Nezainteresovaní totiž nevědí, že klienti společnosti KTP Quantum čekají na své peníze již přes pět let a stále ještě nemají všechny své prostředky doma. I poslední splátka je omezena - nejvyšší možná částka pro jednoho klienta je vzhledem k limitovaným financím GFOCP omezena na 33 500 Kč. Celkově dosáhne výše vyplacené částky 366 milionů korun a týká se 16 634 oprávněných klientů.
Také klienti v minulosti jedné z nejznámějších a největších společnosti, Private Investors, která zkrachovala jako prvá, se mohou těšit. Dostanou totiž poslední splátku náhrad v celkové výši 145 milionů korun. Po šesti letech. A i to jen díky „úspěšnému jednání s Ministerstvem financí a vyšším, než očekávaným ročním příspěvkům obchodníků s cennými papíry“, píše se v tiskové zprávě Garančního fondu.
Za všechno může stát?
Bohužel, stát není vždy tak vstřícný a fond nemůže donekonečna spoléhat na tyto půjčky. Navíc zde samozřejmě existují dva pohledy na věc. Na jedné straně stojí nespokojení klienti obchodníků, kteří viní stát za to, že zákony v časech, kdy docházelo ke krachům společností, byly nedokonalé a nedostačující, prakticky šité rychlou jehlou. Logicky tedy vycházejí z toho, že stát je za jejich ztráty zodpovědný a musí jim peníze vrátit. Ta horká jehla by se akceptovat dala, zákony měly k dokonalosti daleko a dozor nad kapitálovým trhem nebyl prakticky žádný.
Je to bohužel pravda, ale s tím již dnes investoři nic nenadělají a alespoň mají dobrou (i když v některých případech trochu předraženou) zkušenost. Na druhou stranu, obchodníci s cennými papíry se velmi rádi prezentují tvrzeními, že jejich investice je pojištěna a nehrozí žádné riziko, že by o své peníze přišli, podobně jako je tomu u bank (ve skutečnosti je to sice 90 %, ale maximum je pouze 20 000 EUR, u bank 25 000 EUR). Investoři se dají ukolébat pozitivním přístupem, uvěří, těší se na vysoké zisky a pak se nestačí divit.
JAK INVESTUJÍ NEJBOHATŠÍAle že stát musí někoho vyplácet? To si určitě nemyslí druhá skupina lidí, která sice většinou s investováním žádné zkušenosti nemá, určitě ale nesouhlasí s tím, že právě z jejich poctivě placených daní musí být vypláceni nešikové, kteří nedokážou zhodnotit rizika a svěří své peníze kdejakému amatérovi. Jestli někdo investuje do akcií, musí přeci počítat s nemalým rizikem. A v případě, že dojde k nějaké nepředvídatelné situaci, je zde přeci Garanční fond a za něj stát nezodpovídá.
Bez peněz to jednoduše nejde
A právě tady je zakopán pes. Fond vznikl začátkem roku 2001 s cílem harmonizovat domácí právní úpravu a požadavky práva EU o záručních systémech pro investory. Již v roce 2002 se ukázala řada nedostatků v praktickém fungování fondu a tak přišla na řadu další novela v roce 2002. Největší slabinou od počátku fungování, s níž se bohužel GFOCP potýká dodnes, byl však nedostatek finančních prostředků. V prvním roce sice nashromáždil od obchodníků 5 milionů, krátce po jeho vzniku však zkrachoval jeden z největších obchodníků s cennými papíry a krátce na to následovaly další. Mezi nimi i KTP Quantum u něhož nároky na náhradu činily bezmála 1,5 miliardy korun, což bylo samozřejmě nad síly fondu.
V takovém případě měla nastoupit půjčka, kterou měl z poloviny poskytnout stát, druhou polovinu ovšem banky. Stát ale nebyl moc vstřícný a banky jednoduše řekly ne. Bylo to pro ně příliš rizikové a vzhledem k výši příspěvků obchodníků se ani není čemu divit. I polovina půjčky totiž po krachu KTP představovala sumu kolem jedné miliardy a příspěvky brokerů by nejspíše nestačily ani na splácení úroků. Situace je tedy taková, že investoři sice mohou doufat v navrácení svých peněz, na úplné splacení svých dluhů si ale musí pěkně dlouho počkat. Situaci bohužel neřeší ani změna výpočtu příspěvků od obchodníkům, díky čemuž se celková suma peněz směřujících do fondu zvýšila až na 95 milionů za minulý rok.
U KTP ale ještě zůstaneme. Právě tato společnost je totiž dobrým příkladem toho, že výplatu prostředků investorům nezpomaluje pouze nedostatek peněz ve fondu. Přestože stát již koncem roku 2003 poskytl společnosti KTP půjčku ve výši přes 550 milionů korun, velká část klientů dostala jen zlomek z toho, nač mají nárok. Dlouhotrvající spory fondu a správce konkursní podstaty (již dvakrát vyměněném) o podkladech potřebných k vyplacení majetku klientů totiž celou věc velmi komplikují.
Konkurzní správce a vybraní klienti na jedné straně totiž tvrdí, že podklady, které správce předložil, jsou dostatečné a výplaty mohou proběhnout. Na straně druhé ale GFOCP tvrdí, že ani jeden z konkurzních správců nedodal všechny podklady o konkrétní výši oprávněných nároků jednotlivých klientů potřebných k tomu, aby fond mohl peníze vyplácet (například první konkurzní správce, pan Sehnal, podklady dodal, ty ale byly druhým správcem, panem Sczirankou, zpochybněny, navíc pan Scziranka za zpracování dat požadoval proplatit sumu 6,9 milionů korun, i když je povinen tyto údaje zpracovat zdarma).
Fond tedy prakticky neví, kolik peněz má kterému klientovi proplatit. Navíc další pomoc od státu je podmíněna právě tím, že fond bude vědět přesnou částku potřebnou na vyplacení klientů. Tu ale podle vyjádření fondu musí předložit konkurzní správce, což se zatím nestalo. Zajímavý je také případ, kdy klient podal stížnost k soudu a ten všechny potřebné údaje k vynesení rozsudku od správce dostal. Ty samé údaje potřebuje také fond, zatím je však stále od konkurzního správce neobdržel. Zjistit v této situaci, kdo má pravdu a kdo ne, je tedy velice těžké. V každém případě se budou muset investoři obrnit pořádnou dávkou trpělivosti.
