Každé, třeba jen chvilkové znechucení prací nemusí být ještě projevem vyhoření. To odborníci popisují jako stav, kdy se původně zajímavá, odpovědná a tvořivá práce stává pro člověka rutinní a obtížnou. Nastává většinou po dlouhotrvajícím nebo nadměrném pracovním zatížení. Zasahuje nejvíce ty, kteří přicházejí pravidelně do styku s lidmi a mají značnou odpovědnost. Například psychology, učitele, zdravotníky a manažery.
Člověk trpící syndromem vyhoření (termín burn-out syndrom pochází od amerického psychoanalytika Herberta Freudenbergera) působí na své okolí většinou podrážděně. Vše, s čím přichází do styku, jej rozčiluje a popuzuje. Bývají to nejenom lidé, se kterými se při práci setkává, ale i pracovní prostředí. O své okolí ztrácí zájem, nevadí mu nepořádek.
 |
Kolik kdo bere: přísně tajné! |
Z míry dokážou postiženého vyvést i maličkosti. Často se u něj objevuje prudké střídání nálad a pocitů, od lhostejnosti až k agresivitě. Nezřídka dochází k podceňování práce. Vdůsledku vyčerpání se jako průvodní jev dostavují i drobné zdravotní potíže, například častá infekční onemocnění, bolesti hlavy a zad. "Jedná se o příznaky plíživé, pozvolna se vyvíjející," říká psychiatrička Tamara Tošnerová. "Nebezpečnost tkví především v tom, že poškozuje nejen postiženého, ale i jeho rodinu, a především klientelu, s níž postižený pracuje. Při nerozeznání syndromu postižený škodí a měl by z pracoviště odejít."
Ztráta zájmu o práci
U člověka postiženého syndromem vyhoření převažuje pocit, že práci, která jej neuspokojuje, není třeba věnovat zbytečně mnoho úsilí. Není nutno se namáhat. Pracovník nemá zájem o nové věci a další vzdělávání. K nápadům svých spolupracovníků se staví pochybovačně a přehlíživě. Pokud je člověk postižený syndromem burn-out ve vedoucím postavení, může negativně ovlivnit chod celého podniku. "Syndrom vyhoření je u nás poměrně aktuální jev, protože se týká většinou lidí, kteří neustále čekají na záchranu shůry, jsou na někom závislí a vyžadují pomoc," domnívá se psycholog Vladimír Täubner. Podle Tamary Tošnerové je ve světě burn-out syndrom už trochu přežitý. Kvalitní zaměstnavatel ví, že je třeba se zaměstnanci pracovat a motivovat je.
Jste vyhořelí? Udělejte si test a zjistěte, jak jste na tom!
Jak se bránit?
Jakmile se začínají objevovat popisované příznaky, je dobré se zamyslet nad vlastním životním stylem, snažit se zorganizovat si práci tak, aby zbývalo dostatečné množství času na odpočinek, nejlépe aktivní, sport, kulturu i osobní záliby. Podle posledních výzkumů švédských lékařů je hlavní obranou proti syndromu vyhoření dostatek klidného a nepřerušovaného spánku. Někdy může pomoci i drobná změna. Například přechod na jiné pracoviště v rámci podniku. Pokud obtíže neustávají, je vhodné se obrátit pro pomoc k odborníkovi.
Prožili jste už někdy dlouhodobou pracovní únavu?
 |
Drbům lze zabránit otevřeností. |
66%: Ano, opakovaně
6%: Ano, jednou
6%: Ano, asi tím právě procházím
10%: Vyčerpání nebylo nikdy dlouhodobé
12%: Nic takového mě nepotkalo
Hlasovalo 575 lidí (zdroj: JOBS.CZ)
15 rad, jak se bránit syndromu vyhoření
1. Snižte nároky. Kdo na sebe i druhé klade neustále příliš vysoké nároky, vystavuje se nebezpečí stresu. Uvědomte si, že člověk je nedokonalý a chybující.
2. Nepomáhejte všem. Vyhněte se nadměrné citlivosti k potřebám druhých lidí. Nesnažte se být zodpovědní za všechny a za všechno. Čím více budete ostatním pomáhat, tím více budou bezmocní.
3. Naučte se říkat ne. Nenechávejte se přetěžovat. Řekněte ne, pokud budete cítit, že je toho na vás nakládáno příliš. Myslete někdy také na sebe.
4. Stanovte si priority. Nemusíte být všude a vždy. Nevyplýtvejte svou energii na nesčetné aktivity. Soustřeďte se na činnosti, které si vyberete jako podstatné.
5. Plánujte čas. Zacházejte rozumně se svým časem. Rozdělte si rovnoměrně práci. Větší úkoly si rozdělte na dílčí etapy, které budete schopni zvládnout. Snažte se vyhnout odkládání práce.
6. Dělejte přestávky. Uvědomte si, že vaše zásoba energie je omezená. Nežeňte se z jedné činnosti do druhé.
7. Vyjadřujte své pocity. Pokud se vás cokoliv dotkne, dejte to najevo. Udělejte to tak, abyste sami necitlivě nezasáhli druhého.
8. Svěřte se s problémy. Sdělená bolest, poloviční bolest. Najděte si "vrbu", důvěrníka, kterému můžete otevřeně vylíčit svoje problémy.
9. Nebojte se požádat o radu. Všechny problémy nemůžete vyřešit sami. Není nutné lámat si se vším hlavu sám. Pohovořte si s kolegyněmi a kolegy, požádejte je o radu a o návrhy na řešení.
10. Myslete pozitivně. Jakmile zabřednete do hloubání a sebelítosti, řekněte si "stop". Položte si otázku: "Co je na mně dobrého?" Radujte se z toho, co umíte a dokážete. Užívejte také pozitivních stránek života. Vychutnávejte všechno, co podle vás má v životě nějakou hodnotu.
11. Učte se komunikovat. Práci si dobře připravte, sdělte spolupracovníkům i klientům hned na začátku svá očekávání a cíle. Vyhýbejte se ukvapeným rozhodnutím, planým slibům i výhrůžkám.
12. Zachovejte rozvahu. V konfliktní situaci se nenechávejte svést prvním negativním pocitem k impulzivnímu jednání. Uvědomte si svůj manévrovací prostor a přiměřené způsoby řešení konfliktu. Konfliktní situaci můžete vyřešit s humorem.
13. Doplňujte energii. Vaše práce není pupek světa. Vyrovnávejte pracovní zátěž potřebnou mírou odpočinku. Věnujte se činnostem a vztahům, při kterých se cítíte dobře a které vás naplňují. Relaxujte.
14. Využívejte nabídek pomoci. Jestliže máte pocit, že v kritických situacích nereagujete dobře, měli byste se snažit změnit své chování. Přihlaste se do vhodného výcviku, zorganizujte mezi kolegyněmi a kolegy diskusní skupiny, požadujte od nadřízených kontrolu své práce.
15. Zajímejte se o své zdraví. Berte vážně varovné signály svého těla. Zmírněte pracovní nasazení, dopřávejte si dostatek spánku, zdravě se stravujte, sportujte, udělejte si radost.
Pramen: Syndrom vyhoření, Tamara a Jiří Tošnerovi, Hestia, Praha 2000, www.hest.cz/BURNOUT.doc
