Nejde vždy pouze o tělesné poškození. Úrazem může být za určitých okolností i třeba infarkt, úpal a podobně. Za přímou souvislost s plněním pracovních úkolů lze považovat například příchod ze šatny na pracoviště. Ale pozor, cesta do práce nemá žádnou souvislost s prací.
Zaměstnavatel nese odpovědnost za škodu vzniklou při úrazu pouze, pokud ke škodě došlo při práci nebo v přímé souvislosti s ní. Tolik teorie. Určení pracovního úrazu v praxi je však složitější. Známy jsou případy nemocných epilepsií, kdy zaměstnanec dostal při práci epileptický záchvat, upadl na zem a zlomil si ruku. I takový úraz je pracovní! Není vůbec rozhodující, že zaměstnanec trpí vrozenou indispozicí, která byla původcem úrazu. Rozhodující je, že se stal zaměstnanci při práci nebo v přímé souvislosti s prací. Zaměstnavatel musí evidovat všechny úrazy například v knize úrazů.
Musí zaznamenávat i ty, jejichž následkem nebude zaměstnanci vystavena neschopenka nebo jeho pracovní neschopnost nepřesahuje tři kalendářní dny. Nikdo totiž dopředu neví, zda i takový úraz nebude později příčinou dlouhodobé pracovní neschopnosti. Sepsání záznamu o úrazu se týká pouze těch, u kterých došlo ke zranění s pracovní neschopností delší než tři kalendářní dny nebo byly příčinou úmrtí zaměstnance. Záznam je nutno sepsat do pěti dnů po oznámení úrazu, ohlásit jej a zaslat o něm záznam stanoveným orgánům a institucím. Opisy záznamů o úrazech za uplynulý měsíc zasílá zaměstnavatel nejpozději do pátého dne následujícího měsíce na příslušný inspektorát bezpečnosti práce, úrazovou pojišťovnu, u které je pojištěn, a zdravotní pojišťovně, u níž je pojištěn postižený zaměstnanec. Povinnosti zaměstnavatele při pracovních úrazech jsou uvedeny v zákoníku práce a v nařízení vlády č. 494/2001 Sb.
