Personalisté v jejich firmách je zásobují prezentacemi o tom, jak správně řídit, a vyžadují pravidelné vyplňování různých hodnotících i jiných tabulek. Chudák šéf tak zkouší to, co odkoukal od kolegy, naučil se na školení nebo vypsal z knížek. Se skřípáním zubů vyplňuje tabulky. K čemu to vede? Tápe!
Měl se zachovat nějak a zachoval se jinak... Vypadl z role... A tak neustálá snaha o to, dělat věci správně, se podobá snaze nováčka vylézt do sedla temperamentnímu koni. Padá, padá a zase padá. Takové padání nemůže skončit jinak než ještě mizernějším sebevědomím, hraním si na něco, co nejsem, a ve finále tím, že lidé takovému šéfovi přestanou věřit. A pokud mu nevěří, těžko za ním půjdou.
Proto přestaňte lézt na koně, s nímž si nerozumíte, a najděte si svého.
Mluvíte raději ke skupině lidí, nebo se spíše zavřete do místnosti s jedním člověkem? Oceníte konkrétní kroky, nebo vás příliš detailní, strukturální postupy stresují? Jsou lepší konkrétní cíle, nebo se cítíte lépe s obecnějšími prioritami? Uspokojí vás spíše řád a pořádek, nebo vás přílišná organizovanost svazuje? Pokud chcete na manažerské židli získat stabilitu, odložte popisky, texty a návody. Najděte si vlastní styl! Když se budete snažit hrát role a být někým jiným, snadno se vám stane, že zapomenete text.
To se hercům stává. A diváci dovedou být nemilosrdní. Za své peníze chtějí profesionální výkon. Když ho nepodáte a budete se ve své roli ztrácet, půjdou příště jinam a vy se můžete snažit sebevíc, ale ti nejlepší zaměstnanci vám už svůj životopis nepošlou. Kdo by dnes chtěl trávit většinu bdělého života s průměrnými imitátory? Švédský guru řízení Jonas Ridderstrale na toto téma radí: Začněte tím, že se zbavíte rolí, které vám vnucují zvenčí. Vysvlečte se, abyste se dostali ke své osobnosti. Zeptejte se, kdo jste. Podaříli se vám obnažit až na morek kostí, nejste matka ani otec, manažer ani podřízený, barevný ani bílý, Evropan ani Američan. Co vám zbývá? Co chcete v životě opravdu dokázat?
 |
