Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Čeští podílníci platí více než tuší

  0:01aktualizováno  0:01
Podílníci českých fondů za správu svých peněz platí fondům každý rok mnohem více než jen poplatky za správu. Navíc se skutečnou výši nákladů dozví jen stěží....
Podílníci českých fondů za správu svých peněz platí fondům každý rok mnohem více než jen poplatky za správu. Existují totiž náklady fondu, které nejsou zahrnuty v poplatcích za správu a které jsou hrazeny přímo z majetku fondu. Navíc se skutečnou výši těchto nákladů podílník dozví jen stěží.

O tom, že české fondy jsou ve srovnání se zahraničními fondy výrazněji dražší, jsme psali již v únorovém komentáři České podílové fondy jsou drahé. Skutečná výše poplatků, které podílník zaplatí investiční společnosti, je ale vyšší než prezentuje správce fondu. Navíc způsob účtování nákladů českých fondů se zdá být v rozporu s duchem zákona o investičních společnostech a investičních fondech.

Nic není zadarmo a pro fondy toto rčení platí dvojnásob. To, že si správci fondů účtují poplatky, je přirozené, neboť musí pokrýt své náklady spojené se správou fondů a k tomu ještě vytvořit zisk. Náklady fondů jsou různé – fond musí platit brokerské poplatky za prodej a nákup cenných papírů, živit analytiky, kteří sledují vývoj trhu a určují skladbu portfolia fondu, propagovat fond v médiích, platit svým distributorům, kteří prodávají a odkupují podílové listy, vést účetnictví nebo platit služby depozitáře a auditora. Nepřirozené je, pokud jsou tyto poplatky neodůvodněně vysoké a pokud jsou některé z nich skryty zraku podílníka.

Poplatky lze zjednodušeně rozdělit do dvou kategorií – jednorázové poplatky a pravidelné poplatky. Jednorázovými poplatky jsou poplatek za prodej a poplatek za odkup. Poplatek za prodej a odkup pokrývají náklady distribuce podílových listů a obvykle se o ně dělí správce a distributor. Jejich výše musí být uvedena ve statutu fondu. Obvykle se poplatky za prodej i odkup pohybují mezi 0% – 5%. Jednorázové poplatky mají ale ještě další, důležitější účel – zabránit krátkodobým spekulantům v častém obchodování. Velká fluktuace majetku fondu je pro fond nepříznivá hned z několika důvodů – je obtížnější udržovat portfolio fondu, je nutné udržovat velkou hotovostní rezervu, zvyšují se náklady spojené s nákupem a prodejem cenných papírů. Proto je logické, že jsou tyto poplatky nejvyšší v kategorii akciových fondů, kde jsou možnosti krátkodobých spekulací největší. Naopak fondy peněžního trhu, kde je spekulace vyloučena, mají tyto poplatky obvykle nulové.

Jediným pravidelným poplatkem je u českých fondů poplatek za správu. I tento poplatek je stanoven ve statutu fondu, ze zákona může ročně činit maximálně 2% z hodnoty investice. Na rozdíl od jednorázových poplatků je poplatek za správu automaticky strháván z majetku fondu a tudíž se o jeho výši snižuje výkonnost fondu. Poplatek za správu v případě českého fondu pokrývá veškeré náklady správce – mzdy zaměstnanců správce, náklady na administraci, analýzy trhu atd.

Přesto ale u českých fondů existují další náklady fondů, které snižují výkonnost fondu, a které jsou jeho podílníkům skryty. Jedná se o náklady na obhospodařování fondu, které nejsou zahrnuty v poplatku za správu. Jmenujme například úplatu depozitáři fondu, úhradu nákladu na audit, správní a soudní poplatky, náklady na tisk podílových listů, náklady na prodej a nákup cenných papírů (tj. poplatky za brokerské služby) a další. Přitom většina českých podílníků má za to, že tyto náklady jsou již zahrnuty v poplatcích za správu. Náklady, nezahrnuté v poplatku za správu, mohou výrazně snižovat výkonnost fondu, především pak položka náklady na prodej a nákup cenných papírů. Skutečné náklady, které platí podílník každým rokem, tak mohou výrazně převyšovat 2%. Především pak u fondů, které často obměňují portfolio, a u fondů, které spravují malý objem aktiv (a tudíž cena za audit rozpočtena na jeden podíl je vysoká).

