V dnešním díle se vrátím k úvodu a tak trochu postavím na hlavu vše, o čem jsem dosud psal. Ne že bych až dosud psal bláboly, ale na celou konstrukci portfolia se lze podívat i z úplně jiné stránky. A také tento pohled je velmi zajímavý.
Hned v prvním díle seriálu jsem psal, že základní koncept každého portfolia by měl být postavený na pevných základech konzervativní složky v kombinaci s robustní energií dynamické složky. Bez takové konstrukce je portfolio s velkou pravděpodobností odsouzeno k neúspěchu – že nebude dosaženo požadovaného cíle. I když i zde bychom mohli najít jednu poměrně úspěšnou alternativu (více ke konci článku).
O čem byl seriál do teď...
Asi jsem měl celý seriál začít tématem, jak stanovit odpovídající investiční cíl. (Možná se k tomu vrátím v nějakém samostatném článku.) Já jsem jakoby přeskočil tuto prvotní fázi a přešel rovnou k řešení portfolia s cílem dosahovat dlouhodobě zhodnocení 8-12% ročně (optimistický předpoklad, držel bych se při kalkulacích spíše těch 8%), a to s co nejstabilnějším průběhem a s co největší pravděpodobností, neboli za různých tržních fází. A to vše při pasivní správě, čili jednou zainvestovat a víc se v podstatě nestarat (kromě občasného rebalancování).
Zadání samo o sobě je příliš idealistické. Určitě ani mnou uváděné široce a hluboce diverzifikované portfolio nebude každoročně dosahovat zhodnocení 10%. Ale hlavním cílem popisované diverzifikace portfolia je se tomuto cíli maximálně přiblížit. Pro daný cíl byla použita vhodná konstrukce portfolia – diverzifikace napříč různými třídami aktiv a zároveň v rámci jednotlivých tříd. Vždycky se najdou detaily, ve kterých by se portfolia od různých odborníků lišila. Ale v jádru jsme se zpravidla s kolegy investičními poradci či individuálními aktivními investory shodovali. A to mě těší.
… a o čem bude zbývající část?
Nyní už k hlavní myšlence článku. Při investování jde o dosažení investičních cílů. A je v podstatě jedno, jakým způsobem. A pokud je investor ochotný věnovat správě svých investic dostatek času (případně za to zaplatit někoho jiného), našli bychom i jiné způsoby, jak vhodně sestavit portfolio a snad se i více přiblížit investičnímu cíli (např. větší stabilita portfolia, nebo vyšší celkový výnos apod.). Takovému způsobu správy říkám „aktivní správa portfolia“. (Trochu jsem posunul význam tohoto spojení, proto objasňuji, co tím mám na mysli.) Správa takového portfolia totiž vyžaduje časté zásahy a obměny a je třeba neustále sledovat důležité faktory (vývoj trhů, prognózy a další).
KUPÓNOVÁ KNÍŽKAKoneckonců není podstatné, zda úlohu konzervativní složky budou hrát dluhopisy a úlohu dynamické složky akcie, či komodity. Pokud by šlo o dlouhodobé pasivní portfolio, pak je taková diverzifikace osvědčená. Ale když se investování chce někdo věnovat aktivně, pak je důležitá pouze základní konstrukce (konzervativní + dynamická + případně spekulativní složka a jejich adekvátní podíl).
Konzervativní strategie
Hlavním stavebním kamenem jsou pak vhodně zvolené strategie. V rámci konzervativní složky může jít o všelijaké garantované či pologarantované produkty spolu s produkty participujícími na vývoji konzervativních aktiv (tedy například i naše v pasivním portfoliu preferované dluhopisové fondy).
Celý článek si přečtěte na www.investujeme.cz
