V případě zahájení provozu pak lze doporučit neopominout plnění dalších zákonů, zejména zákona č. 61/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, čímž se míní zákon, který veřejnost zná pod názvem "zákon proti praní špinavých peněz". Zde je celá řada ustanovení vztahující se k různým finančním institucím a od roku 2001 se do této skupiny nově zařadila i veškerá směnárenská činnost. Příslušné orgány neplnění ustanovení tohoto zákona průběžně kontrolují a reálná hrozba mj. astronomických pokut si získala respekt i renomovaných bank, natož směnáren. Všechny osoby pracující na pokladně každé směnárny musí navíc absolvovat školeni ČNB k rozpoznání padělaných bankovek.
Vycházíme-li z předpokladu, že je záměrem zřízení klasické turistické směnárny, kterých je nepochybně nejvíce, postačí požádat o vydání koncesní listiny a devizové licence ČNB opravňující k nákupu valut. Dále se musí doložit bezúhonnost, bezdlužnost a způsobilost v podobě praxe nebo vzdělání. ČNB také schvaluje provozovnu směnárny, k čemuž provede místní šetření, kdy je kromě vhodnosti umístění provozovny kontrolováno povinné vybavení směnárny.
Jen menší počet směnáren může vykoupené valuty zákazníkům prodávat. K povolení této činnosti musí směnárna po roce provozu požádat ČNB o vydání devizové licence k prodeji valut. ČNB pak zkoumá zejména dosažený obrat za posledních 12 měsíců, který by měl přesáhnout 10 mil. Kč, a za předpokladu, že kontrola neshledá závady v evidenci či v ostatních povinnostech směnárny, udělí ČNB příslušnou devizovou licenci.
Poslední oblastí směnárenské činnosti je realizace směny bezhotovostně, tedy mezi bankovními účty. K této činnosti lze také poskytovat peněžní služby, např. platby do zahraničí, inkasa plateb ze zahraničí atd. Zde směnárna těmito službami vytváří jakousi nadstavbu klientům ke službám, na které jsou zvyklí v bankách, a praxe ukazuje, že až na výjimky je tato činnost ostatními bankami vnímána pozitivně.
K této činnosti ČNB uděluje licenci o poskytování bezhotovostních obchodů s cizí měnou, případně k poskytování peněžních služeb. Podmínky pro udělení těchto licencí jsou poměrně přísné, o čemž svědčí i velmi malý počet společností, kterým byla licence udělena. Vzhledem k obsáhlosti předpokladů a podmínek zmíníme jen některé, např. základní kapitál společnosti ve výši minimálně 10 mil. Kč, personální a odborné předpoklady všech osob realizující sjednávání nebo vypořádávání obchodů, kontrolní činnost nevyjímaje mnoho dalšího.
Vlastní provoz směnárny se řídí kromě standardních povinností každé firmy navíc plněním vyhlášky ČNB, kde mezi ty základní patří zasílání čtvrtletních přehledů o souhrnu vykoupených a prodaných valut. S ohledem na specifickou činnost, kdy samotným zbožím je v případě směnárny peněžní hotovost, pak bývá velký důraz kladen na bezpečnost osob a zabezpečení hotovosti jako takové.
Bezpečnostní rizika jsou úměrná objemům, s jakými směnárna pracuje - a tomu odpovídá i nutnost zabezpečení převozu hotovosti. U směnáren, které cizí měnu mohou zákazníkům prodávat, není zpravidla potřeba převozů hotovosti tak častá, protože vykoupené valuty jsou průběžně opět zákazníkům prodávány. I zde však nemůže docházet ke konstantní vyváženosti mezi nákupem a prodejem, proto převoz hotovosti je nevyhnutelný.
Mezi bezpečné způsoby pak patří využívání služeb bezpečnostních agentur, které jsou k této činnosti vybaveny např. bezpečnostními schránkami pro převoz hotovosti a opancéřovanými vozy. Takovéto převozy navíc bývají pojištěné a cena služby je úměrná její užitné hodnotě. Bezpečnost osob, zejména pracujících na pokladně, je faktor mnohdy opomíjený a i když oddělení zákaznické části směnárny stěnami s bezpečnostním sklem odosobňuje kontakt s klientem, je možné doporučit tuto variantu.
Potřebné soustředění pokladníků směnárny na výkon svých pracovních povinností by nepochybně narušil další faktor v podobě ostražitosti, zda z klienta se nakonec nevyklube nebezpečný lupič. Skryté a účinné opancéřování stěn oddělujících klientskou část směnárny a použití neprůstřelného skla lze aplikovat poměrně snadno a na první pohled tento fakt nemusí být vůbec postřehnutelný. Samotná míra zabezpečení pak bývá úměrná pokladním zůstatkům a v této oblasti renomované soukromé směnárny jsou mnohem dál než banky. Mnohdy míru zabezpečení směnáren navrhují pojišťovny a pak případné plnění pochopitelně podmiňují utajením.
Na závěr je nutné poznamenat, že s ohledem na připravované přijetí jednotné měny EUR je v současné době obtížně představitelné, že bychom se v této oblasti podnikání mohli dočkat jakéhokoli boomu. Zavedení EUR vytvoří stav, kdy zájem občanů o směnu všeobecně poklesne. Směny CZK/EUR a EUR/CZK samozřejmě tvoří značnou část objemu transakcí, k poklesu klientské poptávky a nabídky přispěje i zánik dalších měn, jako je např. SKK, HRK, PLN, HUF, a jejich nahrazení eurem. Směnárny budou muset na tuto situaci reagovat a je téměř jisté, že zavedení EUR v tomto počtu nepřežijí.