamžitě. Když úřad nedokáže takto rychle reagovat, musí vysvětlit proč. A oprávněnost své "výmluvy" musí být schopen po vašem případném nesouhlasu prokázat.
Také v ostatních případech stanoví správní řád poměrně jasné lhůty. Nelze-li rozhodnutí vydat bezodkladně, musí být učiněno do 30 dnů. Typicky jde o situaci, kdy určitý případ nelze rozhodnout jen podle vámi předložených listin, a úřad tedy musí zjistit "skutkový stav", oslovit další dotčené osoby a podobně.
Tuto lhůtu může úřad prodloužit ještě o dalších 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se předvolání prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o "zvlášť složitý případ".
Prodloužit lhůtu lze také, jestliže je nutné provést takzvané dožádání do ciziny – typicky když vámi oslovený český úřad požádá nějaký zahraniční úřad o provedení úkonu, který by sám mohl provést jen s obtížemi, s neúčelnými náklady anebo vůbec. Podobně se může prodloužit lhůta i při zpracování znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny. Lhůta však neběží po dobu, kdy si úřad opatřuje údaje od jiných úřadů. Ovšem jen v případě, že za případné zpoždění nenese zodpovědnost sám úředník.
Žeňte to výš
Neučiní-li úřad úkony v zákonem stanovené lhůtě nebo ve lhůtě přiměřené, můžete využít ustanovení § 80 správního řádu o ochraně před nečinností.
O vašem podnětu pak rozhoduje nadřízený správní orgán. Žádost byste tedy měli adresovat jemu. Není to však podmínkou – nikdo vás nemůže nutit, abyste si na něj zjišťovali kontakt. Proto podáte-li žádost přímo úřadu, na jehož nečinnost si stěžujete, musí ji bezodkladně postoupit nadřízenému orgánu. A to i v případě, že by právě tato stížnost konečně přinutila úřad rozhodnout – ani tehdy nesmí vaši "urgenci" zamlčet a nepřeposlat výš. Nadřízený orgán pak musí rozhodnout sám nebo pověřit jiný úřad nebo lhůtu přiměřeně prodloužit; nebo přikázat nečinnému podřízenému úřadu, aby do určité doby rozhodl.
Před nečinností jsou občané chráněni i tehdy, když sami žádnou "urgenci" nepodají (určitě je ale lepší, když se zapojíte aktivněji). Nadřízený orgán je totiž ze zákona povinen učinit opatření proti nečinnosti, jakmile se o ní dozví. Dokonce ani nemusí čekat na uplynutí lhůty. Stačí, když je z okolností zjevné, že ji nižší správní orgán nedodrží.
ZÁSADY SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ1) Úřad vyřizuje věci bez zbytečných průtahů. Není-li lhůta stanovena přímo zákonem, musí jít o "přiměřenou lhůtu". Proti nečinnosti úřadu lze podniknout kroky stanovené zákonem. |
Požadujte alespoň částečné rozhodnutí
Málo známá je i další možnost, kterou při pomalém jednání úřadů máte. Ať už jde o zdržení zaviněné nečinností či objektivně dané složitostí případu, můžete žádat o takzvané mezitímní rozhodnutí. Tím úřad rozhodne o základu celého sporu s tím, že další podrobnosti vyřeší později.
Jinou možností je rozhodnutí "v části věci". Zpravidla se dotkne jen některých účastníků či některých sporných skutečností s tím, že o zbylých osobách (či skutečnostech) se rozhodne později.
Oba postupy jsou podle § 148 správního řádu možné pouze tehdy, jestliže to umožňuje povaha věci a jestliže je to účelné. Úřad si ale tuto podmínku nemůže vykládat svévolně – musí mít přitom na zřeteli základní zásady správního řízení, mimo jiné i veřejný zájem na rychlosti rozhodování a obraně práv účastníků.
