Téměř nikdo nepochybuje, že růst koruny (v období od března 2001 do března 2002 o 9,65 procenta oproti euru) neodpovídá výkonnosti české ekonomiky. Nabízí se otázka, zda tomu není přesně naopak: co když se kurz koruny po dlouhých letech podhodnocení teprve nyní dostává na správnou hladinu? Co když posílení není anomálií, ale nastolením normálního stavu? Jaký je ostatně "správný" kurz české koruny - či obecněji, jedné měny vůči měně jiné?
To je obtížný teoretický problém. Existuje rozšířená představa platonského ideálu ekonomicky správného měnového kurzu, přičemž tržní kurz je pouze jeho nedokonalým stínem. Kdybychom byli schopni nahlédnout do dokonalého světa idejí (o což se klopotně snažíme například pomocí ekonometrických modelů, statistik zahraničního obchodu a investic), byli bychom schopni určit, jaký měnový kurz je správný, a jaký nikoli. Potíž je v tom, že onen dokonalý ideální svět existuje jen v hlavách ekonomů, investorů a spekulantů - a co hlava, to jiná představa o ideálu.
Jinou oblíbenou, byť povrchní analogií jsou měny jakožto "akcie" daných ekonomik - když se daří dobře, kurz roste, a naopak. Znalci akciového trhu ovšem vědí, že kromě podnikových zisků (jejichž přibližnou makroekonomickou obdobou je HDP) existují desítky různých faktorů, které mají ekonomický význam. Od exaktních (úrokové míry, inflace) přes spekulativní (očekávaná míra růstu zisků) až po iracionální (módní vlivy, euforie, paniky). Analytici se snaží počítat "vnitřní" či "fundamentální" hodnotu akcií, avšak až příliš často se mýlí. Statistiky úspěšnosti analytických předpovědí, ať jde o měny či o akcie, vypovídají velmi nelichotivě o jejich prognostických schopnostech. Znamená to, že kurz koruny je zcela nepředvídatelný a nepoznatelný proces?
Do jisté míry ano. V krátkodobém horizontu nelze určit, kterým směrem se kurzy měn nebo akcií budou vyvíjet. Hypotéza efektivních trhů a moderní teorie portfolia proto pracují pouze s riziky. (Je to právě analýza rizik - nikoli prognózování! - kde jsou analytici kapitálových trhů nejužitečnější.) Zda je současný kurz koruny "správný", či nikoli, zkrátka nevíme. V dlouhodobém horizontu lze vývoj kurzu koruny do značné míry ovlivnit prostřednictvím měnového režimu a měnové politiky. Během let 1969-79 posílila německá marka vůči americkému dolaru více než dvojnásobně (průměrně o 7,91 % ročně).
Posilování měny umožňovalo Bundesbance dodržovat politiku nízké inflace. Nízká inflace urychlovala relativní růst HDP (hospodářská výkonnost Německa v dolarovém vyjádření postupně doháněla USA) a růst HDP měl zpětně vliv na posilování měny. Měnový kurz není jen odrazem výkonnosti ekonomiky, ale také důležitým faktorem, který ji ovlivňuje. Kdyby Německo v 70. letech z nějakých důvodů používalo místo marky americký dolar (anebo kdyby marka byla pevně vázána na dolar), jeho hospodářský růst by byl buď pomalejší, anebo by byl doprovázen relativně vysokou inflací.
Scénář optimálního vývoje kurzu koruny by mohl být zhruba následující: během let 2002 až 2012 česká koruna postupně posiluje vůči euru podobným tempem jako německá marka v 70. letech. To umožňuje české ekonomice neinflačně růst a postupně dohánět ekonomickou výkonnost EU. V roce 2013 česká měna vstupuje do Evropského měnového mechanismu s kurzem zhruba 15 korun za euro. O několik let později (2016 až 2018) se Česká republika vzdává koruny a slavnostně zavádí společnou měnu euro. Tento scénář samozřejmě vyžaduje náležitý růst ekonomické produktivity, což se neobejde bez fungování bankovnictví, kapitálových trhů a obchodní legislativy. To je však již jiný příběh.
Jak se díváte na posilování koruny vy? Je reálné prolomení hranice 27 Kč za euro do konce letošního roku?
