Zaměstnavatel je povinen kompenzovat pracovníkovi, kterého na cestu vyslal, zvýšené stravovací výdaje. Stravné nepředstavuje náhradu celkových (veškerých) nákladů zaměstnance na stravování během pracovní cesty, protože ten by pochopitelně jedl, i kdyby na ní nebyl.
Konkrétní výši stravného platnou pro všechny zaměstnance dohodne zaměstnavatel v kolektivní smlouvě nebo ji stanoví ve vnitřním předpisu. Popřípadě ji sjedná s některými zaměstnanci přímo v jejich pracovní smlouvě (event. dohodě o pracovní činnosti). Vždy tak však musí učinit v rámci rozmezí stanoveného ministerstvem práce a sociálních věcí každoročně od 1. ledna.
Pokud to tak neudělá, musí zaměstnanci vyplatit alespoň minimální stravné, a to: 58 Kč při pracovní cestě v délce 5 až 12 hodin; 88 Kč při pracovní cestě, která trvá déle než 12 hodin, nejvýše však 18 hodin; 138 Kč při pracovní cestě delší 18 hodin.
Maximální stravné pro rok 2005 odpovídající jednotlivým (uvedeným) časovým intervalům trvání pracovní cesty je představováno částkami 69; 106 a 165 korun. Když zaměstnavatel zajistí pracovníkovi snídani, oběd nebo večeři (např. v hotelu nebo v závodní jídelně jiného podniku), může stravné podle svého uvážení zkrátit, a to o 20 až 40 procent za poskytnuté jídlo. Příklad: v podniku není uzavřena kolektivní smlouva ani nebyl vydán příslušný interní předpis. Zaměstnanec musel jet na pracovní cestu, na kterou se vydal ve 4.30 hodin ráno a vrátil se ve 23.30, trvala tedy 19 hodin. Zaměstnavatel mu zajistil oběd v závodní jídelně podniku, kam byl vyslán, a proto předem rozhodl o zkrácení stravného o 40 procent. Zaměstnanec dostane 60 procent minimální částky stravného stanovené pro pracovní cesty nad 18 hodin, tedy 83 korun.
Zaměstnavatel může, ale nemusí vyplatit stravné také v případě, že pracovníkovi znemožní obvyklé stravování (např. v závodní jídelně) vysláním na pracovní cestu kratší než 5 hodin. Zaměstnanec pak dostane až 58 korun.
O autorovi| Richard W. Fetter, Autor je právník