Ačkoliv je tento postup účtování poplatků a celkových nákladů fondu uveden ve statutu, a tudíž je posvěcen Komisí pro cenné papíry, nezdá se být plně v souladu s duchem Zákona o investičních společnostech a investičních fondech. Ten totiž říká, že poplatek za správu v sobě musí zahrnovat úhradu za služby spojené s nákupem či prodejem cenných papírů. Přesná interpretace zákona však v minulosti vedla k tomu, že české fondy přestávaly obchodovat, neboť si obchodováním výrazně snižovaly zisk. Proto na podzim roku 1998 po jednání s UNISem dospěla Komise pro cenné papíry k poněkud volné interpretaci uvedeného zákona, která dovoluje fondům platit poplatky za zprostředkování nákupu a prodej cenných papírů přímo z majetku fondu.

V této souvislosti je na místě uvést, že i v zahraničí jsou brokerské poplatky obvykle oddělené od poplatků za správu, aby správce fondu nebyl demotivován aktivně spravovat portfolio fondu. Zároveň je ale v zahraničí obvyklé, že fondy musí zveřejňovat výši těchto nákladů a tudíž podílník přesně ví, jak jsou vysoké náklady jeho investice a jaká je jejich přesná struktura.

Česká legislativa českým fondů nepřikazuje zveřejňovat výši nákladů na nákup a prodej cenných papírů, takže není divu, že se o jejich výši v Čechách moc nedovíme. Ze tří oslovených společností (1. IN, SIS, ŽB Trust) nám hrubý odhad poskytla pouze společnosti ŽB Trust. U fondů této společnosti se náklady, neobsažené v poplatku za správu, pohybují mezi 0,1% až 0,3% za rok podle charakteru fondu. Nejvyšší náklady mají akciové fondy, nejnižší naopak fondy peněžního trhu. Výši skrytých nákladů nezjistí podílník ani při prostudování výkazu zisku a ztrát fondu, protože jsou v ní náklady fondu příliš agregované.

Nejnižší skryté náklady by zřejmě měly mít fondy SIS, neboť SIS jako jediná společnost hradí náklady na auditory ze své kapsy (neboli z poplatků za správu). Tato situace se ale asi brzy změní, neboť v dohledné době zřejmě dojde ke změně statutů fondů SIS, která vyloučí náklady na audit z výdajů hrazených správcem z poplatku za správu. Snaze převést náklady na audit ze správce na podílníky se nelze divit – každý fond musí ze zákona projít každý rok auditem, jehož cena se pohybuje v závislosti na velikosti fondu řádově ve stovkách tisíc až miliónech Kč.

Lze doufat, že v současné době připravovaný nový zákon o kolektivním investování přesněji určí náklady, které si lze či nelze zahrnout do poplatků za správu, a zároveň stanoví povinnost správců informovat své podílníky o výši těchto nákladů. Současný stav, kdy podílníci platí každým rokem značnou část své investice aniž by o tom věděli, je dlouhodobě neúnosný.

Věděli jste, že náklady na prodej a nákup cenných papírů jsou hrazeny z majetku fondu a ne z poplatků za správu? Považujete tento postup za správný? Napište nám svůj názor!

Autor:


Jak si vybudovat finanční rezervu

měsíců % měsíců
Vypočítat
Měsíčně spořte
Zjistit přesnější výpočet


Hlavní zprávy

Další z rubriky

Ilustrační snímek
Penzijko, stavebko nebo fondy? Spočítali jsme výnosy oblíbených produktů

Nejprve se rozhodnete, že budete část svých prostředků ze mzdy dávat stranou. Pak si určíte, na co má rezerva sloužit, a v dalším kroku se rozhodnete, kam...  celý článek

Ilustrační snímek
Zisk dvacet tisíc denně? Nevěřte všemu, může jít o trik v překladu

Kdo chce začít investovat, jde na internet. Tam je informací nejvíc. Jenomže ne vše, co se píše, je pravda. Stejně jako nemusí být úplně pravdomluvný člověk,...  celý článek

Václav Pech, investiční analytik společnosti Broker Trust
Investovat, nebo obchodovat? Analytik radí, co je větší jistota

Být investorem, nebo traderem čili obchodníkem? Takovou otázku si klade většina těch, kteří se rozhodli zhodnotit své prostředky na finančních trzích. Co je...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.