Českým penězům je právě dvacet let a málokdo jim rozumí jako Jaroslav Moravec z ochrany platidel z České národní banky.

Českým penězům je právě dvacet let a málokdo jim rozumí jako Jaroslav Moravec z ochrany platidel z České národní banky. | foto: Jan Zátorský, MAFRA

Federální bankovky ovládali muži. Němcová prošla až jako náhradnice

  • 2
Ženské tváře se na české bankovky dostaly až na poslední chvíli. Božena Němcová, Ema Destinová i Anežka Česká jsou vlastně náhradnicemi za trojici význačných Slováků, kteří z původního návrhu federálních platidel po rozdělení Československa vypadli.

"Současné bankovky vznikly na základě ankety veřejnosti, kterou vyhlásila Státní banka československá v roce 1990. Lidi posílali návrhy a ty pak posoudila komise složená ze zástupců banky, ministerstev, vlády a výtvarných institucí. Výsledek se pak trochu měnil, protože šlo o náměty na federální peníze, a byly tedy tři motivy české, tři moravské a tři slovenské. Ty slovenské – Štefánik, Štúr a Pribina – byly po roce 1993 odstraněny a nahrazeny českými," vysvětluje Jaroslav Moravec z ochrany platidel z České národní banky.

Zároveň poukazuje na skutečnost, že i když známým autorem grafické podoby českých bankovek je nedávno zesnulý Oldřich Kulhánek, duchovním otcem je ve skutečnosti někdo úplně jiný.

"To, co vidíte na bankovkách, je všechno dílem jednoho člověka, jistého Zdeňka Babiče z Bohumína. Cílem nebylo jen nasázet několik jmen: Karel IV., Komenský, Žižka..., ale vymyslet celou sadu motivů na všechny bankovky, deset korun až pět tisíc, líce i ruby. Chodily tehdy návrhy od Masaryka přes bratrance Veverkovy s ruchadlem, Havla, krasobruslaře Nepelu až po 'dejte tam nahatý ženský, to je nejlepší'," vypráví Moravec.

Při výběru barvy pak bylo důležité, aby se bankovky nepletly. To se ovšem ne vždy daří. "Třeba oranžová dvoustovka prvního vzoru 1993 se pletla s hnědou pětistovkou. Proto také byla modrá dvacetikoruna a pak až tisícovka, navíc ještě s fialovými odstíny. Hraje tu roli tradice – pro nás je třeba typická zelená stokoruna, kterou máme už od roku 1920, byť s přestávkami."

Při rozhodování o nominální hodnotě bankovek pak tu nejnižší a nejvyšší určuje potřeba peněžního oběhu. Hodnoty mezi těmito krajními body pak vznikají podle tradice a zdravého rozumu. Proto třeba nemáme bankovku 1 250 korun.

"Tradice je v různých zemích různá. Tam, kde byly šedesátinové soustavy, u nás třeba do roku 1857, v Rusku ještě déle, neměla jednotka sto dílů, ale šedesát. Takže byly peníze hodnot tři, šest, šedesát, patnáct jako čtvrtina šedesátky a podobně. Někdy se tradice porušuje, což je u nás případ dvoustovky, která je v našem systému až od roku 1993, kromě velmi krátké doby na konci Rakouska-Uherska. Zavedla se proto, aby se rozředil velký oběh stokorun," dodává Moravec.