Zdeněk Kašpar pracuje jako obchodní zástupce a do rodinné kasy přidá každý měsíc nadprůměrnou mzdu. Vydělává 23 000 čistého, jeho žena Iva má jako účetní v mateřské škole o dost méně – 10 000 korun. K tomu Iva přidá měsíčně 500 korun za vedení účetnictví kamarádovy firmy a na účet přijdou také sociální dávky ve výši 518 korun. Manžel přivydělá rodině asi 2000 měsíčně přípravou projektů na získání finančních dotací obcím.
ČESKÁ RODINA
Finanční rezervu nemají, naopak za pořízení vlastního bydlení dluží rodičům a bance dohromady 710 000 korun. Rodinnou kasu vede muž Kašparovi mají společný účet, na který chodí peníze obou manželů. O peníze se stará Zdeněk. „Já mám účetnictví dost v práci, na stav rodinné pokladny se vždy ptám manžela,“ říká s ulehčením Iva. „Skutečně nemám přehled o tom, kolik aktuálně na účtu je.“ Muž platí v obchodech, vydává kapesné dětem a vlastně i Ivě, když potřebuje hotovost. Oba však mají platební kartu, aby je nezaskočila nečekaná potřeba peněz.
Další půjčky nechceme
„O žádných dalších půjčkách neuvažujeme, stačí ty, co máme, a snažíme se je splatit. Naštěstí nám moc vypomohli rodiče,“ říká Zdeněk. A to nejen s bydlením, ale i ve chvíli, kdy byl muž nezaměstnaný a ještě k tomu měli dopravní nehodu. Na zadní kolečka Kašparovi zatím moc nepomýšlejí. „Důchod je daleko, budu rád, když se ho dožiju,“ směje se Zdeněk, i když pak vážně dodává: „Zatím není moc z čeho spořit, až splatíme dluhy, určitě s nějakým šetřením začneme.“ Jeho žena uvažuje: „V nejhorším na stará kolena prodáme byt a půjdeme do nájmu, i když to bychom neradi.“
Jiné nemovitosti než byt Kašparovi nevlastní, k dispozici mají však chatu s ovocnou zahrádkou. Tu si propůjčili od kamaráda, když sháněl někoho, kdo by se mu o pozemek staral. Nájemné je sud švestek na slivovici ročně. „A to díky zahradě hravě zvládneme,“ říkají Kašparovi. Kromě práce, která je se zahradou spojena, se však mohou těšit i na třešně, jablka a ořechy. Iva hrdinně zavařuje, takže marmelády, džemy a kompoty téměř nekupují. Dokonce ani brusinky ke svíčkové – ty nahradí speciální rybízovou zavařeninou.
Stravování? Nic moc
 |
si dáme třeba lívance nebo špagety se salátem. Snídaně je důkladná a svačina do školy bývá spíš chléb se sýrem a jablko než tatranka.
Na velké nákupy do hypermarketů – do Teska či Hypernovy v Hradci Králové vyrážejí Kašparovi dvakrát měsíčně. Utratí tam obvykle 1500 až 2000 korun. Běžné nákupy obstarávají v menších supermarketech, jako je Lidl, Plus nebo Penny market, pro nepotravinářské zboží chodí k místním obchodníkům a pro maso k řezníkovi. „Vyjde to stejně draho jako ve velkém obchodě, ale
my máme našeho řezníka rádi a nechceme, aby zkrachoval. Navíc mám dobrý pocit, že maso od něho je vždy čerstvé,“ vysvětluje Zdeněk.
Na výletech ušetří
Za benzin neutrácejí, protože jednou z výhod zaměstnání Zdeňka je služební auto. Na rodinné výlety jezdí občas o víkendech – do zoo, plaveckého bazénu nebo za babičkou do Brna. Služební vůz jim v rozpočtu ušetří tak 2000 korun měsíčně za benzin, samo auto nepočítaje... Za místní dopravu nic neutratí: do školy i do školky dojdou pěšky, stejně tak pro běžný nákup. Stejně rádi jako autem se přepravují Kašparovi na kole. To mají všichni, i nejmladší Michal, vypravit se tak mohou i na delší výlet. „Jezdíme s partou, a když chceme vyrazit někam dál, pronajmeme si společně chatu na přespání.“
Koníčků pěstují habaděj
Sport a příroda, to jsou největší koníčky rodiny. Oba rodiče hrají amatérsky volejbal, vedou dětský oddíl, se kterým se jednou týdně scházejí na schůzkách a jednou za měsíc vyrážejí na výpravy. Iva ještě stihne zajít na cvičení a Zdeněk posedí s kamarády na pivu. O víkendu jezdí na chatu nebo jinam do přírody. Do přírody míří také o dovolené. Jezdí na ni celá rodina společně, v zimě na hory a v létě s oddílem do lesa.
„Organizujeme dětský tábor, což sice není moc dovolená, ale baví nás to a přece jen je to změna oproti běžnému režimu. Letos bychom rádi po vlastní ose na týden do Chorvatska, pojedeme autem a ubytování najdeme na místě v penzionu,“ plánují. Smějí se, že jsou trochu dobrodružné povahy, když se na takovou akci vydají i s dětmi, možná si však předem zajistí přece jen nějaké ubytování přes internet nebo s sebou alespoň vezmou stan. Kašparovi uvažují, že za společnou dovolenou u moře vydají asi 20 000 korun. „Bude to naše první společná dovolená v zahraničí,“ vtěší se.
Přání? Nemít dluhy
Když dostane Iva Kašparová otázku, po čem touží, odpoví bez zaváhání: „Po rodinné pohodě, která je, a doufám, že zůstane.“ Po hmotných statcích neprahne, je spokojena. Koupí si, co potřebují, ušetří každý měsíc na nějaké drobnosti do bytu nebo na chatu. Jedno přání mají oba manželé – zlikvidovat dluhy.
