Zažité pravdy, že vlakem se cestuje nejlevněji, přestávají platit. Dráhy zdražily, autem se díky nižším cenám benzinu naopak cestuje úsporněji, za jízdenky na autobus se platí díky velké konkurenci mezi přepravci podobně jako loni. Má se kvůli tomu zákazník rozhodovat jinak? Je čas na to, aby přehodnotil, čím jezdí, a s ohledem na svoji peněženku změnil způsob dopravy, na který byl doposud zvyklý? V některých případech ano.
Automobil zůstává - pokud v něm cestuje jeden nebo dva lidé - nejpohodlnějším, ale také nejdražším dopravním prostředkem. Vedle nákladů na benzin musí automobilista počítat i s dalšími výdaji - za povinné ručení, dálniční známku, případně pojištění a také opotřebení auta.
Ještě před několika lety jasný vítěz pomyslné soutěže o nejúspornější způsob dopravy - České dráhy, musely nyní v řadě případů přepustit první příčku autobusům. Například mezi Kladnem a Prahou je možné cestovat po silnici za patnáct, kdežto po kolejích za sedmnáct korun.
Kdo jezdí vlakem spíše náhodně, se zřejmě nebude příliš rozmýšlet a koupí obyčejný lístek. Všem ostatním se vyplatí mezi cenovými programy, kterých není málo, vybírat. Využitím různých slev se zákazník může dostat na stejnou cenu jízdného, jako když cestuje autobusem, ale je potřeba si předem zajistit potřebný průkaz. Jeho pořízení stojí nejen čas, ale i peníze, například roční zákaznická karta vyjde na dvě stě korun.
Zatímco cena cestování autem a vlakem je předem dána - stačí odhadnout a spočítat spotřebované pohonné hmoty nebo se přeptat v pokladně drah, v případě autobusů se zjištění jízdného může podobat detektivce. Na rozdíl od železnice totiž neplatí, co kilometr, to pevně stanovené jízdné. Naopak. Někteří „umějí“ kilometr za 60 haléřů, jiní ho zákazníkovi účtují za korunu. Na malé vzdálenosti se sice ceny jízdenek jednotlivých přepravců dramaticky neliší, jinak je to při delších cestách. Například z Prahy do Hradce Králové lze jet za sedmdesát, ale i za sto dvacet korun - to v případě, že člověk nasedne do dálkového autobusu mířícího na Slovensko. I na stodesetikilometrové trati z Prahy do Děčína lze ušetřit, pokud si cestující vybere levnější spoj, téměř dvacet korun.
Potíž je v tom, že prakticky nelze předem z jednoho místa zjistit, kolik bude který spoj stát. Na informacích, kde vám budou na rozdíl od podobných bezplatných infolinek účtovat za minutu hovoru jedenáct korun, prozradí jen to, kdy a odkud vám autobus jede, nikoli jeho cenu. „Přepravců je mnoho a ceny nám nesdělují,“ uvedla pracovnice autobusového nádraží Florenc. Tento údaj potvrdili i na ministerstvu dopravy. Šanci „dozvědět se víc“ mají jen lidé, kteří si sami údaje zjistí u jednotlivých přepravců, nebo ti s přístupem k internetu. Na serveru www.odjezdy.cz jsou uvedeny kromě jízdních řádů i ceny, i zde ale u některých dopravců chybí.
